Jednou Michal na letní dovolené málem zešílel. Zastavili se cestou v malém obchodě se smíšeným zbožím, a zatímco jeho žena doplňovala zásoby potravin, Michal se synkem zamířili k hračkám. Kamarád chtěl synovi koupit něco opravdu mužného, tak mu začal vnucovat bakelitový tank, indiánskou čelenku a propisovačku s málo oblečenou slečnou. Pětiletý Rosťa vrtěl zarputile hlavou a doslova se rozzářil blahem až při pohledu na dětskou žehličku. Tu chtěl. Michala obcházely mrákoty. Když se k nim připojila jeho žena, Rostíkovi se právě koulely po tvářích slzy jako hrachy a kvílel, že chce tu žehličku, zatímco její brunátný manžel řval, že jedině přes jeho mrtvolu a mával mu před nosem bakelitovým mečem. Když se zmatena podivnou situací zeptala, co tu proboha dělají za virvál, Michal zasípal: „Dášo, už je to tady, náš kluk je gay."

     Dáše dalo hodně práce manželovi vysvětlit, že chlapeček tráví většinu času s ní, tudíž je logické, že jí občas zatouží pomáhat a o napařovací žehličku se zrovna tuhle doma přetahovali. Až se Michal bude doma ohánět  šroubovákem a příklepovou vrtačkou tak často jako ona hadrem na nádobí, tak chlapec bude mít k dispozici i mužský vzor. Nakonec se situace obrátila. Z obchůdku vycházel blažený Rostík s žehličkou v podpaží a otrávený Michal, kterému Dáša koupila brožurku Domácí kutil.

     Mojí sousedku zase jednou dostal do úzkých syn, který po návštěvě pouťových atrakcí asi půl roku trval na tom, že bude dělat toho pána, co vodí dokola poníky a vozí na nich děti. Když už pomalu začala nacházet k tomuto povolání jakýs takýs vztah a omlouvala chlapcovu volbu tím, že bude alespoň dělat na čerstvém vzduchu, zavyzvídala, co se mu konkrétně na tomto zaměstnání zalíbilo. Syn se rozzářil. Nejvíc se mu zamlouvá, že pán od koníků nosí špinavé montérky, nechodí do školy, utírá si nos do rukávu a nahlas sprostě nadává.

     Moc se tomu nedivte a radši se zeptejte vaší Evičky, proč chce být ekologickou aktivistkou. Možná se dozvíte, že to se vztahem k přírodě nemá zhola nic společného, ale moc se jí jednou v televizních zprávách líbilo, jak jednoho naháněli kolem atomové elektrárny, když tam lezl přes plot... Některá dětská přání bývají i národnostní. Je však zajímavé, že kamarádčin syn po příchodu z multikina dychtil stát se Indiánem, ale po návratu z tržiště ještě nikdy neprojevil zájem býti Vietnamcem.

      Dětské touhy nemají prostě s dospělými vizemi a ambicemi slitování. Smiřte se s tím, že vaše dítě bude jen těžko chtít být v útlém věku daňovým poradcem, ale naprosto propadne představě, že jednou bude jezdit s fekálem jako ten pán, co vám minulý týden vybíral žumpu. A taky že nehodlá být sólistou státní opery, nýbrž potulným muzikantem. Protože tomu hodí do klobouku minci třeba i sólista opery, ale toulavý šumař za vstupenky do divadla utrácet nebude. Dětskému naturelu je zkrátka bližší ta paní, co chodí zapisovat stav elektroměru než uznávaný odborník na sémantiku.

     A víte co? Nechme to na nich. Třeba jste právě vy chtěli být před lety popelářem či kominíkem, zatímco dneska se pachtíte s účetní uzávěrkou a závidíte popelářům bezstarostně toulavou svobodomyslnost a kominíkům únik z reality při pohledu na svět z výšky a pošetilé dotyky žen toužících po štěstí.

      Zavětřit byste však měli, když vaše maličká propadne okouzlení, že moc pěkné povolání je vybírat drobné z kašny, ovšem tajně...

Zdeňka Ortová

Fejeton z knihy „Století vhodné pro ženu"

(s laskavým svolením autorky)

Komentáře (16)

Zobrazit/Skrýt komentáře Moc hezke a pravdive. : Bara Taky bych chtela pro sveho syna to nej, nej, nejlepsi. Ale kdyz se vratim ze sneni do reality, tak cloveku postaci kdyz vidi, ze on je spokojeny v tom, co dela, je stastny s tim, s kym chce byt a maji se radi a vzajemne se respektuji....staci, kdyz to vsechno klape jak ma a k tomu velky kus zdravi a co vic si prat, protoze to vzdycky muze byt horsi.... leden 27, 2008 18:56 jojo bejvávalo, : Alena Puntíkovaná dneska jsem ráda, žer nechlastaj, nefetujou a živěj se poctivě. Ještě kdyby se tak chtěli oženit a pořídit mi vnoučátka. Ale to už je asi příliš. leden 27, 2008 20:19 Asi by nebylo : skaz od věci se spíš nejdřív zamyslet,co dávám tomu dítěti já.Třeba osobní příklad,zásady slušného chování,pocit jistoty a bezpečí.Potom vlastně z toho dítěte vyroste přesně to,co jsem chtěla.A nezáleží na tom,jestli je kominík,nebo premiér.A puberta může být hustá.Ale stejně se vrátí k naučenému.Pokud si jenom honím svoje ego na tom,že vychovám třeba super dítě,který mi sice splní moje představy,ale budou chybět základní životní hodnoty absence citu,lásky - no potěš. leden 27, 2008 20:21 paní Ortová : skaz skvělá,jako vždy.Z. leden 27, 2008 20:23 Moje dítě na dotaz, čím by jednou chtělo být, : wendy a to mu prosím bylo asi 10 let, odpovědělo zcela vážně, že rentiérem...tak vystudovalo ekonomický směr a k této kýžené metě krok za krokem se snaží propracovat... Jo, ty děti... leden 28, 2008 08:43 Parádně napsané : Míša šíša Situace se žehličkou mě fakt pobavila. leden 28, 2008 09:15 Jedno z mých dětí : mamča je pohodář, smíšek a srandista. Manžel se o něm vždy vyjadřoval, že se musí moc dobře učit, protože není možné, aby se živil rukama. Jako jediná možná profese, ve které by vynikal, se nám zdála Zkušební technik v továrně na spací pytle. No, a vidíte, nakonec je z něj užitečný tvor. Slušně se živí jako OSVČ, a pubertální lenost je ten tam. leden 28, 2008 09:20 mamčo, tuhle profesi - ZT na SP : wendy by mohl dělat každý mlaďák, tam bude velká konkurence - volil dobře ,že šel pracovat jinak a jinam.... leden 28, 2008 09:39 wendy : mamča Nojo, ta konkurence mě nenapadla. Ještě že už jsou všichni tři vejlupci z puberty venku, a vypadá to nadějně, že všichni budou řádní občané a plátci daní. Jak píše nahoře Alena T., když u nás vrcholila trojnásobná puberta, utěšovali jsme se vzájemně s manželem, že "nekouřej, nepijou, nefetujou a nebijou nás". leden 28, 2008 09:45 Náš starší : Ráchel syn měl žehličky dvě. Jednu sebral asi v roce a půl své sestřenici a jednu dostal na vánoce. A to před 15 lety nebyly takové pěkné jako dnes.Žehlení utěrek bylo jeho hobby. Včera byl ale doma kravál, když jsem chtěla aby 16tiletý klacek umyl dva hrnce a dvě mísy. Takže místo ježděmí k prarodičům, kde má kamarády a své zájmy, budeme umývání nábobí trénovavat každý víkend, aby mě to jednou nebylo vyčteno, že jsem ho nevedla k domácím pracem. leden 28, 2008 11:05 Ráchel : : mamča Nekaž si mládí výcvikem puberťáka. U nás se to nádobí taky nějak nechtělo umývat samo. Dneska syn žije s přítelkyní, a hádej ? Meje ! Sice né pravidelně, ale přítelkyně je důsledná, vytrvalá a počká si. A dneska má stejně skoro každá "mladá" domácnost myčku. leden 28, 2008 11:33 No, moji synové museli "ustát" také jednu mojí výchovnou úchylku : Eva jak to mám kolem zhusta v práci a oni se také mi nějak jevili, jako "intelektuálové" (měli to "sami po sobě, fakt ), tak jsem měla hrůzu z toho, aby se nepřizabili při přibíjení hřebíku, tak jsme jim s manželem, vytvářeli pár let "pracovní tábor", kde já jsem zřejmě nakonec byla vedoucí Teď už je neproháním, už vím, že jsou životaschopní. Jen se budu muset ještě pozeptat, zda motivací toho staršího, pro studium práv, nebylo, že v pubertě občas vyřvávali, že: "dětská práce je trestná" leden 28, 2008 11:34 no i já se přidávám k táboru, : Inka že jsem naprosto šťastná a spokojená, že mé děti nelžou, nekradou, makají a jsou schopné samostatného života, mají dobré srdíčko a mám s nima krásný vztah. Co si tak člověk asi může přát od života víc. Není nad to, když si můžeš s úsměvem říci, že ty děti se mi fakt vydařily. leden 28, 2008 12:02 Eva : mamča ..."dětská práce je trestná" Naši synové zase říkali, že jezdíme (místo na chatu) na gulag. Jó, na zahradě a kolem pastoušky je práce vždycky. Když povyrostli a začali se zabývat skládáním a rozkládáním aut na anionty a kationty, najednou jim "gulag" přestal vadit. To, že se musí tráva posekat, pochopili záhy. Jinak jim po tom mokrém zeleném auta nevyjela z garáží. leden 28, 2008 12:09 Z čehož vyplývá, : wendy že mnoho dětí dostane nakonec i rozum...ti kteří nikoliv, dají se na politiku nebo podobné obory. leden 28, 2008 12:29 Wendy, přesně, : Eva práva jsou, vedle politiky, taky "takové podobné obory". Zakázat jsem mu to nemohla, stejně jsem myslela, že se nedostane. A bylo to jinak. Nakonec je zajímavé pozorovat, jak už se 4 roky popasovává, jak sám se smíchem často říká: s každodenním většinovým stykem s "krásnými, ambiciózními, všehoschopnými a tudíž veleúspěšnými ku*vami". S výsledkem, chce být státní zástupce a dělá diplomku na téma týrání a zneužívání dětí. Asi díky "idylickému dětství" Mamčo, také jsem plakala smíchy, neb jsme také s mužem oceňovali, že nás ještě nebijou leden 28, 2008 13:31

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující