4. Kočka Čenda    Něco se mihlo za oknem našeho přízemního ateliérového bytu a hned to zase zmizelo. Chvíli nic a najednou sedělo na parapetu odrostlejší mourovaté kotě a mňouklo na pozdrav. Skočilo do místnosti a zvědavě se rozhlédlo. Vůbec mu nevadilo, že tam stojím a šlo prozkoumat misky, které měl Šmolek pod oknem. Ten ležel na křesle stočený do klubíčka a nevěděl o světě. „Vstávej lenochu, máme návštěvu,“ dloubla jsem do kocoura. Líně se protáhl a pak uviděl vetřelce.

Vyskočil na všechny čtyři, ale zůstal stát a jen po mně tázavě koukal. Vykročila jsem pomalu směrem ke kotěti a čekala, že okamžitě uteče. Hrdina Šmolek se přikrčeně sunul za mnou. Zvířátko nejenže neuteklo, ale klidně se nechalo Šmolkem očichat, otřelo se mi o nohy, pak znovu mňouklo a odešlo oknem.

„Vypadal jak kocour Čenda, kterého měli vloni u tety v Netkovicích, pamatuješ se na něj?“ popisovala jsem později Michalovi nezvaného hosta. Neuběhla ani půlhodina a Čenda byl zase na okně. Ten den ještě třikrát a při poslední návštěvě se klidně natáhl na koberec a zdřímnul si. To zvířátko se prostě rozhodlo, že u nás bude bydlet.

„Sice vypadá jako Čenda, ale je to kočka,“ oznámila jsem po bližším zkoumání pod ocáskem.

„Tak to může být „ta“ Čenda,“ zavolal Michal z atelieru.

Nestačila jsem se divit. Čekala jsem protesty a žádné se nekonaly. Možná si Michal řekl, že už je to jedno, jestli se nám pod nohama motá jedna kočka nebo dvě. Raději jsem se neptala, aby si to ještě nerozmyslel. Jenže druhý den jsem to stejně nevydržela a vysvětlení bylo překvapivé. Michal nemohl přenést přes srdce, že jsem nechala Šmolka vykastrovat. Zřejmě nějaká samečkovská solidarita. Zdál se mu najednou smutný, lenivý a bez smyslu života. Usoudil, že mu společnost další kočky prospěje.

„Proč se na mě tak mračíš, Michale?“ zeptala jsem se při pohledu na jeho svraštělé čelo.
„Já jsem si jen představil, kdybys něco takového provedla mně. No hrůza!“

„Neboj, zlato, pokud si nezačneš značkovat dveře a okna jako Šmolek, nic ti nehrozí,“ ujistila jsem ho. „A máš pravdu, třeba ho Čenda trošku rozveselí.“

Naše šelmičky tvořily velmi nesourodou dvojici. Siamský kocour Šmolek byl šlechtěná gaučová ozdoba a Čenda naopak typická kočka domácí, která dosahovala sotva třetiny Šmolkovy velikosti. Přesto ho doslova adoptovala a já bych nevěřila, jak úžasné zážitky mě v budoucnu čekají při pozorování tohoto zvířecího druhu.