Trvalo nekonečně dlouho, než paní Chmelíčková otevřela. Byla rozespalá, s natáčkami na hlavě, a vůbec nechápala, proč jí uprostřed noci čupím u dveří.

„Co se děje?“

Protože už byla trošku nedoslýchavá, musela jsem jí třikrát opakovat, že chci, aby u sebe nechala přes noc Olivera, jinak že se v domě nikdo nevyspí.

„A proč?“ koukala na klíče, které jsem jí strkala do ruky.

„Protože jedu do porodnice a manžel není doma. Paní Chmelíčková, ráno na něj zazvoňte, vraťte mu psa a řekněte mu to, prosím vás.“

Konečně jí všechno došlo, ale pro změnu začala zmatkovat a málem si zabouchla vlastní dveře. Chlapi už na nic nečekali, každý mě chytil z jedné strany a upalovali se mnou do sanitky. Pak už šlo všechno ráz na ráz. Cítila jsem velký tlak, jak se dítě dralo na svět.

„Asi to vážně nestihneme,“ kvílela jsem na lehátku.

„Vydržte, maminko, za chvilku jsme tam,“ kontroloval záchranář situaci.

„Už je vidět hlavička?“ ptala jsem se.

„To není hlavička,“ zděsil se a hned volal vysílačkou, že ten porod, co vezou, už se rozběhl, ale že je to konec pánevní. Byla jsem zmatená a ptala jsem se, co to znamená.

„To znamená, že je dítě obrácené a netlačí se ven napřed hlavičkou, ale zadečkem."

„To jde?“ děsila jsem se.

Další události jsem vnímala jako ve snách. Zastavili jsme před nemocnicí, ze které už vybíhal personál s lehátkem, na které mě doslova přehodili, a případnému divákovi se musel naskytnout nevšední pohled. Dlouhou chodbou v Nemocnici Milosrdných bratří utíkaly sestry s lehátkem, jedna už mě rovnou svlékala a v běhu mé svršky házela druhé sestře, která je sbírala. Potom mi strčily ruce do krátké bílé košile a už jsem byla na sále.

Dál si vybavuji jen starostlivé výrazy lékařů, kteří se nemohli dohodnout, jestli bude možný porod přirozenou cestou, nebo mají přistoupit k císařskému řezu. Zvolili první variantu a to, co následovalo, bych si nerada ještě někdy zopakovala. Nejdůležitější však bylo, že ač zadečkem napřed, přišla na svět krásná zdravá holčička. Dostala jméno Jolanka. Terezku jsem pustila z hlavy v momentě, kdy jsem zjistila, že jen na našem pokoji, kde bylo deset maminek, se vyskytují Terezky už čtyři.

„Volal váš manžel a moc vás pozdravuje,“ vyřizovala mi v poledne sestřička.

Ukázal se až za tři dny a vypadal strašně. Zapřísahala jsem ho, aby přestal slavit a honem připravil to nejnutnější do nového bytu, abych už tam mohla s dítětem z porodnice přijet. Ubezpečil mě, že všechno zařídí a prý si nemám dělat vůbec žádné starosti. Moc mě to neuklidnilo.

Za další tři dny si pro nás přijel. V bytě stál Venca Špatný na štaflích a maloval, dětská postýlka byla v koutě rozložená na prvočinitele a v ložnici ležela matrace rovnou na zemi. Před ní, také na zemi, trůnil televizor, podložený zákoníkem práce, aby se na něj lépe koukalo.

„Kde je Oliver a kočky?“ zeptala jsem se unaveně.

„Kočky jsou ještě v aťasu a Olivera jsem raději nechal u paní Chmelíčkové, měl jsem moc práce,“ prohlásil Michal.

„No to vidím,“ rozhlížela jsem se po nějakém tupém předmětu, kterým bych ho bacila. A to jsem ještě v tu chvíli netušila, že celý týden zapíjel Terezku, protože si v tom opojení ani nezapamatoval, že se naše miminko jmenuje Jolanka.

MIA KOBOSILOVÁ

Komentáře (3)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : *deeres* Jak typické!!!!! srpen 07, 2018 10:37 ... : d@niela Tak to já to měla podstatně barvitější: - čerstvě (mnou) vygruntovanej byt zabordelenej, protože kde je nejlepší oslava? Přeci doma, u hotovýho připravenýho guláše! - v nové postýlce, kterou měl složit, ale zvládl to jen napůl, spal totální mimoň, čerstvej otec; - domů jsem musela jet přivolanym taxíkem, protože ... - následující dva dny se kurýroval u maminky. Holt, první dítě, je první dítě... srpen 07, 2018 15:59 ... : *deeres* Co si stěžuješ? Já jela z porodnice stopem. V bytě na umytých parketách rozpuštěné zmrazky z pohorek, postýlka pro dítě nesestavená, ta se tam válela ještě v původním zabalení, jak jsme jí s jinou, také těhotnou kolegyní přinesly. Nafta do kamen všechna vypálená, v bytě začátkem února jak na Sibiři a kocour, ten hlady žral syrové brambory. Tatík kdesi v nedohlednu stále ještě slavil. srpen 07, 2018 16:48

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující