Chvilku jsem jela a potom tlačila do kopce. Kolem celé silnice byl hluboký výkop, jak se zrovna po vesnici budovaly nějaké přípojky. Před každým vchodem do domu nebo do zahrady leželo přes výkop prkno. Už jsem byla u cíle, tak jsem nasměrovala kolo na to prkno a šup! Částečně uklouzlo po blátě, částečně ho převážila taška s pitím a už to bylo.

Nejdříve do díry zahučely lahve z převrácené tašky, potom já a na mě těžká Ukrajina. Vzhledem k tomu, že od rána poctivě pršelo, byla na dně řádná vrstva bláta, ve které jsem uvízla. To, co ze mě koukalo, bylo zase přiskřípnuté bicyklem.

Brok přiběhl k plotu a divoce štěkal. Aby mě aspoň zahlédl, tak vyskakoval do výšky a odrážel se při tom všema nohama najednou, takže vypadal jako kozlík na pérkách. Konečně se otevřelo okno.

„Co tam pořád máš, magore?“ zahalekal bratranec Jirka.

Křičela jsem v hlíně o pomoc, ale nebylo mě slyšet. Naštěstí Brok nepřetržitě štěkal a kňučel tak dlouho a tak zoufale, až na něj Jirka vztekle vyběhl. Konečně jsem byla nalezena a vysvobozena. Strejda kroutil hlavou, ale když zjistil, že piva zůstala v blátě nepoškozena, pádil pro holínky a zahájil výlov.

Brok tehdy dostal za odměnu pořádného buřta a ode mě velkou pusu na čenich.

MIA KOBOSILOVÁ

Komentáře (3)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : Josef Kouba Dobře psané, nenudí. V mém životě byli první kamarádi králíci, poté holuby, poštovní holub Pepa, kavka Zuzka, koně, kočky a postupně 6 pejsků. Ten poslední je malý černý knírač Billy, jsou mu 4 roky a na procházky po deváté večer kolem bloku s námi chodí 12 let starý kocour, Mikeš. Jsme v ulici slavná trojice. Těším se na další příběhy. červenec 17, 2018 06:39 ... : *deeres* Moje máma darmožrouty nesnášela, bílé myšky mně spláchla do záchodu, křeček se záhadně ztratil a s kočkou mne rovnou vyhodila, ať jí koukám vrátit. Jen jsem se odstěhovala z domu, tak se u mne vystřídalo procesí zvířectva. Hojně k tomu přispívala dcera, která každou chvíli něco odkudsi přitáhla, protože prý někdo toho chudáčka vyhodil. Tak jsme měli andulky, strašilky, akvárko s rybičkami, včetně ampulárií a žabiček, několik morčat, také kocoura a samozřejmě psy. Jeden darmožrout vedle druhého. Nejhroznější byla ta morčata. Nejenom, že jsem je musela vyklízet já, jinak by bydlela v hnojníku,donutit jejich majitelku bylo téměř nemožné, ale také sežrala tuny trávy a já chodila do Stromovky na trávu se srpem a krosnou. Slyšeli jste někdy, jak si morče umí říct o svoji porci žvance? To se pověsí na akvárko a ječí, ječí a ječí a umí to pěkně nahlas. červenec 17, 2018 14:22 ... : andrea to se mi moc líbí! jsem zvědavá na pokračování a na tu novinářku červenec 18, 2018 03:59

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující