O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

VZPOMÍNKY KAPITÁNA HONZÍKA - 2. PDF Tisk E-mail
Pátek, 22 červen 2018
Přejít na obsah
VZPOMÍNKY KAPITÁNA HONZÍKA - 2.
Strana 2
Strana 3

 

 

 

 

 Jen na okraj, byla mimo jiné v jiném stavu. Myslíte, že to byla náhoda? Ani náhodou. Současná paní Piskáčková, tentokrát Eva, byla též bohatá a v jináči. Zdálo se, že případ je vyřešen. Měli jsme motiv, měli i kde a jak, ale lámali si hlavičky, jak to ten holomek zaonačil, že to v obou případech vypadalo jako nešťastná náhoda.

 


Výsledek obrázku pro žena ve vaně

 

 

 

Jak to říkal Colombo? stačí maličkost, náhoda či vnuknutí. Právě vnuknutí - to pomohlo případ dotáhnout do zdárného konce. Já, mladej čekatel, jsem si vzpomněl na vojančení. V četě byl kluk někde od Moravy a vyžíval se ve sbírání všelijakech případů kriminálních s hlavním hrdinou mordem. Čím zapeklitejší případ, tím cennější úlovek. Někdy z podzima, večer, už bylo po večerce, se trochu klábosilo a on povídá: “kluci, četl jsem, že někde v Anglii v roce 1912 byla nalezena mladá holka utopená ve vaně a jeden koumák přišel na to, že to byla vražda. Přitom ta utopená neměla žádné stopy po násilí, žádné modřiny, podlitiny, prostě nic. Ale prý stačí jen v klídku a bez násilí ji uchopit za nožky.... a... nečekaně trhnout, přitáhnout. Hlava zmizí pod vodou a hotovo. Dobré co?“ Poznatek z vojny, to boží vnuknutí, jsem si nenechal pro sebe. Když na Piskáčka strarej vyrukoval s našema poznatkama, přiznal se.

 

Jak se vše opravdu seběhlo?

 

Piskáček nám to s úlevou sám a rád objasnil (dohnalo ho svědomí). Na oběd šel jen on. Manželka si místo oběda nechala na pokoj přinést misku sušenek a čaj. Vrátil se a viděl, jak manželka si lebedí ve vaně. Sundal sako, nabídl jí, že ji trošku, pro uvolnění, namasíruje. Masíroval, mazlili se a s masírováním skončil u prstíku na nožce paní Evy.

 

A pak, jen tak bez varování, si přitáhl její nožky, hlava žbluňk, a bylo hotovo. V klidu se převlíkl a hajdy na štrapaci. Před čtvrtou odpoledne se vrátil, vypustil trochu stydnoucí vody z vany a připustil horkou. Zdání, že voda ještě nestačila plně vychladnout, bylo zdůvodněno. Jak jsem říkal: „Trochu náhody, štěstí, vnuknutí, jednoduše maličkost, a práce vyšetřovatelů vede k úspěchu.“

 

Případ byl dovyprávěn, notes zaklapnut a zas máme pro dnešek konec.

 

                                                                                   -doktor-

 

 

 

Komentáře (2)add feed
... : *deeres*
To je tak, když vrahoun je znalec kriminálních příběhů.

Vanové vraždy je populární označení série tří vražd, kterých se v letech 1912-1914 dopustil sňatkový podvodník, bigamista a seriový vrah, George Joseph Smith (1872–1915). Dokazování a zatčení Smitha byla velmi složitá, neboť byl jednak mistr v používání falešných identit, jednak našel do té doby neznámý trik, jak oběť utopit ve vaně, aniž by za sebou zanechal stopy násilí.
Případ dovedený do zdárného konce byl triumfem jak Arthura Neila, detektivního inspektora Scotland Yardu, který případ vyšetřoval, tak především slavného patologa Bernarda Spilsburyho (1877–1947), kterému se nakonec podařilo rekonstruovat postup, jakým Smith vraždil (o jeho účinnosti nejlépe svědčí fakt, že při jeho ověřování Spilsbury málem utopil figurantku).
Smith, který v průběhu tří let zavraždil tři ženy, s nimiž se nejprve oženil (ve dvou případech pod falešnou identitou), aby po nich mohl dědit, byl odsouzen k smrti a oběšen. Případ natolik zaujal veřejnost, že nejenže byl po dlouhé měsíce propírán v tisku a posléze vstoupil do učebnic kriminalistiky, ale též se dočkal několika zfilmování. Věnován je mu i 7. díl slavného českoněmeckého seriálu Dobrodružství kriminalistiky


Kdo má rád detektivky podle skutečných událostí, tak si může stáhnou do čtečky knihu Lovec přízraků - vzpomínky plukovníka J. Markoviče.
https://sites.google.com/site/tunograta/lovec-prizrakua-vrazdy-ktere-sokovaly-republiku-54309924
J.M. u policie pracoval od 60. let, od roku 1986 šéfoval jednomu ze dvou pražských oddělení vražd. Podílel se třeba na případu tzv. spartakiádního vraha Straky, kanibala Hojera a až po 12 letech objasnil i vraždu dvou dívek v Prokopáku.
červen 22, 2018 10:08
... : doktor
Deeres děkuji.
červen 22, 2018 12:22
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy

 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]