O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| PAN POUSTKA, KOMISAŘ - 2 |
|
|
|
| Čtvrtek, 22 prosinec 2016 | ||||||
Strana 2 z 2
Doktor práv, pan Vincenc Blažek, byl důstojný muž, a kdyby si oblékl uniformu se šavlí, mohl být od minuty císařský oficír. Taky si na něj hned tak někdo netroufl. Většinou hájil drobnou lumpárnu, kde mu sice nekynul žádný zisk, ale pan doktor měl rád prosté lidi a kapsu mu plnili zločinci ze zámožných rodin. Pan komisař měl zase rád starého kamaráda už jen proto, že nehájil činy zavržitelné, to když surový lapka přepadl babičku jdoucí do kostela a sebral jí poslední pětikačku, co měla připravenou do kasičky nebo ty ošklivé věci bohatých hejsků s dětmi. Neminula čtvrthodina, před krámem cinkly podkovy a to již pan Poustka přisedal vedle advokáta. „O Ťapinu se postarám,“ ještě křikl řezník za kočárem. Než přijeli na komisařství, věděl pan Blažek o případu a s tím vstoupili do služebny. „Strážmistr Boura Břetislav!“ Nevrle uvítal dvojici vytáhlý mládenec, přitom se významně dotkl výložek, „co chcete?“ „Těší mě, advokát Blažek. Zastupuji zde neprávem zatčeného Václava Hornoffa a Josefa...“ Víc nestačil. „Haha, neprávem? Já že jsem protiprávně zatkl zločince? Ohó! Na případu není co vysvětlovat. Paragraf 158, trestního zákona hovoří jasně: kdo jiného vyzve k půtce se zbraněmi smrtícími a na takové vyzvání k půtce se dostaví, dopustí se zločinu souboje. Konec, šmytec, pánové! A vůbec, kdo jste vy?“ Strážmistr píchl ukazovákem do pana Poustky. A to neměl. Gesto se osloveného dotklo a proto pevným hlasem pronesl, „jsem komisař Poustka a chci vidět smrtící zbraně! Tedy, corpus delicti.“ „Ko...komisař?“ Půda pod nohama mladého strážmistra se zhoupla. Komisař je přeci jen jiná šarže než dvě malé hvězdičky na výložkách. Přesto sáhl do skříně a vytáhl bodla. Pan Poustka je zevrubně prohlédl a jeden podal doktorovi s významným pohledem. Pan doktor ohnul drát a zakroutil z něj kolečko. Teď se kradmo rozhlížel, do čeho si otře zamaštěné prsty. Oba pánové na sebe mrkli, jakože jsou pevní v právních kramflecích a pan Blažek zaútočil. „Poslechněte, Boura, jen tak mezi náma, vy si chcete utahovat ze státního zástupce? Já bych si netroufl a to jsme spolu študovali, pane. Jak uděláte z doktora Hronce troubu a k tomu na Štědrej den, pozdrav pámbu, to bude tanec. Ty frčky si můžete rovnou odtrhnout.“ „Jaja...jak to myslíte, odtrhnout frčky?“ Zjihl řečený Boura. „No, jak říkám. Až uvidí pan státní tenhle drát, ještě mastnej od buřtů, a vy mu budete vykládat o smrtící zbrani... jé, to bych nechtěl bejt ve vaší kůži. Už vidím, jak šlapete blátivý cesty na Podkarpatskej Rusi.“ Pan Poustka nasadil hlas nízko a otcovsky pronesl. „Státní zástupce, pane Boura, je citlivej na corpus delicti a tyhle dráty sice jsou předměty doličné, ale ne k trestnému činu, alébrž k pečení uzenin. To bude urážka a jak znám doktora Hronce, nedá si to vysvětlit a máte po ptákách, tedy po kariéře. Tady s advokátem jsme vás přišli varovat, než uděláte nějakou volovinu, protože hned se nám něco nezdálo. To bude škoda, když takovej nadějnej strážmistr přijde o místo. Policie potřebuje lidi rázný, ale přemejšlivý, víme?“ Zcela popletený Boura těkal pohledem mezi oběma muži a stolem. Natáhl se pro lejstro a bázlivě pravil. „Tady jsem napsal protokol, ehm, co...co se s tím dá dělat?“ Advokát Blažek přelétl text, přistoupil ke kamnům, kličku dvířek vzal opatrně do kapesníku a protokol přestal existovat. „A jste z toho venku, strážmistře, a my ani nemukneme,“ pravil smířlivým tónem pan Poustka, „teď propusťte nevinné, ať může přijít Ježíšek.“
x x x
Večerní nebe se zatáhlo, vzduchem poletoval sníh a do starého města vjížděl spoře osvětlený fiakr. Drožkář si hvízdal, ono takové rito za padesátikačku od řezníka není každý den. Vůz byl prázdný, protože dva velké koše, vonící bukovým kouřem, zůstaly na správných adresách.
„Tak vidíš, Ťapino,“ rozumoval pan komisař, „už nemáme nikoho k podarování a to je smutný v takovej svátek, ale když někoho vytáhneme z bryndy na Štědrej večír, to je taky dárek, co říkáš?“
VILÉM M.
|
||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
