Jsou lidé, kteří ve svém životě mnoho nedokážou, a přesto jsou s pompou oslavováni. A pak jsou nebo byli tací, kteří jsou opakem, a přesto umírají v zapomnění a jejich jméno zná jen hrstka zasvěcených. Takovým příkladem je i muž, o němž bude dnešní povídání. Psal se 24. leden 1937, když se manželům Jandlovým z Prahy narodil syn, jemuž dali jméno Ivan.
Chlapec v dětství prodělal obrnu, následkem které
později kulhal. To jej omezovalo v běžných klukovských aktivitách a tak se
raději věnoval zpívání v dětském pěveckém sboru. V Dismanově dětském
rozhlasovém souboru jej také objevilrežisér Fred Zinnemann (1907 Vídeň - 1997 Londýn) a obsadil jej rovnou
do hlavní role ve filmu Poznamenaní, který připravoval.
Děj filmu Poznamenaní (The Search) vypráví o
osudech chlapce Karla "Jimmyho" Malíka, který přežije koncentrační
tábor v Osvětimi. Zapomene však rodnou řeč i to, že měl před válkou otce a
matku. Malého chlapce se ujme americký voják, kterého ztvárnil charismatický Montgomery
Clift ( mimochodem, nedávno běžel v televizi s tímto hercem film Na výsluní - stojí za
podívanou). Chlapce však hledá jeho matka, kterou úřady mylně informují, že
hoch je mrtvý. Tu hrála pěvkyně Jarmila Novotná (okrajově jsem ji zmiňovala v
Pražských toulkách v souvislosti s usedlostí Doubková).
Film získal mimořádný ohlas. Získal prestižní cenu
Oscar i Zlatý globus. Obě sošky byly zmenšeny tak, aby odpovídaly tomu, že je
bude v ruce držet školák. Ivanovi dokonce napsala samotná Brigitte Bardot, těšila
se, že si spolu zahrají v dalším filmu.
Bohužel, chlapci byla cesta do zámoří znemožněna,
sošky přišly poštou. I jeho další životní dráha byla ovlivněna napjatými vztahy
mezi zeměmi západního a východního bloku. Chlapcovy plány o dráze filmového herce tedy vzaly
za své. Škoda takového talentu. Bohužel doma nebyl záměrně obsazován, do ciziny
nesměl.
Ivan Jandl se pak v životě věnoval mnoha profesím, byl
mj. hlasatel rozhlasu, konferenciér. Zemřel předčasně na záchvat diabetu v roce
1987, bylo mu pouhých 50 let. Jelikož neměl rodinu, byla jeho pozůstalost
úředně vypořádána. Jen díky shodě šťastných náhod nepřišly k újmě sošky z dob
jeho dětské slávy (celkem si zahrál ve čtyřech filmech) a jsou uloženy ve
sbírkách Národního filmového archivu.
Hercovy ostatky byly uloženy v olšanském
kolumbáriu. Na popud herecké asociace byly třicet let po smrti Ivana Jandla
přeneseny na vyšehradský hřbitov a pietně uloženy.
Jako někdejší filmový fanda vím, že dodnes to je jediný český herec, který získal Oscara za filmovou roli. Oscarů jsme získali víc, ale za jiné disciplíny, ve kterých se soutěží. V rozhlase na Vinohradský mu byla vloni odhalena pamětní deska. V šedesátých letech byl jedním z hlasatelů Československého rozhlasu. Film, za kterou dostal cenu jsem nikdy, nikde neviděla a ani se nepamatuji, že by někdy šel ve filmovém klubu, nebo Ponrepu. Stejně bych na to nešlo, nejspíš to byl doják a nezlákal by mne ani Clift. Ta doba je pro mladé středověk, kdo dneska zná třeba jméno Eliška Misáková, nebo František Soukal?
srpen 27, 2018 10:06
... : mia I
deeres Eliška Misáková vím, Františka Soukala jsem si musela vygooglit.
srpen 27, 2018 19:15
Napsat nový komentář
Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.
Jsou lidé, kteří ve svém životě mnoho nedokážou, a přesto jsou s pompou oslavováni. A pak jsou nebo byli tací, kteří jsou opakem, a přesto umírají v zapomnění a jejich jméno zná jen hrstka zasvěcených. Takovým příkladem je i muž, o němž bude dnešní povídání. Psal se 24. leden 1937, když se manželům Jandlovým z Prahy narodil syn, jemuž dali jméno Ivan. 
