Natálie měla v plánu vyrazit na dovolenou se svou mladší sestrou a její kamarádkou. Divila jsem se, že nejede s manželem, ale vysvětlila mi, že když spolu celý rok pracují, tak má nárok si od něj aspoň na chvíli odpočinout.  „Takhle aspoň nebudeme muset zavírat ordinaci. Příští měsíc zase vyráží Ota s kamarády na jachtu, tak se hezky prostřídáme. Ale když to vyjde, tak se spolu na podzim vypravíme do Afriky, to je můj velký sen. To víš, až budeme mít děti, už to bude složitější,“ posmutněla najednou Natálie.

Strašně toužila po dítěti, jenže něco bylo špatně. Když otěhotněla, vždycky hned v prvních měsících potratila. Jako kdyby se její tělo za každou cenu plodu zbavovalo, ale lékaři zatím nevěděli proč.

„Naty, zůstalo vám ještě to volné místo v bungalovu?“ sondovala jsem. „Jasně, pojedete? To je paráda, bude se ti tam líbit, uvidíš,“ jásala. „Půjčíme si od švagra větší auto, ať nemusíme dvěma, a v pátek vyrazíme.“

„Ale co zvířata? Můžu vzít Olivera s sebou?“

„Heli, to bych raději nedělala. Do Poreče to sice není tak daleko, ale víš, že se v autě bojí, byl by to pro něj zbytečný stres. A to nemluvím o lodi, protože pak ještě poplujeme na ostrov Svatý Nikolas. Nejlepší bude, když dáš zvířata k nám. Ota se o ně postará, a ty můžeš být v klidu.“

Všechno jsme udělaly tak, jak Natálie naplánovala. Olivera a klec s Cecilkou jsem předala Otovi, který také tvrdil, že to tak bude nejrozumnější. Misky pro kočky dostala na balkon Jarmila, protože naše šelmičky si přes něj většinou zkracovaly cestu, tak by je neměly minout. Michal se do telefonu tvářil, jak ho těší, že nebudeme sedět doma a popřál nám, ať si dovolenou hlavně pěkně užijeme.

Když to říkal, zazněl mi v jeho hlase takový zvláštní podtón. Jakoby to užívání myslel úplně jinak. Trochu mě to zarazilo, ale dlouho jsem si hlavu nelámala.

Když jsme první večer seděly na terase bungalovu, vypadalo to, že následujících čtrnáct dnů u moře bude opravdu příjemných. Jolanka najednou měla hned tři chůvy, které se o ni málem přetahovaly, a já tím pádem získala na plážích spoustu času na čtení knih, kterých jsem si nabalila celou tašku.

Natčina sestra Simona a její kamarádka byly ještě studentky, pro které byl náš ostrůvek příliš klidný, takže po večeři většinou odplouvaly trajektem za zábavou. Jolanku jsme nedostali do postele dřív, dokud nepřišli ježci. Byli rozmazlení od turistů a chodili na terasy bungalovů loudit sušenky. Vždycky se ozvalo dusání a funění mezi borovicemi a za chvilku byl mlsoun až u nás.

Takhle se postupně zjevovali a mizeli asi hodinu a pak šli asi spát. Netušila jsem, že dokáže ježek tak hlasitě mlaskat, když něco baští.