 Pod dojmem povídání o Janu Zrzavém jsem sedě v křesle v obyváku s knížkou v klíně, nebyl schopen se na četbu soustředit. Nenalil jsem si ani sklenku. To je co říci. V myšlenkách se vracím do kurzu kresby a malby. Napadl mne další příběh! Po jedné naší úspěšné výstavě jsem, asi ještě s patnácti malíři z klubu amatérských výtvarníků, dostal pozvání na kurz kresby a malby. Kurz se konal v ateliéru fakulty v rozsahu téměř dvou semestrů. Setkání amatérských malířů bylo naplánováno na dobu prázdnin. Instruktorem byl známý akademický malíř a současně profesor na fakultě.  V ateliéru nám pan profesor oznámil, že začneme kresbou. Kresbou uhlem. Zatím na balicí papír, podle skutečného modelu. Modelem byly dvě modelky. Jedna mladá, druhá starší. “Začneme mladší. Na té nahé dívce se rozkreslíte, uvolníte ruce v zápěstí. Kreslit mladé tělo je jednoduché. Jsou to pouze ovály, elipsy a kulatiny, stačí to jen dobře propojit. U staršího těla, to už je opravdové kreslení. Musím vás upozornit, že fotit, sahat či mít nemístné poznámky, je zakázané. Budete pozorovat, dívat se a kreslit. Porušíte a končíte. Každý týden zhodnotím vaše práce. Ti, co neprojdou, končí.“ Naše setkání bylo zdarma, ale na modelky jsme se vždy složili. Pracovní pomůcky byly k dispozici pro každého dle potřeby. Musím přiznat, že léto bylo náročné. Většina z nás získala neocenitelné zkušenosti a v kresbě jsme významně pokročili. Už si přesně nevybavuji, kolik nás pokročilo do fáze práce s barvou – k malbě. Obrazy pana profesora byly nezaměnitelné. Mne se zdálo, že jeho obrazy jsou nevýrazné. Ovšem na rozdíl ode mých, jsou práce pana profesora vysoce ceněny. Stoupencem malby s čistými barvami nebyl. V tom jsme byli s panem profesorem ve při. Osobně rád pracuji s jasnými barvami. Jistě to bylo poznat i na obraze Jana Zrzavého. Přípravu na obraze Jana Zrzavého jsem konzultoval s panem profesorem. Přípravné kresby ohodnotil jako velmi zdařilé – profesionální. K samotné malbě byl zdrženlivý. Jeho názor na práci s čistými barvami mi byl znám. Rozdílné názory nám nebránily k velmi dobré spolupráci. Ale to jsem odbočil. Prostě jsem brepta. Na naše názory na výuku malby v ateliéru to mělo vliv jen okrajově. V průběhu výuky se měnily modelky, témata i kvalita našich prací. Na závěr naší spolupráce si mne pan profesor zavolal: „ v celku jsem potěšen, zaznamenal jste pokrok ve vnímání barev a skutečnosti. Ke kresbě nemam co dodat. Abych naši spolupráci dovršil, mám pro vás překvapení. Zítra vás čeká samostatná práce, práce s modelkou. Věřím, že toho využijete ke svému prospěchu.“ Je pochopitelné, že jsem nemohl dospat. Očekáván byl náročný den. Plný napětí, zda obstojím. V ateliéru již pan profesor čekal. Připravil jsem si nádobíčk. a … vešla modelka. Stoupla si na své místo a z ramen na zem spustila župánek. S příchodem modelky pan profesor odešel se zdviženým palcem. Modelka, nebyla nijak krásná, ale vyzařovalo z ní něco, co jsem nechápal, fakt nechápal. Zpětně to nechápu dodnes. Zírám... zírám... na víc se nezmohu. Držím paletu i štětec... nic..... nic! Nemohu odtrhnou oči od neuvěřitelné vnitřní krásy modelky. Pauza se protahuje, mlčení je trapné. Čekající modelka to nevydržela a k tomu polenu se štětcem zašeptala: „pojď a maluj na mé tělo.“. Jako v trazu přistupuji a maluji na to úžasné bělostné tělo. Maluji pnoucí se květinu s květy. Květy.... květy vmaluji na malá kouzelná ňadra. Dokončuji, pan profesor vchází. Modelku posílá do sprchy. Mé osobě - jsem ještě mimo - patří následující slova : „Dobré! K barvě jste přistupoval citlivě. Ovšem můj zákaz dotýkat se modelek platí i pro dotyk štětcem, vedený rukou malíře. Nezapomeňte! Pro příště. Jasné!“ Modelka můj úlet spláchla ve sprše. Pan profesor se zachoval jako gentleman. Nikdy se ani slovem o mém úletu nezmínil. A já? Já mlčel! Až teprve nyní před vámi se k mému úletu přiznávám. Ulevilo se mi. Již to není tajemstvím. -doktor-
|
