2. Bruťák - V době studií jsem se díky touze po samostatnosti plácala po nejrůznějších podnájmech. Jeden byl lepší než druhý. V prvním byla hrozná zima, v dalším snad stádo slonů, které mi věčně dupalo nad hlavou a ve třetím pro změnu mravenci. Ti sice nedupali, ale i když jsem se jich snažila všemožně zbavit, byli úplně všude. Po zvířátkách jsem sice toužila, ale tyhle chlapíky jsem tím zrovna nemyslela.

Poslední podnájem byl nejkratší a nejhorší. To jsme si s kamarádkou Natálií pronajaly pěknou garsonku v blízkosti centra Brna. Poloha ideální, protože jsme tam obě měly jak školu, tak brigádu. Asi čtyřicetiletý majitel působil sympaticky, a zdálo se, že s ním bude rozumná domluva. Ovšem zdání někdy klame. Netušily jsme, že pan domácí má představu, jak si se studentkami bude chodit užívat. Zjevoval se v bytě pod nejrůznějšími záminkami a vedl nepříjemné dvojsmyslné řeči. Jednou odpoledne přišel, když se Natálie zrovna koupala. Neviděl mě, protože jsem v tu chvíli byla na toaletě, a tak si myslel, že nejsem doma. Vlezl za Natálií do koupelny a začal ji ve vaně osahávat. Ječela jako o život, tak jsem jí spěchala na pomoc. Když jsem tam vtrhla, Natka se choulila ve vodě a zaskočenému útočníkovi začaly šlehat z očí nenávistné blesky.
 

„Abyste se nezbláznily, určitě jdete s kdekým a najednou budete dělat cavyky?“
 

Odstrčil mě a chvatně odcházel z bytu.
 

Ve dveřích se ještě otočil: „A vůbec, sbalte se a vypadněte odsud, krávy!“
 

Zůstaly jsme jako opařené. Abychom se vyhnuly dalším podobným zážitkům, raději jsme následujícího dne byt opravdu opustily.

Seděly jsme v naší oblíbené kavárně Venuši a obložené zavazadly přemýšlely, kam se tak narychlo vrtneme. Obvolávaly jsme inzeráty, kamarádky na kolejích a vyptávaly se známých, kteří postupně přicházeli. Různě nám radili, ale nic konkrétního se pořád nerýsovalo.
 

„Můžete se zatím nastěhovat ke mně do aťasu“, ozval se z ničeho nic Michal Zbořil, který do té doby vypadal, že se o nás vůbec nezajímá. Zato on mě zajímal už docela dlouho. Myslím, že od té doby, co jsem s ním na úplném začátku svého studia žurnalistiky dělala rozhovor. Mladý, ale již uznávaný scénograf, kterému se krásně smály oči, ve mně vyvolával zvláštní vibrace. Mělo to jen jednu chybu – žil s herečkou Ivetou Stránskou. Zůstala jsem na Michala nevěřícně koukat a v hlavě mi to šrotovalo. Vždyť v tom atelieru přece bydlí se svou přítelkyní, tak co to má znamenat?
 

Než jsem se nadechla k nějakému dotazu, předešel mě: „Mám teď naplánovanou práci ve Francii, tak tam můžete zůstat klidně až do prázdnin. Žádný nájem od vás nechci, ale mám jednu podmínku.“

Natálie, která Michala moc neznala, po mě loupla očima. Jak slyšela o aťasu a o podmínce, určitě si hned vzpomněla na chlípného bytného.
 

„Jakou podmínku?“ zeptala jsem se.
 

„Budete se starat o Bruťáka.“  

Brutus, zvaný Bruťák, byl statný německý boxer, který patřil Ivetě.
 

„To není žádný problém,“ vyhrkla jsem nadšeně,“ navíc tady Natálie studuje veterinu, tak bude mít psisko přímo odbornou péči. Iveta jede s tebou do Francie?“
 

„Ne, před měsícem jsme se rozešli. Je teď v Americe a dohodli jsme se, že ten její poděs zůstane zatím u mě, než se vrátí.“
 

Přikyvovala jsem a srdíčko se mi tetelilo radostí, že je Michal volný. Tedy snad. 

"Jestli chcete, holky, můžeme tam zajít rovnou. Večer už musím být v divadle. Je to kousek od Lužánek, za chvilku jsme tam.“