O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| CESTA DOMŮ - I. |
|
|
|
| Čtvrtek, 06 březen 2008 | |||
|
Hlas z tlampače, kterýmu jsem kupodivu i rozuměl. Stroze znovu oznamoval: „Hovoří k vám šerif. Okamžitě uvolněte cestu. Parkujete mimo vyhrazené parkoviště. Jestliže ihned neuposlechnete, budete odtažen a sankcionován." To je jako na mě? Začínám, ještě dost rozespalý, uvažovat... Ze spacáku, pořád s napůl zalepenýma očima, teď sleduju barevné záblesky z majáčku, zřejmě šerifovy káry, přicházející odněkud zezadu. Z místa,
Ještě, že už to mám tak parádně secvičený, že se tomu tady nedá nevěřit. A s blbcem - to mně jistě potvrdí každej inteligent, co už měl někdy tu příležitost - se dlouho nerad zabejvá každej. Ať už je to na jakýmkoliv místě týhle kulatý planety. Ani v „Zemi neomezených možností" tomu není jinak. Naštěstí A na to já sázím. Pravda, doma v práci to vždycky nevyjde a když tomu mí vedoucí uvěří - což není tak těžký (jsem fakt přesvědčivej :-)) - žádný výhody pro mě se nekonaj, ba právě naopak. Ale tady ve Státech jsem s tímhle - když už jsem sem proklouz´ - jsem zatím vyklouz´ ze všeho.
Všude kolem je hluboká noc. A taky pěkná kosa. Na to, že jsem v Kalifornii, kousek od moře a Golden Gate, tedy Zlaté brány a včera bylo 4. července, tak celkem překvapení. Přijel jsem sem na RA na severní stranu San Francisský zátoky, resp. San Pablo Bay, co na ní na severu navazuje, na mezistátní dálnici I 80, už pozdě večer. Nejspíš silou vůle. Našel jsem poslední volnej flek na konci řady, ale jestli to už bylo mimo vyznačený parkoviště, tak to jsem fakt nesledoval. V mý situaci se ještě zabývat takovýma drobnostma, jako je správný zaparkování na odpočívadle, tak to by asi teď na mým místě nezajímalo vůbec nikoho. Je to totiž prvně za celý ty roky, co sem jezdím na vandr, že nemám zatím nejmenší ponětí, jestli se mi vůbec - případně jak - podaří vrátit se zpátky domů. To jediný, čeho mám zatím ještě dost, abych nepropad´ naprostý trudnomyslnosti a zmatku ve svý hlavě, je čas. Zatím.
Což - přeloženo pro nezasvěcené - znamená: 4 dny na překonání asi 700 mil. To je totiž nejkratší vzdálenost odtud na letiště v Boise v Idahu, odkud mám letenku zpátky do Čech. Odlet - za čtyři dny. Problémem je, že nádrž už je skoro prázdná a když jsem to všechno propočet - tedy spotřebu káry, vzdálenost a cenu benzínu, tak mně vyšlo, že nemám pokrytých asi tak 100 mil, i když pojedu maximálně úsporně, což dělá při současný ceně benzínu tady 10 $. A já nevím, kde bych ty prachy vzal. Navíc neumím dostatečně anglicky, abych si tu případně ňáký vydělal, třeba mytím nádobí. Na umývání oken auťáků zase nemám prachy na saponáty, skvídží (squeegee), kýbl a tak a k tomu mi navíc zase chybí ta angličtina. No a žebrat nebo něco prodávat je tady všude zakázaný a stejně vám nic nikdo nedá, když vidí, že si jezdíte v káře. Mám sice nějaký kalendáře a pár triček, co vezu jako dárek domů - i za poloviční cenu by to tu pětku samozřejmě dalo - ale moc pochybuju, že by si je někdo koupil.
Jediný, co ještě mám zatím funkční - pokud jde vo mý věci - je telefonní X karta z Čech. Úžasná věc. I to mý léty pracně získávaný sebevědomí se tady teď začíná pomalu vytrácet.I když svý nervy ještě pořád držím na uzdě, ještě mi necuká v oku, ani se nekontrolovatelně nehýbá celej večer palec na pravý ruce, jako na škole tehdá, před první zkouškou, stejně musím přiznat, že tohle je krize.
Největší, co jsem tu zatím ve Státech zažil . A to už jsem tu projel, za ten celkově víc jak rok pobytu, přes 60 tisíc mil a pár věcí už jsem tu zažil fakt hustých.
Kdybych teď odjížděl do Boise z jinýho místa než z Kalifornie, možná by mně prachy stačily. Jenomže jsem vezl Helenu do San Franciska, odkud večer odlétala a tady v Kalifornii je benzín z celých Států nejdražší. Nejmíň tak o 1/4 nad průměrem.
A já ještě vyhodil pár čmrdlíků v Yosemitským národním parku za ten úplně nejdražší, co jsem tu kdy předtím koupil. V létě se tam většinou nechytáš legálně na přespání ani v kempu, všechno je totiž rezervovaný měsíce dopředu. A tak jsem vybral na spaní mně známou RA na hwy 395, ovšem na druhý, východní straně Sierry Nevady. Takže jsem po horský silnici Tioga Rd až do výšky 3 km projel celej park napříč, aby si na RA Helena sbalila věci před návratem do všedních dnů. Ovšem, hlavním důvodem byl přejezd vysokohorské silnice samotné. Aby Helena ještě uviděla tu krásu, kterou většina z těch asi 4 mil. Každoročních návštěvníků Yosemite, neuvidí. Také kvůli tomu, že ne každý si přeje při vysokohorské turistice potkat někoho ze zdejší populace černých medvědů, případně pum, ale i proto, že někdy ještě i začátkem července je průsmyk Tioga (klikněte si) z východní strany až k Tuolumne Meadows uzavřený kvůli sněhovým závějím.
Ještě večer se na již zmíněné RA ukázalo, že už si toho ve svým věku kupodivu zase tolik nepamatuju. Mylně jsem totiž Heleně tvrdil, že si tu v pohodě nejen ráno sbalí, ale i umyje hlavu v teplý vodě. Ale teplá voda se v týhle pustině nekonala. Tak mistake, sorry. Takže tou správnou informací v mý hlavě zůstala jen vzpomínka na pomník v lese poblíž, na kterým je ve zkratce pro ty, co umí anglicky, sepsanej pohnutej příběh několika padouchů, co kdesi ukradli pořádně velikou hromadu zlata v ceně tehdy několika milionů dolarů a to už před víc jak sto lety. Ale jeden z nich, kterej ten zlatej lup někde v okolí schoval, nějakým nedopatřením asi nestačil těm dvěma ostatním, když znenadání umíral, říct, kde že ta skrýš je a tak se to zlato tady poblíž pořád někde schovává a čeká na svýho nálezce.
Dneska má samo sebou mnohonásobně větší cenu a tak, kdyby měl někdo z vás čas a chuť zkusit, jestli se na něj může usmát štěstí v podobě zlatých nuggetů, klidně vám prozradím, že ta RA, odkud je nutný s pátráním začít, je jižně od Mono Lake a průsmyku Mrtvého muže, u Crestview, což tedy nemůžete minout. Jasně, že by bylo lepší ještě doplnit milník, aby to bylo určený úplně přesně. Jenže, tady jste v Americe, v bláznivý Kalifornii a tak s označováním zdejších silnic číslem a milníky nemůžete moc počítat. Musí vám stačit, že už se tu začali přibližovat okolnímu světu uváděním vzdáleností i v kilometrech. Zřejmě, aby se tu zdejších několik miliónů ilegálně žijících Hispánců snadněji vyznalo při cestě ze zemědělských farem, kde většina z nich pracuje, domů. Ještě tak milníky v jednotlivých okresech, dejme tomu. Ale k milníkům na státních nebo mezistátních dálnicích, jako je tomu už ve všech zbylých státech Spojených Států, včetně Floridy a Jižní Karolíny, tu ještě, pokud vím, v roce 2003 nedorostli...
Toulavej
|
|||
Uslyšel jsem to jakoby z dálky: „Hovoří k vám šerif. Okamžitě uvolněte cestu. Parkujete mimo vyhrazené parkoviště. Jestliže ihned neuposlechnete, budete odtažen a sankcionován!" Zdá se mi to? Nestačil jsem se ale ještě ani pořádně probudit, abych se moh´ regulérně rozhodnout, jestli se mi to fakticky zdá nebo ne, a už jsem to, teď už naprosto zřetelně, uslyšel za svou hlavou znovu. 
co je nepochybně hodně blízko. Co teď, jestli je to na mě? Dělat mrtvýho brouka, jako tenkrát na parkovišti v Yellowstone a zkusit, kdo má lepší nervy a je drzejší, anebo vylézt a zjistit, vo co tomu šerifovi ´de a absolvovat tak zase další, sice trapnej, ale dostatečně fungující divadelní výstup negramotnýho, napůl němýho blbečka z Československa, z Evropy, se zástupcem a ochráncem zákona v týhle zemi? 
A devcata, delejte mu nektera spolujezdce, v tom clanku nahore si muzete precist samy, ze kdyz vyrazi sam, je ztracenej 
Zada proste bolej.Ale jelikoz jsem blazen do kazde takove akce tak jsem naprosto pro! A zda se mne ze tak by se dal prezit i ten odchod kluku. Tak mi chybi to jezdeni!!!!
| < Předch. | Další > |
|---|
