Docela jinak to bývalo o prázdninách, které jsem většinou trávila u příbuzných na statku v Netkovicích. Průběžně tam chovali snad všechna domácí zvířata, na která si jen vzpomenete. Když jsem někam zmizela, zpravidla jsem byla následně objevena v obydlí některého z nich. Nejčastěji ve psí boudě. Ta tehdy patřila Brokovi, mému velkému kamarádovi. Tedy, vzrůstem moc velký nebyl, spíše střední, ale o to legračnější bílý voříšek s černými skvrnami. Dvě z nich měl kolem očí, takže vypadal, jako kdyby si nasadil sluneční brýle. Občas prohnal drůbež a to potom musel za trest na řetěz. Mně ho bylo líto, tak jsem mu tajně nosila dobroty a bydlela s ním v té jeho boudě.

Nesnášel pošťáka, pana Vašíčka, ale měl z něj tak trošku strach. Když ho zahlédl, zuřivě se rozštěkal, ale čím více se doručovatel v široké peleríně blížil, tím rychleji Brok couval a couval, ale stále štěkal. Jakmile vzal pošťák za kliku u branky, hrdina zmizel v boudě a byl zticha jako pěna. Někdy to trvalo docela dlouho, protože pan Vašíček si rád popovídal a většinou ještě dostal v kuchyni něco na zub. Tehdy to tak bývalo na vesnicích zvykem. Jakmile za ním branka zase zaklapla, Brok okamžitě vyrazil a začal pouštět hrůzu.

Jednou mě tenhle psí kamarád zachránil. Před čím? Minimálně před pořádným prochlazením. To mi mohlo být tak deset let.

Bylo mokré sobotní odpoledne. Teta se strýcem pořád cosi počítali, bratranec se věnoval své dívce, která za ním přijela z vedlejší vesnice a já se děsně nudila.

„Teto, už tam není ani jedna limonáda, co kdybych zajela do hospody?“

„Vždyť tam prší.“

 „Teď zrovínka přestalo, podívej!“

„Mohla by mi vzít i nějaké pivo,“ pookřál strejda a šel nachystat prázdné lahve do tašky.

Teta sice něco brblala, ale napočítala peníze a pomohla mi vyvézt ze dvora velké, těžké kolo značky Ukrajina. Ušatou koženkovou tašku s lahvemi jsem navlékla na řidítka a už jsem frčela z kopce dolů na náves. Kolo bylo naštěstí dámské, tak jsem mohla při jízdě stát, jinak bych ze sedla na pedály ještě nedosáhla.

Hospodská už mě znala, vyměnila prázdné lahve za plné a rovnou si vzala z kapsičky v tašce peníze. Na cestu mi ještě přidala žvýkačku Pedro, která báječně voněla, chutnala a dělala obří bubliny.