O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení
Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

TOULKY ŠUMAVOU - KRÁLOVÁCKÉ RYCHTY PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 09 leden 2020
Přejít na obsah
TOULKY ŠUMAVOU - KRÁLOVÁCKÉ RYCHTY
Strana 2
Strana 3
Strana 2 z 3
 
 
 
 
Staří jsou nejmoudřejší. Jak slepý sklář pravil, tak se stalo.
Kdyby jen král Matyáš slyšel, jak pěkně o něm horští skláři nad dopisem mluvili, jistě by nedovolil, aby na ně byl uspořádán vrchností hon. Rebelanti od sv. Anny, jak byli Juditou králi označeni, byli násilně odvlečeni na Pražský hrad a uvězněni v Daliborce.
Jaké myšlenky se tehdy honili sklářům hlavou, když se jejich královácká hrdost topila v kalužích na podlaze chladného vězení…
 

 
Horský lid však vždy držel při sobě, zakrátko se shromáždili Králováci ze všech možných samot Šumavy a přispěchali svým hrdinům na pomoc. Andreas měl totiž záložní plán, kterým však zpočátku nechtěl podkopat čest Králováků. Nouze si však vyžádala své. Tentokrát skláři nabídli nikoliv čest a oddanost, ale to, na co slyší všichni…a to peníze. Matyáš nabídku nejbohatších sklářů ze Šumavy posvětil a 5 000 kop míšeňských grošů vykoupilo Královský hvozd z rukou Judity Kolowratové a majetek tak přešel na královskou komoru.
Matyáš již mohl, bez obav ze šlechty, potvrdit i práva, o která Andreas s Králováky v dopise žádal.

Odvážný huťmistr se vrátil na Zejbišský dvůr k výrobě barevných korálků do růženců, aby také vychovával svoje děti pod heslem Králováků „Nikoho pán, nikoho sluha“.
Jeho zkušenost mu však zasadila do srdce mnoho ran, které již neuměl skrýt. Když třicetiletá válka pronikla i do hlubokých hvozdů Šumavy, zrodila se v hlavě rebelanta myšlenka nepřímé pomsty. Váleční zběhové přepadávali sklářské karavany s výrobky a skláři od sv. Anny přicházeli často o svůj výdělek a někteří formani i o život.
 
Na radě na Zejbišském dvoře se Králováci domluvili, že potíže oznámí úřadům, aby konečně nastal pořádek. Andreas však „úřadů“ nedbal, ještě aby je snad o pomoc prosil. Moc dobře věděl, že ve válce se Švédy, kteří plení celé vesnice, nebude nikdo, komu by záleželo na horských samotách. Vytáhl proto do boje proti zbojníkům a vrahům sám. Osobně je všechny pochytal a na břehu říčky Ostružné nechal popravit. Tentokrát si však svými krvavými činy pohněval přímo královskou komoru.
 
Ta mu vytkla, že překračuje mez, a že toto právo žádnému Králováku nepřísluší. Jak si Andreas poradil? Již žádný dopis králi. Rady nejstarších jsou nejmoudřejší. Vzpomněl na slepého starce, jehož huť již před lety vyhasla, a nad jeho hrobem u kaple sv. Anny slíbil, že nechá hvozd, aby jeho činy skryl. Skrýval se tedy a tajně vykonával „horská práva i nepráva“ po svém, aniž by se o nich s kýmkoliv radil a kohokoliv žádal.
 

 
Dožil se věku starce a skelnou huť přenechal svému nevlastnímu synu Hansovi, do kterého vkládal své naděje, když tragicky na cestách zemřel jeho vlastní syn. Hans nejprve sloužil věci Králováků, jak byl Andreasem vzorně vychován, později se však z ničeho nic postavil na stranu vrchnosti. Podle místních sklářů se stal zrádcem Králováků, pravděpodobně jen kvůli kusu lesa, který dostal od paní Judity Kolowratové. Hans však odmítl složit přísahu poddanosti i císaři a nezaplatil podíl peněz za „znovu-vykoupení“ ze zástavy. Všechna svá odmítnutí psal v dopise královské komoře česky.
 
Pochopili Králováci Hanse špatně? Chtěl snad Hans svým postojem poukázat, že tradice je tradicí, a že Králováci za svá práva platit nemají? Ze situace žádný prospěch nebude, to věděl moc dobře. Na příkaz nejvyšších byl donucen odstěhovat se z Královského hvozdu do Vrhavče, kde se stal mlynářem.
 
 
< Předch.   Další >
[Zpět]
[CNW:Counter]