O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| NEJEDEM K BABIČCE, JEDEM NA VÝCHOD - I. |
|
|
|
| Pátek, 16 květen 2008 | |||
|
Brácha v Číně už dvakrát byl, asi šest let se učí čínsky, tak nic prý není problém, víza zařídí. Pojede on a jeho dvě dcery; jo, a bude rád, když i já a případně někdo se mnou. Nakonec se mnou jely moje dvě děti. Takže nás bylo šest, věkové rozpětí 15 - 50 let, čtyři baby, dva chlapi.
Itinerář:
Tam - letecky Praha - Brusel - Peking. Vlak Peking - Lhasa. Tam několik dní, pak, a to už si musíme sehnat na místě, několikadenní výlet do Západního Tibetu k hoře Kailas a tam trek, nejposvátnější pouť kolem ní. Poté jezero Manasarovar.
Zpět - návrat do Lhasy, vlakem zpět do Číny, zastávka v Xian, terakotová armáda, pak na nejvýchodnější výběžek Velké zdi, co končí v moři a pak už Peking - město a domů... Celá cesta se měla odehrát v průběhu cca pěti týdnů na vrcholu léta mezi půlkou července a srpna.
Náklady:
Slušné, mohla jsem mít nové auto, ale takhle se mi zas podařilo oslavit mou první „-sátku" v Tibetu, takže nelituji. A taky: nebyl to organizovaný zájezd cestovní kanceláří. Přes cestovku jsme zajistili jen spací vlak do Lhasy a kontakt na tibetskou cestovku, která nám zajistila ubytování a první tři dny průvodce anglicky mluvícího po Lhase. Pak i další věci, ale to až po přímém jednání tam.
Evropa je nudná. V Pekingu to začalo - první dojmy: Káče nedoletěl bágl. Zůstal v Bruselu. Bude tu snad další den. Jenže nám jel večer vlak do Lhasy. Zkrátím to, přátelé, po týdnu bágl skutečně docestoval. Pak už byl alespoň na stejném kontinentě... Tou dobou jsme už zvažovali nákup náhradní základní výbavy; mimochodem je to ve Lhase možné, jsou tam obchody Nike, Adidas a podobné značky.
V Pekingu bylo horko, my unavení, časový posun na nás tvrdě zapracoval. Dvě hodiny jsme hledali onu kancelář, kde pro nás měli jízdenky na vlak. Sám Peking je nepřehledné velkoměsto, plné sklobetonových paláců, ve kterých nic není. Jsou tam dělníci a rekonstruují, snad tedy... První dojem: pravý život kypí stranou, v uličkách zvaných kchutung, kde jsou jednopatrové domky, před nimi docela pěkná auta, i lidé slušně oblečení. Na ulici holič, jinak hospůdky, veřejný WC; protože - představte si - domácnosti nemají vlastní soc. zařízení. Průhledy do chudých prašných dvorků kontrastují s jinak pěkným zevnějškem aut i obyvatel.
Pak následovala cesta taxíkem do Pupku, což je obchoďák, ale neviděli jsme tam nic moc. Vedle je park u Chrámu nebes - a tam jsme totálně zvadli. Spali a spali na trávníku... Kolem nás tancovali lidi s vějířema, hráli na čínskou harfu a jeden strejda nám na ni dokonce zahrál pro potěšení Straussův valčík.
Ještě hrají nějakou společenskou hru se samým tleskáním a voláním, přidávají se postupně noví a noví, stojí pak v několika kruzích. Princip jsme nepochopili.
S večerem jsme se odebrali na západní nádraží. Je obrovské, s halou a terminálem skoro jak na letišti. S množstvím lidí, s předlouhým čekáním a tak hraním karet. Číňani jsou hraví, takže se zájmem pozorovali, jak hrajeme prší. Kroužila kolem nás skupina holčiček, přibíhaly a anglicky zdravily a zas utekly; zřejmě si nás zkoušely, jestli to na bělochy fuguje.
A pak konečně přijel náš vlak, je před námi nová trať... pojedeme dlouhých osmačtytřicet hodin ...
IGRAINE
(na modré klikejte
|
|||
Je to něco víc než rok, co přišel můj mladší bratr a pravil, že jsme v takovém věku, kdy je potřeba udělat nějakou blbost. A to by mohla být cesta do Číny a Tibetu. Zpočátku jsem myslela, že mi to říká jen tak ze zdvořilosti - on, velký cestovatel - když jsem spíše zápecník s latentními sice sklony, ale nějak na mé cestování nikdy nebyla situace ani finance.
)
Skutocne nic pre hanblivky ako som ja, no ale ked sa musi, tak sa musi. 
| < Předch. | Další > |
|---|
