domeček na kolečkách??? Takhle hezky jsi to ponatírala Ceskymo??? Baráček vypadá moc dobře. A co se týká té konverzace, to znám velice dobře na vlastní kůži. Když jsme se s manželem seznámili já mluvila trošku anglicky a on také, ale každý jsme tak nějak znali jiná slova, valnou většinu z toho jsem ani nepoznala, protože s tím francouzským akcentem to zní úplně jinak. A tak jsme začali chodit na rande já s velikých anglicko-českým slovníkem v kabelce a on s anglicko-francouzským. Asi po dvou měsících jsme to vylepšili natolik, že jsme si koupili společný francouzsko-český, který jsme přiložili k těm dvou ostatním. Občas vznikla kuriozní situace, že když jsme se potřebovali opravdu důležite a rychle na něčem domluvit, tak jsme brnkli mobilem našemu belgickému známému, přilepili uši každý z jedné strany mobilu, a manžel do toho hukal francouzsky a já česky a kámoš nám to překládal. Ale všechno má svůj vývoj a ten se pohyboval tak, že pak jsme mluvili fr-ang-česky a vytvořili tak vlastní jazyk ale bohužel nikdo nám nerozumněl, po té jsem to já vzala jako životní výzvu a začala se učit fr a co jsem nevěděla, tak jsem doplnovala angl za vydatné pomoci manžela tak, až se mi ty dvě řeči smíchaly dohromady, další fáze byla, že jsem ho poprosila, aby na mě mluvil jenom fran, a pak jsme doma dlouhou dobu mluvily pouze fran, další fáze je nyní, že já na něj mluvím česky a on mi odpovídá fr, ovšem nyní to přechází doufám do fáze předposlední, kdy už mi začíná odpovídat i česky, leč co neví doplnuje fr, takže už zbývá jen aby odpovídal na vše česky a to bude ještě nějkaký čas trvat myslím

Akorát s tou domluvou by to dopadlo u mě stejně. Když je holt člověk línej, tak se anglicky nemůže naučit nikdy . . .

mas pravdu, bydlik de domecek na koleckach, tohle je fotka myho soucasnyho domecku... Hele, to je sranda s tema recma, co? Linc mi obcas v zachvatech vasne psal vzkazy (diky slovniku) jako "ja milovat moje ceska holka" atd....
Toulavej, kdybys tu zil, tak se taky naucis - nic jinyho ti totiz nezbyde

čtu Tvé krásné zážitky od začátku - i když se nevyjadřuji. Jsi odvážná a já nevím, jestli bych to někdy dokázal. Ale chtěl jsem se Tě zeptat - když si tak někdy večer sedneš na verandu, otevřeš si pivo, zadíváš se do dálky, někam do míst, kde by se mohla nacházet Evropa a říkáš si, holka, jakpak je dnes u nás doma? Jsou v Tobě ještě takové ty pocity češství (krom nicku samozřejmě ) a trocha přirozeného stesku? Já jsem kdysi slyšel rozhovor s Třískou. Ale jak ten chlap mě zklamal...nebudu rozvádět.

I kdyz nejsem Ceskymo, ale prijela jsem do statu ve stejny rok jako ona, ale nezacala jsem zivot tady takovym blaznivym dobrodruzstvim . Obcas, kdyz vyrazim na pobrezi Atlantiku, zadivam se pres nej a rikam si, ze tam nekde jsou cechy a mozna proto, ze jsem tam nebyla uz tak dlouho, tak se citim byt hodne ceskou, cechy a vse s nimi spojene mi hodne chybi, ale presto vim, ze doma jsem uz tady. Porad doufam, ze se to vse uz zmeni a ja se tam zase podivam.

no vidíš, a to je právě to, co bych asi nedokázal. Říct si, poručit si, že doma jsem někde jinde.
Onehdy jsem byl pouuuhý měsíc jen tady kousek, přes kanál, asi 40 mil jihozápadně od Londýna, ve Frimley Green a přesto, že tam bylo krásně, měl jsem i hezké ubytování v čisté přírodě, v recepci byla nádherná usměvavá recepční, která se mě každé ráno ptala jak se mám :-)), už po 14 dnech se mi stýskalo. Teď, když mám jet na dva nebo na tři dny pouze do Prahy, beru to jako trest. Asi to bude věkem...
Něco jiného je odjet a vědět, že se za pár dní vrátím a něco úplně jiného je odjíždět s vědomím, že za sebou zavírám vrátka tzv. na furt.

No ja jsem prave po tech letech uz dosla do stadia, ze kdyz jedu nekam na dovolenou, tak se mi prave styska po tom domove tady, dokonce vim, ze kdyz se nekdy dostanu do cech, tak se mi po par dnech bude styskat a budu chtit balit kufry.

je to tak nak, jak to popsala Olinka - nedokazala bych to lip! Kdyz jsem byla v Cechach, tak se mi stejskalo po tech siravach tady, no a kdyz jsem tady, tak si obcas zase zastesknu po Cechach. Jsem tu doma, pustila jsem tu uz koreny, ale porad jsou situace, kdy si rikam, ze todle by TAM bylo lepsi. A jsem si docela jista, ze TAM si jednou budu rikat to samy...
Ale - vono je to nejak jiny, kdyz je mezi nama ten ocean, nez kdyz vis, ze poletis hodinku, dve, nebo pojedes autem pul dne - a jsi doma. Ja kdyz kdysi zila v Rakousku, tak se mi nejak stejskalo o moc vic, nez tady, prave asi ze jsem vedela, ze to mam domu "za roh".
Oli, jak jsi tady vlastne zacinala? Co kdybys nam o tom taky neco napsala???

No nevim, jestli by bylo moje povidani tak zajimavy, je pravda , ze na gymplu jsem milovala psat slohovky napr. na temata ... Co mi vypravela poulicni lampa ci Pohled dirkou krejcovske jehly... tak bych treba zase mohla neco sesmolit .. Jak jsem spadla z nebe a s ocima dokoran ... no jeste uvidim.

my pořádáme soukromé čarodejnice u nás na zahrádce u baráčku, už mám mrak buřtů, pivko, vínko, keltská muzika .... a zítra si pěkně pospíme, to bude nádhera ....

to je ale napad! Tady to nikdo nezna, tak to bych je mohla naucit - pokud tedy budu pouzitelna jeste vecer, jedu ted pro naklad drivi na topeni, tzn. nalozit, dovezt a vylozit. Tak kdyz ten telocvik preziju, asi je naucim, kterak se upalujou carodejnice!

manžel volal domů a říkal, že máme nějakou párty na zahradě, nějaká česká tradice či co a budeme nakonec upalovat magický ženy. A když pak nakonec čarodějnice shořela a zůstal jen ten kříž z loňských suchých tyček na rajčata, tak povídal: "tenhle večer byl sakra drahej, musíme vysadit o dvě račata míň".