Zatím poslední snový zážitek byl do mých vzpomínek zasunut před třemi roky. Již delší dobu neteř marodila. Trvalo dost dlouho, než ji postavili před zprávu, která vyrazila dech nám všem. Pokročilé stádium rakoviny s metastázemi.

Původně si začala léčit poraněný palec pravé ruky.

Nechci a ani nemohu vzpomínat na její utrpení duševní i tělesné. Trápila se tři roky. Léčení byla houpačka. Jednou tak, podruhé onak. Často jsem s ní telefonoval nebo skypoval. Poslední dobou se cítila i vypadala lépe. Již si nepamatuji, kdy mi volala její dcera Bohdanka - myslím, že to byl čtvrtek či pátek. Mamce se začalo dařit lépe. Dokonce i něco pojedla. A lékaři usuzují, že nemoc stagnuje a vypadá to, že i mírně ustupuje.

Neteř i Bohdanka byly plné optimismu. Neteři oznámili, že v pondělí ji přesunou. Bude zařazena do nové léčebné metody, zvané „americká“.

Ovšem, osud bývá – ne, nenapadá mne slušné slovo. Z neděle na pondělí jsem usnul jako špalek. Věřte, byla to úleva. V noci ve spánku mne neteř navštívila… Byla smutná, ale klidná. Sedla si ke mně, vzala za ruku a pevně stiskla. Něžně se usmála a sdělila, že:  „Kájo, mám tě ráda a přišla jsem se s tebou rozloučit. Již se neuvidíme.“ Ještě jednou mou ruku silně stiskla, tak silně, že jsem se probudil.

Ten stisk jsem stále na ruce cítil, ale pokoj byl prázdný. Nikde nikdo.

V pondělí kolem poledne přišel telegram. Bohdanka psala, že její maminka odešla, odešla s andělem k Stvořiteli. Pro mé slzy telegram četla manželka. Chtěl bych věřit, že živé sny mne na dlouhou dobu budou míjet.

-doktor-

Komentáře (3)

Zobrazit/Skrýt komentáře Ahoj doktore : Mikin3 nikdo se k tomu nema, tak zacnu ja. Snad nebude vadit, ze ten muj sen nebyl o cloveku. Kdyz jsme s manzelkou cestovali po Borneu, dozvedel jsem se pres Skype, ze meho psa Luboše zajelo auto. Hrozna chvile, protoze jsem toho pejska mel uz 10 let a mel jsem ho moc rad. Pokracovali jsme v cestovani, ale ja byl hrozne smutnej. Nemel jsem depresi, ale vycital jsem si, ze jsem ho nechal u kamarada a odjel tak daleko. Obcas jsem se v noci vzbudil s tim, ze zatimco ja lezim v teple, posloucham zvenku cikady, on lezi v kamaradove drevniku v papundeklove krabici v -40 stupnich Celsia. No, moc srandy se mnou asi nebylo a chudak manzelka.... A pak jsem si jednou v boude na brehu reky pres den zdrimnul a Luboš za mnou prisel. Normalne pribehl, dloubnul me cumakem do nohy jako vzdycky kdyz si chtel byt jistej ze o nam vim a vrtel radostne ocaskem. Vypadal hrozne fajn a navic - uz to nebyl sedivej desetiletej knirac, ale krasnej mladej coklik se zarive cernou srsti. Ta srst vypadala, jako by z ni litaly bile jiskricky. Sla z neho radost, mir a klid. No a pak jsem se probudil a ten mir a klid jsem citil i ja..... Ja vim, nejspis to byla obrana me psychiky proti prichazejici depce, nebo neco takoveho.... Ale ten sen byl tak zivej, ze bych nedal moc za to, ze se na to Luboš uz nemohl dal divat a prisel se se mnou proste rozloucit a utesit me. duben 20, 2017 08:19 Pro mne je : kim záhadou, že mi zemřel ve stejný den, otec, bratr a do třetice i pes. Nebylo to ve stejném roce, ale 28 listopad mě děsí každý rok. duben 20, 2017 17:56 Pánové....... : doktor Díky,že máte odvahu něco takového přiznat.Aspoň vím,že nejsem mimo mísu.Vaše ,hlavně Mikina,úžasné komentáře mne utvrdili v názoru,že mezi nebem a zemí jsou síly a dějí se věci co naše nevyužitá část mozku neumí pochopit.Mikine i mne je jasné,že se s Tebou Luboš přišel rozloučit.Nechtěl aby si se trápil,měl Tě moc rád.Kime,věřím,že 28.listopad pro Tebe bude jednou provždy dnem kdy Tě bude mrazit,protože nevíš co a jak si to vysvětlit. duben 21, 2017 13:53

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující