Kudlanka - DARMOŽROUTI

O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Kontakty

Napište nám

Poradna Kudlanky

Právní poradna

Hubnutí s Kudlankou

Související články

Význam jmen

Soutěže

Setkání

Přihlášení

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:

	předpoklad dobrého soužití
	prima, ale nic se nemá přehánět
	v dnešní době přežitek

DARMOŽROUTI - II.

Čtvrtek, 19 červenec 2018

Přejít na obsah
DARMOŽROUTI - II.
Strana 2
Strana 3

Strana 3 z 3

„To máš za to, že jsi chtěl ublížit němé tváři,“ chechtala jsem se, zatímco do sebe Michal obrátil i druhou sklenici.

„Neměl bys pít, budeš muset zajet k doktorovi,“ upozorňovala Natálie a prohlížela Michalovi ruku.

„Budeš taky doktorka, tak s tím něco dělej. Nemám teď čas někam jezdit.“

„To se musí reponovat,“ prohlásila Natálie a pro jistotu do sebe taky kopla panáka.

Chvilku Michalovi s malíčkem manipulovala a mně připadalo, že je najednou nejdelší ze všech prstů. Našla jsem mezitím lékárničku a vyrobily jsme výstavní dlahu. Michal však najednou pojal myšlenku, že je třeba věc dotáhnout až do konce, tak rozmíchal v hrnku sádru a celý útvar umělecky zaplácal. Pak byl teprve sám se sebou spokojen.

„Kdyby něco, tak volejte!“ mávnul sádrou mezi dveřmi a zmizel.

Nakonec volal ještě v noci sám. Z nemocnice. Malíček přišel k sobě, začal otékat a strašně bolet, jak ho ta sádra tiskla. Michal musel své umělecké dílko rozbít kladivem přímo na tom bolavém prstě, aby se mu ulevilo. Potom ho teprve kolegové odvezli do nemocnice. Bruťák se mnou od první noci spával v posteli. Vždycky jsem ho odkázala na pelech, ale jakmile měl pocit, že už spím, stočil se mi na krajíček postele k nohám a pak se pomaličku rozpínal a rozpínal, až jsem byla nakonec já v malém klubíčku a on pěkně natažený. Natálie se mi smála, protože si spala pohodlně. K ní Bruťák nikdy nevlezl.

Také měl ušlechtilou zálibu v literatuře. Zásadně však svými zuby četl knihy, které jsme zrovna měly rozečtené i my. Konce mnoha detektivek mi zůstaly navždy utajeny, protože po Bruťákovi už se četlo jen velmi obtížně. Když navíc Natálii sežral už čtvrtá skripta, došla jí trpělivost a odstěhovala se na koleje.

Poslední Brutovou větší akcí bylo, když sežral postel. Přišla jsem z přednášky a v bytě bylo zasněženo. Velkou molitanovou matraci rozcupoval na maličké kousky a roznosil je pěkně rovnoměrně po celém koberci. Vrtěl svým kupírovaným pahýlkem a čekal na pochvalu – byl přece tak pilný... Pochválila jsem ho složenými novinami a pak jsem mu dlouze promlouvala do duše. Nakláněl hlavu na stranu, kroutil tím svým rozpláclým čumákem a tvářil se neskutečně legračně. Od té chvíle jsem ho brala raději všude s sebou a on se ode mě ani nehnul.

Žádné vodítko už jsme nepotřebovali.

MIA KOBOSILOVÁ