 Začátek listopadu, sem stále ještě na chalupě. Musím říci, že už nic moc. Venku mrholí, je sychravo a docela zima. V té psotě nikdo z domorodců ani lufťáků nechodí ke Kulatý bábě. Co tady? I kočky přestaly jezdit na kole po horní cestě. Nikdo neprosí o kapku vody nebo čaje. V tomto čase bych přidal i rum, ale zůstává stále zavřený.. Rozhodnuto, zazimuju a hajdy domů. Přiznávám,stýská se mi. Je to divné,ale i po jednapadesáti letech se mi už po té mé kotrmelíně stýská. Jasně, že je někdy baba na zabití (a kdo není), ale bez ní... no bez ní? No, ... je to na levačku. Šmytec, zítra balím a padím domů. Nespěchám, zatím je večer. Sedím u krbu,v střebávám teploučko z hořících polen, usrkávám ze sklenky koňak, sleduji plápolání ohně a mé myšlenky bloudí hluboko v mládí. Byl jsem svobodný a zamilovaný... šťastně zamilovaný. Jak jinak ve dvaadvaceti... Sloužil jsem v malém hornickém městečku pod Bořeněm (musím podotknout, že nejsem policajt). Osud tomu chtěl a má maličkost potkala dívku, dívku krásnou jak obrázek, prostě tu pravou. Vůbec jsem o tom nezaváhal, jasně, je to ta pravá. Pomalu, fakt pomalu jsem začal chápat, co je štěstí. Je to tak jednoduché, zamilovanej, šťastně zamilovanej mladík (jako JÁ) zrušil zájezd do sladké Francie do Nice a neuronil ani slzu. Místo toho zajistí letecky Bulharsko do letoviska „Družba“. Pochopili jste? .... ano,jeli jsme na svatební cestu. Líbánky byly... no, co budu povídat! Byli jsme mladí zamilovaní a šťastní. Opět si myslím, že poznávám, co je to štěstí - starat se o někoho, koho miluješ. Co myslíte? - vydrží blázínkům to štěstí? Uvidíme! (Ještě se malinko vrátím k té dovolené v letovisku Družba. V té době jsem v oblečení horoval pouze o bílou. Bílé pláťáky, bílé kraťasy, bílé košile i trička. Spolustolovníci měli s sebou bezva kluka. Pět šest let, ehnul se od nás, prostě jsme měli kamaráda. Mne začal říkat doktore. A to jsem zde použil jako kudlankové jméno. Může za to ten bezva šestiletý klučina). Léta se sunula vpřed, narodily se nám děti, dcera, a za šest roků se narodil syn. Nové starosti, nové zážitky a nové podněty, aby nám náš vztah neuschnul. Ono je to natotata. Jak dětičky povyrostly, šup a chodilo se na výlety po okolí, krásných zákoutích Krušných hor a na dovolené v Krkonoších. Hory jsme s manželkou milovali a milujeme dodnes. A tak, když osud tomu chtěl, začali jsme jezdit na horskou chalupu. A upynulo mnoho dalších let. Musím podotknout, že chalupa jako pojítko ve vztahu, nevydrží věčně. Člověk, chce-li udržet u domácího krbu trochu toho štěstíčka, musí pro to stále, opravdu stále něco dělat. Být pozorný, nezapomínat na výročí, nezapomínat, že ženu má rád, že ji miluje takovou, jaká i po letech je, nesmí zapomínat na květiny, posezení u vínka v dobrém podniku, posezení s přáteli a že nebude na závadu skvělá grilovačka. Jednoduše řečeno, žena musí mít pocit, že vám není za ta léta fuk, že si jí stále hledíte a vážíte, že se umíte i po těch společně prožitých létech, kdy létaly třísky, občas zaburácel hrom, občas se vztach i zakymácel, chovat jako v dobách mládí a všem ukázat, že ji dokážete obejmout, políbit, pohladit a ukázat, že stále o ni stojíte, že jste ochoten se pro ni obětovat. Nyní, na podzim našeho společného žití, mohu říci, že i v době, kdy nám teklo do kajuty, jsme dokázali držet pohramadě, dokázali, že i přes vlnobití jsme zvládli ponorkovou nemoc, že jsme stále dělali vše proto, aby nám život nezevšedněl. Lékem býly výlety po památkách, bezva dovolené - napřed s dětmi a potom s vnuky, relax u moře i v lázních.
Jsem přesvědčen, že pofňukávání a chtít se řídit rádoby radami kamarádů, nepomáhá. Ale společné aktivity, společné zážitky a společná úcta jeden k druhému - ano,to může pomoci. S klidným svědomím mohu říci: znám odpověď na otázku "Co je to štěstí! Ne, není to nějaká „muška jenom zlatá“ - muška už vůbec ne, ale dát život za život svého partnera, nebát se při každé příležitosti položit své srdce na dlaň a tu jí nabídnout. Zdůrazňuji, že to není fraze, levná patetická fráze, ale zjištění za léta společného soužití. PS: Pánové a vážení gentlemanim pozor! Nemusí to, co jsem zde napsal, platit u každé osůbky něžného pohlaví. Na některou to nemusí zabrat vůbec, jiné to bude fuk a další muže zdrhnout s grázlem s rameny přes celá záda, trestním rejstříkem delším než pracovní týden, a klidně za ním bude chodit i na Bory. Proč? Myslím, že vám pak může odpovědět: „aspoň je to osobnost“.... Jojo, panové, naši něžní andílci se mohou proměnit i v čertice. Proto je jen na nás, zda budeme pro ně gentlemany, muži,chlapy či darebáky. -doktor-
|
