O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

DARMOŽROUTI - XVIII. PDF Tisk E-mail
Pátek, 30 listopad 2018
Přejít na obsah
DARMOŽROUTI - XVIII.
Strana 2
Strana 3
Strana 4

 

 

 

 

„Náš vztah nemá s manželstvím nic společného, takhle už to dál nejde, trápíme se oba. Pak ti to vysvětlím, teď na sebe hoď ten overal, jsem zvědavá, jak bude sedět.“

Poslechla jsem a Věra kolem mě kroužila se špendlíky v puse.

V tu chvíli jsem měla největší strach, aby mě nebodla. Když všechno vyměřila, opatrně mě vysvobodila z toho pichlavého nebezpečí a najednou se stalo něco, co by mě ani ve snu nenapadlo.

Stála jsem jen v kalhotkách a v podprsence. Věra opatrně odložila overal a najednou se ke mně zezadu přitiskla. Rukama mě začala hladit po břiše a u toho mi něžně líbala krk pod vyčesanými vlasy. Bylo to tak nečekané, že jsem úplně ztuhla.

 

„Tolikrát jsem si tuhle chvíli představovala,“ zašeptala mi do ucha. A když viděla, že se nebráním, rozepnula mi podprsenku. To už jsem se však vzpamatovala a prudce jsem se otočila.

„Co blázníš, Věro?“ odstrčila jsem ji, ale její nešťastný výraz byl odzbrojující. „Tohle není moje parketa, nezlob se,“ řekla jsem už klidněji.

 

 

„Ale to není žádný úlet, jako že se dvě paničky nudí, když manželé odjedou na služební cestu.

Helenko, já tě miluji. Doopravdy. Chtěla bych s tebou žít. Vždyť si tak skvěle rozumíme…“

 

Položila mi ruce na ramena a pomalu sjížděla dolů přes hroty ňader. Bylo to zvláštně vzrušující, neznámé. S Natálií jsem bydlela dost dlouhou dobu, a nic takového nás nenapadlo. I když, možná napadlo, když jsme něco vypily, ale ani jedna z nás neměla odvahu s podobným nápadem vyrukovat.

Věra se dostala rukama do úrovně boků a pak ze sebe jedním pohybem svlékla dlouhé tričko.

Neměla pod ním vůbec nic. Byla nádherná. Příroda na ní svými dary rozhodně nešetřila.

 

Tak dost!

Přece nebudu Ctiborovi zahýbat s jeho vlastní ženou.

Tahle formulace mě samotnou pobavila, i když o jakém zahýbání by vlastně byla řeč?

A co když je to nějaká divná hra? Třeba se na mě ti dva domluvili. No nic, holka, vypadá to, že kdo uteče, vyhraje.

„Promiň, Věro, ale já tohle opravdu nechci. Jsi moc fajn, ale to, co hledáš, u mě nenajdeš.“

 

Posbírala jsem svoje svršky a rychle opustila byt manželů Hronových.

 

 


 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]