Tak to je jasné. Kdo ví, jak dlouho už to trvá. Jako robot jsem všechny nakrmila a uložila jsem Jolanku do postele. Potom jsem dlouho seděla v jídelně s nohama položenýma na druhé židli. Oliver si lehl pode mě na zem a obě kočky se mi uvelebily na klíně. Uklidňovalo mě, když jsem hladila jejich hebké kožíšky. Uvažovala jsem o tom, kde se stala chyba. Možná v tom, že měl Michal příliš velkou volnost. Nevyptávala jsem se pořád, kam jde a kdy přijde. Doma jsem na něj byla milá, tak snad neměl důvod utíkat schválně z domu, aby nemusel poslouchat nějakou semetriku. Připadalo by mi ponižující ho kontrolovat a být mu věčně v patách. Sázela jsem na vzájemnou důvěru, ale zřejmě bylo té svobody až moc. Je potom příliš snadné zneužít situace.

Zvláštní, že mě to nikdy nenapadlo. Byla jsem spokojená a přesvědčená o naší vzájemné lásce. Ale s čím nebyl spokojený Michal?

Co jsem udělala špatně?

Z očí mi vyhrkly slzy. Dlouhý pláč mi přinesl úlevu a naštěstí také velkou únavu. Díky tomu se mi podařilo celkem klidně usnout. Ráno už jsem viděla všechno v trochu jiném světle. Přestala jsem nesmyslně hledat vinu u sebe a začala jsem být na Michala pěkně naštvaná.

 
Jako správná ženská jsem se potřebovala někomu svěřit, tak jsem zavolala Natálii, jestli by se nemohla zastavit, že potřebuji doktora. Za chvíli přijela a rozhlížela se, které zvíře má problém. Pak se všimla, že pokulhávám.

„Tebe bolí noha a voláš veterináře?“

 „Ale ne, úraz je tentokrát na duši, tak tě volám jako svého soukromého psychologa."

Když jsem jí řekla, co se stalo, chvíli přemýšlela. „Třeba to nic neznamená, Heleno, “zapochybovala pak nepřesvědčivě.
 

„Ale nepřipadá ti to moc pravděpodobné, že? Co mám teď dělat?“
 

„Zavolej mu a zeptej se ho rovnou. Aspoň budeš vědět, na čem jsi.“
 

„Do toho se mi právě nechce. Možná mám strach z pravdy, ale na druhou stranu nechci poslouchat nějaké lži a vytáčky. Nechci s ním teď mluvit vůbec.“
 

„Stejně ti bude volat.“
 

„Tak nebudu brát telefon,“ trvala jsem na svém.
 

„Bude mít strach a začne tě shánět po známých,“ namítla Natálie.
 

„Jen ať si dělá starosti při té idylce s milenkou.“
 

„V tom případě se seber a odjeď na statek, jak jsi to měla v plánu. Nic ti nepomůže tak, jako pořádná fyzická práce. Tady budeš jen sedět a trápit se.“