Chtěla bych vám přiblížit tamější zachovalý půvab, ještě nezničený turismem, náporem civilizace. Pozvat vás na toulky, jaké už jsou málokde. Ukázat zajímavosti nevídané - například množství kamenných mezníků, starodávných svědků tehdejšího dělení krajiny - hraničních kamenů bývalých panství.
Na křižovatce "U tří pánů" - už 323 let vyznačuje jednotlivá panství úctyhodný tříboký kámen s vytesanými jmény tehdejších majitelů. Lesní cesta, vedoucí k Pekařovu kříži, zas připomene truchlivý osud hrádeckého pekaře, kterého připravili o život krutí zbojníci. Na jiné borovici kříž poutníkům zvěstuje tragickou událost lásky z doby kolem roku 1830, kdy zoufalý milenec zastřelil svou milou, aby poté spáchal sebevraždu. Malebné, kdysi téměř zničené kapličky a křížky se teď znovu obnovují. Snad každá zdejší skála má nějakou historii, pověst, zajímavost. Jako pohádka například zní legenda, která se váže ke Sloním skalám: Malá pasačka, které se ztratila kravka, bloudila mezi oněmi bílými bloky tak dlouho, až si povšimla, že dobytče snad zázrakem vylezlo na jednu z menších skalek.
Vedle kravky spatřila trpaslíka, který vystrašené děvče uklidnil a požádal pak o pomoc - vyprávěl o zlých lidech, kteří donutili trpaslíky odejít. Předal pak dívce klíček od ukrytých pokladů a dodal, že se pro něj vrátí, až nastanou lepší časy... Pasačka poté odešla s kravkou domů, vzácný klíč uschovala do dutiny velké lípy u statku a žila spokojeně až do smrti. Nejspíš tam onen klíček někde je dodnes, neboť trpaslíky od té doby v kraji nikdo nespatřil…
Hezké, že? Snad ještě za zmínku stojí zdejší – řopíky, bunkry, na jaře pokryté něžnými konvalinkami. V Polesí se žije přes tři sta let. Na návsi mají rybník - příjemné koupaliště, vůkol překrásné skály, obdivované horolezci. Věřím, že i vy místa podobná znáte, případně také máte ‑ svá oblíbená.. Ale tady je kraj mého srdce, krajina Lužických hor, malého pohraničního pohoří v severních Čechách.
*Pavla
