Konečně jsem seděla v letadle; dokonce mě díky nekřesťanským penězům, které jsem zaplatila za "psí" letenku, posadili do byznys třídy. Po asi hodinovém zpoždění jsme odrazili! A mezipřistání ve Frankfurtu, kde si vedle mě sedl jakýsi Američan. Zkoušel se mnou komunikovat, jenže chudák narazil.

Moje hlasivky se nezmohly na víc než jakýsi neslyšitelný sípot, a moje angličtina asi nebyla po tříměsíčním kursu tak skvělá, jak jsem si myslela.

     A tak vyslal kamsi nějaký neviditelný signál, a už tu byla letuška a usazovala ho na prázdné místo v jiné řadě. A tak jsem díky všem těm okolnostem měla nakonec po celých těch dvacet hodin letu dvě sedačky jenom sama pro sebe a mohla jsem spát (kdybych mohla) a udělat si pohodlí (kdybych nebyla pod vysokým napětím, které mě to nějak nedovolilo) a vůbec - jediné, co jsem opravdu, ale opravdu moc chtěla, byla kořalka, celkem jakákoli.

     Jenže letuška přestala tu požehnanou záchranu doručovat po třetím panáku, tak mi nezbývalo, než nějak přetrpět zbylých 19 a půl hodiny.

     Ale i nekonečných 20 hodin bez cigarety jednou skončí, a tak se i nám nakonec podařilo přistát v New Yorku. Letiště velikosti menšího města, docela by se tam dalo zřídit trvalé bydliště, pokud by se člověk smířil s žebráním jako hlavním povoláním... Jsou tam vidět tváře všech národností, i těch, o kterých jsem předtím neměla nejmenší tušení, a slyšet je tam tolik jazyků, že ani moje muzikantské ucho nedokázalo nic kloudného rozeznat. 

     Neměla jsem ponětí, kam mám jít, a tak jsem se prostě podřídila lidskému hadu, který se táhl od našeho letadla, a ten mě dovedl k budkám -  policistů? celníků? - těžko říct. Podstatou téhle fronty bylo vlepení tzv. I - 94 (cosi jako "příjezdní doložka", která mé 10ti leté vízum rázem omezila na pouhých 6 měsíců) a popřání příjemného pobytu. To všechno v němčině - a mělo mě to poučit, že až na asi tři výjimky to bylo naposledy, co jsem slyšela jinou řeč než američtinu.... 

     Pak už vyzvednutí kufru a tříhodinové čekání na přípoj do Miami, kde jsem měla v úmyslu koupit auto, vyzvednout si na letišti Aminu - a vyrazit na cesty. Takže kufr jsem po vyzvednutí hned zase odevzdala někde jinde, sama nevím kde... Všechno bylo tak skvěle organizované, že jsme se ani já, ani můj kufr, neztratily.

     To bychom měli, co teď?