Mám už otevřené oči, i když ještě napůl zalepená víčka a užívám si zatím ještě ranní chlad. Právě mě míjí policejní maják highway patrol a staví opodál. Už není zbytí, rychle ze spacáku ven, dělat živýho. Mají to tady totiž všichni policajti moc rádi, když Tě vidí hned po ránu živýho, v týhle divoký, nebezpečný, bláznivý Americe, kam může jet sám dobrovolně cestovat jenom nějakej dobrodruh.
A taky že jo, než jsem se vysoukal ze spacáku, už slyším z amplionu dotaz: "Sér (to jsem jako já), ól rajt?" (to jako jestli je u mě všechno ok, tedy v pořádku). "Jés, jés", urychleně vylézám z auta a mávám, že jo. Allright, allright, no problem. Pokynu rukou a kára highway patrol zamrká světly, otočí to na prázdném parkovišti a pokračuje dál v objíždění přidělenýho rajonu. Trochu jinej způsob kontroly a přístup k řidičům od dopravní policie, než je zvykem v Čechách, co? Vždyť to pořád říkám (a nikdo mi to u nás doma nevěří), je to DIVNÁ země. Do spacáku už zpátky nepolezu, je sedm pryč. Tak nastartovat, zatopit a rychle směrem na západ na Rest Areu na „I" desítce, už za hranicí, v Louisianě. Stojí jen pár mil odtud. Tam bude breakfast a ranní hygiena. ![](http://obrazky.kudlanka.cz/tou0.jpg)
Jsem tu tenhle rok zase sám, tak 20 - 30 mil od kočičí RA, asi 10 mil před hranicí s Louisianou, ještě v Mississippi. Na primitivním odpočívadle - Park Arei pro trucky - bez WC a jiných vymožeností dnešní doby. Ovšem, je tu oddělené parkoviště pro osobáky a tak i relativní klid od jak dostatečně vzdálené dálnice, tak i na opačné straně ode mě parkujících kamionů. Tuhle PA jsem objevil při minulé návštěvě New Orleansu a nedám na ni teď dopustit. I když je i tady na okolních loukách dost vody, moskyti tu kupodivu chybí. A v téhle části Států, kde je o flek na zaparkování a přespání v autě taková nouze, je to navíc o to milejší. Už to tu mám zmáknutý. Když vyjedu na dálnici, musím kousek - tak 5 mil - popojet na východ, než se za chvilku objeví odbočka a nadjezd, po kterým to otáčím zpátky na západ, do Louisiany, na vyhlédnutou RA, což je vlastně Welcome Centre Louisiany. Její součástí je i návštěvní středisko nedalekého vědecko-technologického vesmírného střediska NASA, kde se v současné době montuje například hlavní palivová nádrž pro raketoplány. Takže kromě makety Lunárního modulu programu Apollo, kterej se tu montoval dříve, umístěnýho v areálu RA, tu uvidíte i neustále se střídající autobusy s informacechtivými návštěvníky, zejména pak školou povinnými. Snídám a přemýšlím nad mapou, kam se dnes vypravím. Podívat se na konec delty Mississippi jsem už plánoval dávno. A tak malý bod, který jsem právě objevil na nejjižnějším místě levého břehu hlavního ramene tohoto veletoku, s povědomým názvem - BOHEMIA, rozhodl. Dnes budu objevovat své krajany. Těžko někdo jiný by si vybral takovýto název pro svou osadu. Nakonec, není to prvně, co jsem tu narazil ve Státech na zajímavé stopy Čechů v této zemi. Před pár lety jsem tu projížděl s Helenou trasu z New Yorku přes Toronto, Detroit, do Chicaga a dál na Západ. Příroda tady se sice u Heleny umísťuje na žebříčku popularity pravidelně na sympatickým druhým až třetím místě, spolu s kapitalistickým pozlátkem a lákadly moderní doby, ale americký města s mrakodrapy a nákupními centry, šestiproudý dálnice, zaplněný velikými nadupanými americkými auťáky, s mimoúrovňovými, až čtyřpatrovými křižovatkami, u ní nepochybně stejně jasně vedou a tak jsem ani to obávaný Chicago, ze kterýho jsem měl vopravdu velkej respekt, nemoh´ minout a musel tam nakonec zastavit. Kdyby bylo po mým, ani ve snu by mě to dobrovolně nikdy nenapadlo. Ahoj, kudlankovití - Toulavej
|