Podle výsledků pozorování byl 29. dubna 1986 vysoký stupeň radiace zaznamenán v Polsku, Německu, Rakousku a Rumunsku, 30. dubna ve Švýcarsku a severní Itálii, 1. – 2. května ve Francii, Belgii, Nizozemsku, Velké Británii a severním Řecku, 3. května v Izraeli, Kuvajtu a Turecku…

       Plynné a větrem přenosné látky se šířily globálně: 2. května byly zaznamenány v Japonsku, 4. května v Číně, 5. května v Indii, 5. a 6. května v USA a Kanadě. Ani ne za týden se stal Černobyl celosvětovým problémem.

Sborník „Následky černobylské havárie v Bělorusku“.

Mezinárodní Sacharovův institut pro radiologii Minsk 1992, str. 82.

       Čtvrtý reaktor, nazývaný objekt „Úkryt“, má dosud ve svém olovoželezobetonovém lůně kolem 200 tun jaderného paliva. A to je částečně promíseno s grafitem a betonem. Co se s ním děje dnes, neví nikdo.

 
      Sarkofág se budoval nakvap, konstrukce je to unikátní, konstruktéři z Pitěru na ni mohou být hrdí. Měla fungovat třicet let. Avšak montovali ji „na dálku“, desky se spojovaly pomocí mechaniky ovládané z vrtulníků, proto také vznikly četné spáry. Dnes celková plocha trhlin a prasklin, z nichž nadále pronikají radioaktivní aerosoly, převyšuje podle některých údajů 200 čtverečních metrů…

      Pokud vane vítr ze severu, vytváří se na jihu koloid s uranem, plutoniem a ceziem. Nejen to, ale za slunečného dne, když se v sarkofágu nesvítí, jsou v reaktorové hale patrny paprsky světla přicházející seshora.

       Jak je to možné?

       Také dovnitř zatéká, když prší. A když se vlhkost dostane k nějakému palivu obsahujícímu směsi, může dojít k řetězové reakci… Sarkofág je nebožtík, který dýchá. Vydechuje smrt.

      Jak dlouho ještě vydrží? Na to nikdo není sto odpovědět, dokud nebude možné dostat se ke všem spojům a konstrukcím, aby se dalo zjistit, jak dlouho bude ještě odolávat. Zato všichni chápou, že zničení Úkrytu by mělo dokonce ještě strašnější následky než v roce 1986…

Časopis Ogoňok č. 17, duben 1996.

       „Než přišel „Černobyl“, připadalo na 100 tisíc obyvatel Běloruska 82 onkologických onemocnění. Dnes je statistika taková: na 100 tisíc je nemocných 6 tisíc.

Počet nemocných rakovinou se znásobil 74krát.

Úmrtnost se za posledních deset let zvýšila o 23,5 %.

Nejvíc lidí umírá v produktivním věku mezi 45 až 50 lety;

stářím umírá jen jeden člověk ze 14.

       V nejvíce postižených oblastech se při lékařské prohlídce zjistilo, že sedm z deseti lidí je nemocných. Projíždíte vesnice a ohromí vás velké plochy rozrůstajících se hřbitovů…

       Některá čísla nejsou známa dodnes… Stále ještě jsou držena v tajnosti, tak jsou obludná. Sovětský svaz vyslal na místo katastrofy 800 tisíc vojáků základní služby a k tomu povolal taky tzv. likvidátory, jejichž průměrný věk byl 33 let. Chlapci záklaďáci obvykle na vojnu přicházeli rovnou ze školy…

       Jen v Bělorusku je v seznamech likvidátorů uvedeno 115 493 lidí. Podle údajů ministerstva zdravotnictví v letech 1990–2003 zemřelo 8 553 z nich. Dva denně…“