Tak tedy vyjíždíme. Mezitím se setmělo, Peking svítí a vzdaluje se. Vlak je plný, zatím čistý, no, uvidíme, jak bude vypadat po osmačtyřiceti hodinách.  Ubydlíme se v kupé s lehátky pro šest. Je tu čisto, nepostradatelná termoska na kei šu, horkou vodu. Tu v Číně  dostanete kdykoli a všude, zdarma.

     Zalijete si čaj, nejčastěji jasmíňák a čínskou polívku, prodávanou ve velkých kelímcích s různými chutěmi. Od jemně dětské po příšerně pálivou. Časem je nám souzeno zjistit, že v dálavách západního Tibetu je to vždy dostupné a poživatelné jídlo, dvě porce denně zaženou hlad a dodají nejnutější živiny....Vystřídáme se na večeři v jídelním voze a pak už nás ukolíbá rytmus vlaku. Spí se nám hezky.  

     Po probuzení pozorujeme čínský venkov.  Žádné malebné vesničky, hliněné domky mají vesměs stejnou barvu jako půda kolem, žlutý spraš, jsou tu z něj vysoké kopce a bahnitá žlutá řeka, snad skutečně Chuang che. Che je čínsky malá řeka, velká je ťiang, říká Jakub, takže i tahle žlutá, na naše středoevropské poměry docela slušný veletok, je pro ně nejspíš ještě malá. Nu, jiná země, jiný pohled na věc…

     První zastávka po cca dvanácti hodinách jízdy je Xian, „Západní hlavní město“. Až pojedem zpět, budem tu vystupovat. Zatím tudy jen projíždíme, vlak stojí krátce, ke dveřím vagonů však čile najedou prodejci s pečivem, zeleninou, nápoji...     

     Krajina ještě několik hodin zachovává sprašový charakter. Cesty jsou po dešti bahnité, krajina je stále stejná. Občas se mihne vesničan, přivázaný oslík. Města, jimiž projíždíme, jsou nevýrazná, bez jakýchkoli dominant, neměnná šedivá komunistická architektura, fabriky.  

     K večeru začíná země šednout, hory špičatět, vlak mírně páchnout. Ráno se probouzíme na cípu pouště. Snad že prej Taklamakan? A ochlazuje se.  

        Louže jsou zamrzlé, zmizela vegetace vyšší půl metru. Hory kolem strmé, kamenité, vrcholky mají zasněžené. Později se obzor vzdaluje a krajina je už pomalu taková, jak si ten Tibet představuju. A nejsem daleko do pravdy, ano, takové jsem to viděla na fotkách,  charakter už je stejný…  

     Bezlesé pláně, v dálce hory, na nich sníh, studená jezera. Podél trati čínské vojenské tábory a už začínají stáda jaků a kolem nich zdejší kovbojové - bačové na motorkách.Vlak se s námi šplhá po trati - s několika krátkými zastávkami - na svůj nejvyšší bod, až někde kolem 5000 m.n.m. 

     Tam vystupujeme na pár minut, vzduch je ostrý a naše skupinka cestujících pije z termosky uvítací nápoj, zřejmě tibetský máslový čaj. Cítíme se už v Tibetu. „Ono historicky asi jo“, vysvětluje Jakub. „To, co dnes označujeme jako Tibet, jsou asi jen dvě třetiny původního území“.     

     Rozhlížím se, a začínám chápat izolaci Tibetu. Z jihu má Himálaj, ze severu poušť a předlouhé dálky pustin, jimiž vlak projíždí čtyřiadvacet hodin… Zpět do vlaku. Pak klesáme... dalších mnoho hodin, ale již ke Lhase. Objevují se pomalu známky civilizace, vidíme řeky i obdělávanou půdu, řepková políčka, ječmen,  civilizaci přibližují sloupy s vedením.    

     Je už podvečer, sprchlo a ukázala se nádherná duha. A  konečně je tu Lhasa. Asi je to jediné tibetské nádraží, vystupujeme, je lesklo po dešti a smráká se. Vzduch je ostrý a úžasně čistý.      

     Organizace funguje, čeká na nás objednaný průvodce s mikrobusem, odveze nás do hotelu. Na uvítanou dostáváme khatagy, bílé lehké šály, místní zvyk. Ano, je to něco podobného, jako dostávají turisti na Havaji věnce z květin. Projíždíme Lhasou, v dáli poznáváme Potalu.

     Čekají nás užasná dobrodružství, ale zatím se ubytujeme v hotelu Mandala; to až ráno zjistíme, že jsme přímo v centru Lhasy, na Barkoru, vedle chrámu Džokhang...

IGRAINE

Komentáře (5)

Zobrazit/Skrýt komentáře tak sem si po přečtení otevřel nějaký stránky, : moose co píšou o Tibetu... Tam je hůř než středověk. A turisti asi musejí být rádi, že se dostanou zas domů. Příroda krásná, památky taky, ale ten život, hrůza! květen 20, 2008 13:57 a nejhorší je, že oni jsou tak hloupí, že si toho čistýho středověku, co osvobozuje, neváží a taky by chtěli ty mobily : toulavej a jiný neřesti, co mají na tom Západě . . . Jak jim to jenom vysvětlit, že když nic nemají, jsou mnohem šťastnější než ti turisti s digi foťákem . . . květen 20, 2008 18:15 muj syn : Polarka si predloni projel Nepal, Indii, Thajsko a Laos....do Ciny se mu nejak nechtelo. Jel jenom sam s nekolika kamarady, nemeli nic naplanovaneho, obcas se mu hodil cesky pas, obcas kanadsky. Myslim ze na cestovani clovek fakt cestovku nepotrebuje, dukazem je muj manzel ktery byl na ceste kolem sveta dva roky,mel jenom letenku z Kanady do Yugoslavie a asi 80 dolaru. Pak to vzal smerem Afrika, Asie. Australie kolem sveta. Vratil se za dva roky se 150 dolary....tak podle toho vidite ze byl uspesny Takze je videt kdyz clovek je sikovny, zvladne cestovat i skoro zdarma. Jo je fakt ze je tatoo artist a namornik, coz mu po ceste hodne pomohlo. květen 20, 2008 19:07 Skvělý, viděli jste to co my nestihli, je to báječná věc cestování ! : wendy Dávej hodně fotek. Poláro, vy jste teda cestovatelská rodina, za chvíli vám bude celá zeměkoukle malá. květen 21, 2008 07:56 ahojka, : igraine jen upřesním, ty fotky se nějak popletly, ne všechny sedí, ale to nevadí, jde spíš o poezii a atmosféru, nakonec všechny cesty vedou někam, ne? květen 21, 2008 14:02

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment