 Muži nakupují podle seznamu, kdežto ženy podle hlasu svého srdce. Jen tak lze vysvětlit, že se muži vracejí ze samoobsluhy s tím, co bylo napsané na papírku, kdežto ženy s novým párem bot. Jedna moje kamarádka dávala ve společnosti k lepšímu historku, jak její muž dostal za úkol koupit cibuli – a představte si, přinesl domů – no, hádejte – jednu cibuli!
Pokud vám to připadá vtipné, jste žena. Pokud jste ale muž, nejspíš vás zajímá, co by měl asi tak člověk domů přinést jiného než cibuli, když je na papírku napsáno „cibule“. Vyrozuměl jsem, že když žena napíše na lísteček „cibule“, myslí tím samozřejmě „neurčitý počet pěkných cibulí, jejichž množství se odvíjí od toho, jak velké ty cibule jsou, kolik cibule zbylo doma ve spíži, co se bude v následujících dvou týdnech vařit, jestli jde o červenou nebo bílou cibuli a za kolik dneska mají kilo“. Je jasné, že shrnout něco takového na papírek s nákupním seznamem je pro ženu nemožné, stejně nemožné, jako je pro muže koupit své ženě správný počet cibulí. Každá žena ví, že vyslat muže na nákup je vůbec tak trochu sázka do loterie. I když mu napíšou úplně přesně, co má koupit, vždycky je čeká nějaké překvapení. Jeden přítel se mi svěřoval, jak dostal papírek s instrukcí přinést domů „kuřecí na polévku“. Chápete? Ne pouhé „kuřecí“, ale jasně a důsledně specifikované „kuřecí na polévku“! Kamarád ale netušil, kolik a hlavně co kuřecího má přinést, a nakonec měli k obědu hrachovku z pytlíku. Jindy jsem se setkal v drogerii s nešťastníkem, který postával před hradbou dámských hygienických potřeb, a s náručí krabiček, už vytahaných z regálu, volal manželce: „Prosím tě, kolik má bejt na krabičce těch kapiček?“ Poté, co dostal patřičné instrukce, zasmušile se odebral k dětským plenkám, které se tyčily až do stropu v různých váhových kategoriích. Když jsem ho míjel, jak zoufalým zrakem přeměřuje ty tuny plen, vyjádřil jsem mu svou soustrast. Trpce poznamenal, že má ještě koupit prací prášek a něco, co se prý jmenuje aviváž. Zasmál se, ale byl to smích zlomeného člověka, těžce zkoušeného životem. Já dostal za úkol koupit toaletní papír. Konfrontován s plným regálem nejrůznějších modelů, vybral jsem velké balení toho nejlacinějšího. Když jsem se u pokladny radoval z ušetřených peněz, bylo to na dlouhé měsíce naposled, co jsem v souvislosti s toaletním papírem zažil nějaké pozitivní emoce. Až do úplného vypotřebování všech osmi ruliček jsem byl totiž nucen den co den zakoušet adrenalinová dobrodružství, spojená s užíváním jednovrstvého toaletního papíru s nízkou pevností a vysokou abrazivitou. Ve světle výše uvedených skutečností asi není s podivem, že navzdory všem rizikům necháváme my, muži, nákupy raději na ženách. A to i přes vědomí, že si k tomu jedinému správnému pracímu prášku možná přibalí ještě nový pár bot. A šátek. A punčocháče. A rtěnku a svetr a roztomilý klobouček. Jan Flaška / autor – 1 ks, muž
|
