 Okresní přebor v přímém přenosu jsem zažila včera, když mě na kole chytla bouřka a bylo nutné se někam zašít. Lesem jsem proletěla jako střela, kopec nekopec, motivovaná hrozivým duněním a vichrem. Krmelec nikde, hájovna nikde.
Za lesem stadion
FC Babice, ke kterému se upínala moje zoufalá naděje. Když se spustil liják,
vjela jsem uřícená, zpocená, nenamalovaná, špinavá a pochopitelně smradlavá do
šatny domácích a poprosila o azyl.
Správce hřiště, nápadně podobný Luďku Sobotovi, mě s
úsměvem přijal a usadil na oprýskanou dřevěnou lavičku. To už ale lilo tak, že
padaly kroupy a fotbalové mužstvo komplet vzalo šatnu útokem. No… koukali na mě asi jako já na ně. Jedenáct chlapů
je jedenáct chlapů, přátelé. A ženská v šatně je holt ženská v šatně. Pánové se narovnali, zatáhli břicha, spolkli hrubé
výrazivo a začali vtipkovat, co že jim to tam během zápasu vyrostlo za
houbičku, a jestli si nechci sundat tu helmu a dát si s nima sprchu. Jo, a taky
se u toho začali svlíkat. 
Kdybych měla kameru, točila bych to. Pohybem ladným,
téměř baletním, postupně kolem mě s významným mrkáním protančilo všech jedenáct
domácích a taky jedenáct přespolních (sprchy byly jen u domácích) vesnických
přeborníků, s mikro ručníčkem obtočeným kolem boků.
Vzpomněla jsem si na tetřeví námluvy a snažila se vůlí
ovládnout požár na obličeji, který pomalu začínal bezvadně ladit s mojí
červenou helmou. Musím přiznat, že jsem nebyla schopna činu natož slova. I ten
můj humor mi došel.
Dvaadvacet nahatých chlapů jsem ještě nikdy v životě
pohromadě neviděla a taky doufám, už nikdy neuvidím. Helmu jsem si pro jistotu
nesundala (čtyři dny nemytý vlasy jsou čtyři dny nemytý vlasy), hrdě jsem odmítla
nabídku k sňatku, pozvání na pivo i odvoz domů zánovním traktorem.
Osprchované tetřevy si rozebraly manželky a odvezly je
do hospody na zaslouženou dvanáctku.
A víte, že vůbec nevím, kdo vyhrál?
Neohrožená
žena
|
