Znáte ten pocit, kdy někam odjedete na pár dnů a když se vracíte zpět domů, koukáte na povědomé cesty, značky u silnice, domy. Támhle dali do okna nový květináč, tuhle zasadili nový strom, naproti starý pokáceli. Bližíte se k místu, kterému říkáte domov… Čím blíž přijíždíte, tím máte silnější lechtání v žaludku a vyhlížíte povědomé detaily. Třeba paní Novákovou v okně, aby jí člověk mohl mávnout, ať vidí, že jste to vy a jste zase doma.

Odešla jsem z Československa natrvalo a hrozně se mi stýskalo. Vzpomínala jsem, jak vypadá naše ulice, jestli sousedi sluní jejich červenobílé peřiny v okně, jestli třeše měla hodně třešní a hruška hodně hrušek. Občas jsem vytáhla fotku a snažila se na ní vidět víc, než fotoaparát zachytil.

Časem se stesk prohluboval a chuť vidět naši ulici se zvětšovala. Chtěla jsem vidět celou Prahu, jít po Karlově mostě, cítit a slyšet Vltavu, jet do města Sušice a poslouchat jak šumí Otava.

Zpátky jsem však nemohla a musela jsem jen doufat, zda mne země, kterou jsem si vybrala, přijme. Čekala jsem dlouho, čekala jsem na příležitost vybudovat si nový domov, kde se budu cítit dobře.

Pak přišel ten očekávaný moment, kdy mne posadili na letadlo a za pár hodin jsem byla v zemi, která mi byla cizí, ale slibovala svobodný život pro mne a hlavně pro mé děti.

Bydlela jsem v bytech, které mi nic neříkaly. Necítila jsem k nim a okolí kolem žádný vztah.

A pak jednoho dne začala televize vysilat zprávy o mém dalekém domově, na který jsem tak často vzpomínala a po kterém se mi stýskalo.

Seděla jsem napjatě u televize a natáčela každičký záběr pocházející z Československa.

Tady to znám, tady taky.....!!!!!

Konečně zas můžu jet domů...

Opět ten stejný pocit, tančící motýlci lechtající mne v žaludeční krajině a napjaté sledování cesty.

Všechno jsem to vychutnávala a měla pocit, že se vracím z prázdnin u babičky.

Dovolená v místě, kde jsem se cítila doma,  utekla jak voda a nadešel čas odletu.

Nadešel čas se vrátit do našeho baráčku, který leží na druhé půlce zeměkoule. Cestou z letiště jsem začala poznávat domy u dálnice, firmy, podjezdy, nadjezdy - a dostavil se ten neomylný pocit....

Spadnul mi kámen ze srdce, je to dobrý, jsem doma i tady za velkou louží.

Imatu

Komentáře (0)

Zobrazit/Skrýt komentáře

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment