Narodila jsem se krátce po únorovém převratu, do republiky vyžrané okupanty, vykradené osvoboditeli z východu, vybombardované osvoboditeli ze západu a se železnou oponou kolem. Předpubertální věk jsem prožila v padesátých letech. Přes veškeré budovatelské úsilí ve dvouletce a první pětiletce, byl přídělový systém zrušen až v roce 1953.

A abychom si moc nevyskakovali, přišla zároveň měnová reforma, kdy nám uložené peníze směnili jedna ku padesáti. Pokud jste peníze měli schované doma ve štrozoku, nedostali jste vůbec nic a s bankovkami jste si mohli leda tak tapetovat.

Podle toho také vypadaly Vánoce. Pod stromečkem pár knížek, vroubkované hnědé bavlněné punčocháče a kdo měl šikovnou babču nebo mámu, dostal  svetr z mockrát párané a přeplétané vlny. V Kotcích prodávali návleky na pahýly po amputaci – byly z čisté kašmírové vlny. Teninké. A tak se to opatrně páralo a byly z toho teplé svetry. Na stromečku, ozdobeném ručo vyráběnými papírovými řetězy, jsme doma měli čokoládové ozdoby, ale ty se jíst nesměly, byly spočítány a po svátcích uloženy zpět do krabice.

Vánoční zboží se v Praze nejvíce prodávalo v tržnicích - Vinohradské, Smíchovské a Žižkovské.

Hlad jsme neměli, ale přepychového zboží, které se muselo dovážet za devízy, bylo pramálo. Na svátky se v tržnici nestálo jenom na pomeranče, ale dlouhatánská fronta byla i na křehoučká jablka Jonatány. Z ořechů se tehdy prodávaly snad jen buráky, občas datle a hnusný svatojánský chlebíček. Mj. ten se dneska prodává za drahé peníze, jako zdravé mlsání. Já si ale mlsání představuji jinak.

Jako dnes si pamatuji moment, kdy jsem poprvé jedla banán. Bylo mi šest, byla jsem v nemocnici, jako jediný dětský pacient na oddělení. K mojí posteli přišel Mudr., Doc., Csc., primář oddělení (mimochodem úžasný člověk) se zástupem sestřiček, aby se podělili o to, jak se budu radovat nad přineseným banánem. Zklamala jsem, protože jako notorický nejedlík, jsem do banánu kousla a prohlásila, že chutná jako divné brambory a že to nechci.

Železná opona, kterou komunisté definitivně zatáhli v roce 1948, oddělila Československo od zdrojů tropického a subtropického ovoce. K dostání bylo převážně jen v předvánoční době, v Praze navíc i v době konání spartakiád, kolem Prvního máje, či sjezdů KSČ. V druhé polovině padesátých let se poněkud uvolnila možnost cestovat na Západ, a Češi, kteří měli to štěstí do ciziny vyjet, si tam před výlohami připadali jako v Jiříkově vidění.

V roce 1954 měl sovětský blok šanci získat prvního spojence v tropické oblasti, Guatemalu. Ano, dnes jsou to banány značky Chiquita. Praha s moskevským souhlasem tehdejšímu prezidentovi Jacobo Arbenzovi prodala zbraně, ale tím Guatemalu před americkým vměšováním neuchránila. Naopak, CIA to vyhodnotila jako komunistické spiknutí a my tak přišli o banány. Pak se komunistický blok začal kamarádit s Guineou, která získala nezávislost na Francii a na předvánočním trhu se v roce 1959 výjimečně mohlo koupit více, než pár kousků citrusů, banánů a ořechů.

A jsme na konci padesátých let a nastupuje nový fenomén, kubánské pomeranče. Původně se počítalo s tím, že nebudou běžně na trhu, ale budou se pouze průmyslově zpracovávat. O jejich kůře se říkávalo, že je stejně tvrdá, jako kubánský lid. Ale protože pomeranče najednou byly, ale zas nebyla jablka, tak je dětičky dostávaly ke školním obědům, jako moučník. Nejedlo je ani jedno dítě, skončily v popelnicích. Přitom já je měla ráda, byly hodně sladké, na přímé jídlo však nevhodné, dřeň jako dříví -  ale byl z nich senzační džus za pár korun.

Jak na nedostatek banánů Češi tehdy reagovali? Asi podobně, jako já.

„Je fakt, že já jsem banány neměla snad až do dospělosti. A nechyběly mi, protože jsme mívali jablka, hrušky a všechno to naše ovoce, a vůbec, maminka říkala, má to takovou mdlou chuť. Ani o to nestojím a nikdy jsem nedupala, že jsem neměla banán, mně to nějak nevadilo. Pokud se něco dá získat jen za cenu vlastního ponížení, ať již má charakter několikahodinové fronty nebo uplácení prodavače, tak o to nebudu usilovat, třeba proto, „že má takovou mdlou chuť“.

(zdroj: Miroslav Vaněk, Obyčejní lidé)

S přáním  bohatého Ježíška

DEERES

(Ta fotka je jen ilustrační, to nejni deeres!)

Komentáře (53)

Zobrazit/Skrýt komentáře Upřímě. : Pepa Mě tato léta přišla jako dítěti i puberťákovi normální. Neměl jsem žádné srovnání. Hlady jsem netrpěl a jsem přesvědčen, že jsem prožil krásné dětství i studentské léta. Dnešní mládeži nic nezávidím. Jsou zavalení přepychem a přesto nespokojení a v mnoha případech žijí velice smutný život bez přátel a kamarádů. prosinec 12, 2016 01:17 Prosím : Michal Tady se hlásím že já taky. Narodil jsem se v říjnu 1946, pamatuju ještě lístky. prosinec 12, 2016 06:34 Fronta na banány mi připadá menší potupa, než fronta na Úřadu práce. : mamča Narodila jsem se v době měnové reformy a na dětství mám krásné vzpomínky. Vánoční dárky nebyly za tisíce, ale byly od srdce. Zpětně si uvědomuju, jakou nám maminka našila a napletla parádu, co jiné holčičky neměly, a že to musela vyrábět někdy po nocích, aby to pod stromečkem bylo překvapení. Jako dítě jsem politiku nijak nevnímala. Přišlo mi všechno normální, jak má být, stejně, jako si dnešní děti nezatěžují hlavičky problémy dospělých. Dnešní doba mi naopak připadá přesycená konzumem. Děti dostávají takovou spoustu dárků, že nevědí s čím si hrát dřív. Přicházejí tak o toužení po něčem a radost z naplnění svých tužeb. Prostě dřív než si můžou něco přát, tak už to mají nejmíň dvakrát. A to je škoda. prosinec 12, 2016 07:28 na fronty nemusíme zacházet až do takové minulosti..... : Nona já jsem "totalitní dítě" a pamatuji fronty na banány, pomeranče a mandarinky v období kolem Mikuláše. Můj mladší syn se narodil v r. 1991, pamatuji, že jsem stála s kočárkem ve frontě na automatickou pračku. Do prodejny dostali pár kusů, takže šanci mělo pár prvních zákazníků..... Také se podivuji, když čtu dotazy maminek v různých poradnách, co proboha koupit 6-letému dítěti k vánocům, neboť má opravdu vše, na co si vzpomene..... prosinec 12, 2016 09:00 Nono, : *deeres* nemá. Má věcné hodnoty, ale zážitky mají většinou pouze virtuální. Mohla bych hodiny vyprávět, co jsme my, poválečné děti, prožívaly za dobrodružství. Dětské party se scházely v pražských parcích. My jsme byli Vinohraďáci a sváděli jsme urputné boje o Rajskou zahradu v Rýgráku se Žižkováky. Na opačné jižní straně Vinohrad v Grébovce jsme měli hned dva urputné nepřátele Vršovičáky a Nuseláky. K Nuselákům jsme tajně pronikali i na Vyšehrad a lezli jsme do tehdy přístupných katakomb. Dnes dítě na ulici bez dozoru ani pustit nemůžete a nejspíš by vám ho i sebrali pro zanedbávání výchovy, ale my si užily senzační dětství. prosinec 12, 2016 10:02 ... : Mikin1 On ten nedostatek casto zakladniho zbozi (vcetne ovoce) nebyl zavineny nejakym pratelstvim s tou ci onou zemi, ale nedostatkem tvrde (tedy skutecne) meny. Komunisticke penize byly prakticky bezcenne a tak se mezi zememi sovetskeho bloku praktikoval vymenny obchod. Nedostatky skoncily temer okamzite po roce 89, kdy ziskala koruna opravdovou hodnotu. -------------------------- Na sve detstvi vzpominam taky rad, srandy a dobrodruzstvi byl vzdycky kopec. Ale nejlepsi byly skautske tabory. Ten posledni v roce 70 na ricce Rokytne u Moravskeho Krumlova. Pak komousi Skaut zakazali...... prosinec 12, 2016 11:14 Pepo a deeres, : Bara vidim to stejne, skoro presne me detstvi a dospivani, jen jsem ho prozila v Tabore......a nemam z toho zadna traumata, naopak. Krasne a stastne vzpominky! prosinec 12, 2016 11:15 deeres, : Míša šíša díky za pěkný článek. Nono, jedna známá mi říkala, že neví, co koupit vnoučatům - 5 a 7 roků. Taky jsem se divila, řka, že malým dětem se kupují dárky přece nejsnadněji. Odpověděla mi, že už všechno mají, anebo chtějí něco, co je tak drahé, že na to nemá prachy. Tak jsem zavzpomínala, jakou radost nám dělaly pod stromečkem knížky, blok s fixama nebo nějaký plyšák. No jo, jenže kdyby za mého dětství existovaly hračky jako dnes, věřím, že bych je taky chtěla. Obzvlášť kdyby mi to každou chvíli reklama v televizi vnucovala. Například tuhle: https://www.ponnie.cz/cs/ponnie/lucky Mrkni na ty ceny, to je síla. Anebo tohle za "pouhé" 4 litry: https://www.youtube.com/watch?v=NrdS0gbhbRg prosinec 12, 2016 11:29 deeres, : Iris to kolečko s nákladem dárků tlačíš ty? A je pod stromečkem gramofonová deska v tom papírovém obalu, nebo si špatně pamatuji...? Ten obal je mi nesmírně povědomý, ale nejsem si jista, je to hudba minulosti. prosinec 12, 2016 11:33 Jó, Iris. Gramofonový desky. To bylo : *NČ* Když byly v padesátejch letech ještě bakelitový (nebo tak nějak), rychlost 78, a moje sestra si dala štos Čochtana, Vlacha a Cortése pod zadek na židli, aby jako seděla vejš. Ozvalo se jen takový tichý "křup".... prosinec 12, 2016 12:17 Každému se zdá prožité dětství krásné, i když se odehrávalo v nelehké době. : Myška A tím víc krásné, čím víc let od něj uteklo. Děti nevnímají problémy dospělých, spoustě věcí nerozumějí, a dospělí ve snaze děti chránit, o problémech před nimi ani nemluví. Mnozí jste zde zmínili banány a další jižní ovoce, které nebylo jindy než na Vánoce, a na něž se stály fronty. Jenže se stály fronty na mnohem běžnější zboží, na věci denní potřeby, na vložky, na toaletní papír, na maso,... Dětství bylo sice krásné, ale doba by se idealizovat neměla. prosinec 12, 2016 14:37 Iris, : *deeres* S přáním bohatého Ježíška DEERES (Ta fotka je jen ilustrační, to nejni deeres!) Já Kudle dodala ilustrační fotku krámku na Tyláku plnýho banánů, z těch padesátých let, nejspíš byly z papírmaše. A šéfka tam loupla fotku dementního prcka, nebo se alespoň tak tvářícího. Dětství bylo sice krásné, ale doba by se idealizovat neměla. Myška Myslím, že jsem nic neidealizovala. Prostě to tak bylo. Zboží bylo, pokud se někdo nesekl v plánování,ale to lepší šlo někam jinam, pro nás byly jenom zbytky. Nejdřívě z nás tylo Rakousko-Uhersko, pak Němci, pak Rusáci a dnes nadnárodní korporace, které odčerpávají peníze z dceřiných společností, které jsou u nás. A po celou tu dobu probíhá odliv mozků, jejichž majitelé vystudovali většinou za naše peníze a naší zemi nic nepřinesli. My jsme jenom laciná pracovní síla. Zatím! Ukradli nám zlato, ukradli nám uran, ukradli nám vodu a chystají se nám ukrást lithium, kde po těžbě zůstane jenom spálená zem. Nikdy se nedovíme, který hajzl to schválil a který hajzl měl prospěch z prodeje vody, třeba v Praze nedohledatelné firmě Veolia. "Že stát rozprodal vodohospodářskou infrastrukturu nadnárodním firmám, byla jedna z největších chyb, kterou historicky udělal, voda je strategická surovina, která jednou budou cennější než ropa“ řekl ministr životního prostředí Richard Brabec A to je jenom jeden příklad těžko odvolatelné smlouvy, kdy prachy tečou neznámo komu a nám zůstávají pouze náklady. Jsme malá země a stále jsme jenom něčí kolonií, jenom majitelé naší kolonie se během času mění. prosinec 12, 2016 15:14 NČ : Iris ...auuuvajs, to muselo bolet...tedy psychicky. Já si sedla omylem na desku s Buriánovým smíchem - nevím, jak se správně jmenovala, ale každý pamětník jistě ví, kterou mám na mysli. Křuch - a bylo po smíchu. Chudák moje maminka, měla ji ráda. prosinec 12, 2016 15:32 deeres, zboží bylo, ale ne v Ćeskoslovensku. A když už bylo, tak bylo hlavně v Praze a Bratislavě. To byly výkladní skříně socialismu. : Myška Ovoce bylo na příděl, ne na lístky, ale víc jak kilo vám neprodali. A ne kilo banánů, kilo mandarinek a kilo pomerančů - ale jen jedno kilo celkově. Jsem o generaci mladší než ty, takže padesátá léta byla léta dětství mé maminky, ale i já v sedmedesátých a osmdesátých si pamatuji, jaké to bylo. Jak jsme šly s maminkou po městě a náhodou natrefily na prodejnu zeleniny, do níž právě dovezli jižní ovoce. Musely jsme stát ve frontě jako bychom se neznaly, aby nám prodaly každé kilo,... Pamatuju si, jaký byl, díky pečlivě plánovanému hospodářství soudruhů, výběr různého zboží. Tristní. A fakt to nebylo tím, že by se plánovací soudruh sekl. Léky, které se nedaly u nás sehnat, se pašovaly ze Západu,... Nebyly valuty, nebylo za co je dovézt. Paradoxně české země pod Rakouskem docela prosperovaly. Byl zde nejrozvinutější průmysl ze všech zemí Rakouska - Uherska... prosinec 12, 2016 15:33 Deeres : Iris .....jasně, ilustrační...promiň, já nějak přehlížím ty spodky. To dítě, asi holčička, se fakt tváří divně, ale to asi samou radostí. Má na sobě přesně ty báječné (uff) vroubkované punčocháče, o kterých se zmiňuješ - něco jsem se jich nanosila, já i moji kluci. Ten stromeček také navozuje tu správnou pamětnickou atmosféru - vzpomínám, jak vždycky před hlasatelku v televizi naaranžovali podobný kus koštěte. Nebylo to snad ošklivé, ale poplatné tehdejšímu vkusu. Dnes jsou stromky všelijak trendy barevné a já nevím co všechno - no na tomhle obrázku je krásně vidět ta tehdejší hrůza. Kolekce od ROH v lepším případě, často ale "ojeté" čokoládové bonbony, na stromek se vracely hlavně figurky. Jiné se sežraly. Dárky na obrázku jsou zabaleny v mimořádně hezkém papíru - na tu dobu. Jinak to byly takové ty hrozné, tvrdé papíry, nevzpomínám si už na motivy. No a jako tečka ten obal na gramodesku - a já mám pocit, že tenhle obrázek je nakonec dost dobře vybraný. Způsobil mi spoustu pocitů prosinec 12, 2016 15:44 Objevil jsem kdysi : Michal žákovskou knížku tuším z druhé třídy, kde je mou rukou psáno, že v zelenině pod kopcem mají citrony a prodávají jeden kus pro dítě. U toho razítko zeleniny, bylo mi vysvětleno, že razítko dávali aby nikdo nemohl jít dvakrát. No co, přežil jsem to a bylo to i bez citronů krásné. prosinec 12, 2016 16:16 ...... : Nona pamatuji se, že abychom měli dostatek vitamínu C, dostávali jsem při preventivních prohlídkách u školního zubaře pytlíček Celaskonu.... Ostatně, teď na něho běží reklama v TV (na ten Celaskon ).... a docela pravdivá.... prosinec 12, 2016 16:23 Nono : Iris my ne u zubaře, ale přímo ve třídě. Soudružka učitelka měla pytlíček s nahnědlými tabletkami a rozdávala je - buď jako odměnu za něco, nebo jen tak všem - podle jakých norem, to si už nepamatuji. Byly kyselé jako šťovík, ale pro rozptýlení při vyučování byly fajn a osvěžující. prosinec 12, 2016 16:32 A snad to, Iris, ani tak nebolelo. : *NČ* Aspoň nepamatuju, že by se kvůli pár střepum z desek kazila nálada. Stejně už byly vomydlený a spíš chrastily než hrály. Bejvaly fajn Vánoce, pak zase s dětma, pak zase s vnukama. Sice podle doby pokaždý jiný, ale vždycky fajn a ve výsledku jedny jak druhý. Nakonec jde vždycky jen o lidi, ne o dobu a kvalitu dárků. Pro mě byla třeba nedosažitelnym snem Flexareta za 400,- a nakonec pod stromem byla. Pro mý vnuky byly před časem nedosažitelnym snem iPhone 5, a nakonec pod stromem byly (někde už jsem to poznamenal - stejně to bylo ode mě sobecký, největší radost jsem těma darovanejma ajfounama udělal sám sobě). Nějak v tom v principu nevidím rozdíl. Už to prostě tak je a snad i bude, že dvě dřevíčka od kamen, na hraní dneska nepostačej. Zkoumat, jestli je to dobře nebo špatně, to ale v žádnym případě nehodlám. PS: Jen k tý úvodní fotce - moc se mi nezdá, že by někdy z r. 1959 už byla barevná. prosinec 12, 2016 16:43 NČ : Iris ale tak jo, dnes je to pro nás pár střepů, no ale matně si vzpomínám, že to poslouchání gramofonu pro mne byla neuvěřitelně přitažlivá zábava, rodiče kamarádky nám dětem u nich v obýváku pouštěli pohádky z gramodesek a já u nich byl pečená vařená, takové to pro mne mělo kouzlo...no dnes je mi to k smíchu. No a toho Čochtana, co rozsedla ségra, toho jsem poslouchala doma dokola a toho Buriana také. Takže při jeho rozsednutí byly krokodýlí slzy a nenávratný konec kratochvílí pro mne, mamce to možná až tak fakt nevadilo. Kdepak dnešní Youtube.....před chvílí jsem si to všechno nostalgicky pustila, žádný problém, párkrát klikneš a je to. Nuda, nic moc. Tehdy to bylo vzácné a vysoce ceněné poslouchání. Flexaretu jo? To jsi byl fajnšmekr. Kde je dnes? prosinec 12, 2016 17:07 Měla jsem pěkné dětství : babi Bylo nás doma sedm,stromek stál na menším stolku a pod něj se dárky položily.Chtěla bych vidět,jak by se tvářili dnešní děti,ale my jsme byli spokojeni.Knížka a tepláky dětem,dědovi tabák do fajfky,babičce teplé ponožky,mamince voňavku živé květy,taťkovi vodu po holení.Stromek byl ozdoben nahoře kolekcí,pod ní nabarvené ořechy a dole panenská jablíčka.Jak já se těšila na novou knížku a láska ke knize mi vydržela celý život.U nás se hodně vyprávělo a často k nám byl zván osamělý pán,aby nás byl sudý počet.Ten přinesl vždycky pytel těch panenských jablíček.Že nemáme pomeranče nebo banány,nás to netrápilo.Ovoce bylo vždy ve sklepě dost. prosinec 12, 2016 17:09 Jó, kde je konec Flexarety 6x6. Ani už nevim. : *NČ* Vydržela dlouho, ale po narození dětí jsem už věděl, že nutně musim mít foťák na kinofilm a taky jsem si už vydělával. Takže pak byla Praktica z NDR, pak nějaký Minolty, atd... Už ani nevim. I napájecí zdroj pro síťovej blesk jsem si na 4,5V baterky vyrobil sám z mechanickýho měniče, kterej měl táta doma mezi krámamama, snad ještě z nějakýho německýho tanku. Taky byl zvětšovák Opemus 6x6, kterej jsem si chytře pak předělal na kinofilm (objektiv 50 jsem mu dával z Prakticy do vlastnoručně vyrobenýho držáku). Radost z každý fotky byla nesrovnatelná s dnešní záplavou z dig. karty s 200 obrázkama za večír. Potíž byla jediná. Že se rodina potřebovala v koupelně ve vaně občas taky koupat. Hrozně mi tím překáželi. Neměli pochopení. Dokonce jim vadila i taková blbost, že místo normální žárovky svítila v koupelně taková červená. prosinec 12, 2016 17:29 Jó, kde je konec Flexarety 6x6. Ani už nevim. : *NČ* Vydržela dlouho, ale po narození dětí jsem už věděl, že nutně musim mít foťák na kinofilm a taky jsem si už vydělával. Takže pak byla Praktica z NDR, pak nějaký Minolty, atd... Už ani nevim. I napájecí zdroj pro síťovej blesk jsem si na 4,5V baterky vyrobil sám z mechanickýho měniče, kterej měl táta doma mezi krámamama, snad ještě z nějakýho německýho tanku. Taky byl zvětšovák Opemus 6x6, kterej jsem si chytře pak předělal na kinofilm (objektiv 50 jsem mu dával z Prakticy do vlastnoručně vyrobenýho držáku). Radost z každý fotky byla nesrovnatelná s dnešní záplavou z dig. karty s 200 obrázkama za večír. Potíž byla jediná. Že se rodina potřebovala v koupelně ve vaně občas taky koupat. Hrozně mi tím překáželi. Neměli pochopení. Dokonce jim vadila i taková blbost, že místo normální žárovky svítila v koupelně taková červená. prosinec 12, 2016 17:29 ... : mia I pro mne byly jedny vánoce jiné než ty ostatní. Strávila jsem je v porodnici s malým uzlíčkem 2,65 kg 46 cm. Tenkrát vozili děti ve špitále na vozíčku hromadně ke krmení na pokoje , jeden uzlík vedle druhého, ta naše byla takový zoubek mezi ostatními "velikány". Pak už ji nosily sestřičky zvlášť ke kojení po 3 hod., když zhubla na 2,48 kg. Bude jí na vánoce 38... Kapra jsem měla tenkrát na vodě, s bramborem, kvůli jaterní dietě,.. Na chodbě , kde jsme jedly stál vánoční stromek. Ze Silvestra na Nový rok pak přišlo ochlazení o 20 st. a více, uhelné prázdniny, energetická krize. Ani televize nevysílala, jen večer a jen asi do půl deváté. Sněhu plno, chudáci pohraničníci na Šumavě.. prosinec 12, 2016 17:45 Tada Mio...... : Mikin1 zrovna pohranicniky na Sumave jsme pred 38 lety ani ja, ani nikdo z mych kamaradu jaksi nelitovali. Jinak to podle me nejlip napsala Myska. Vzpominky na mladi jsou i podle me krasne. Prvni polibek byl krasnej i za Hitlera nebo za Husaka. A na nedostatky nebo bidu se zapomina taky moooc krasne. Ale zaplat panbuh za svobodu a slusne zivotni podminky...... prosinec 12, 2016 18:58 ... : mia I tak to já je litovala. Muselo to bejt na budku i bez sněhu v tý pustině, v pohraničním pásmu , natož se brodit v takový záplavě sněhu. prosinec 12, 2016 19:07 Mio, : Iris to byl ten legendární Silvestr s ochlazením o dvacet stupňů - každý si asi pamatuje, jak ho prožil. Já jsem sloužila tehdy na sálech, byl to jeden z prvních mých pracovních Silvestrů. Do práce nalehko a domů o čtyřiadvacet hodin později s velkými obtížemi...skoro šlo o život - a to nebyla Šumava. No a Tys rodila, nezapomenutelný konec roku, že? prosinec 12, 2016 20:20 Pohraničníci - vždyť to byli normální kluci, nemohli si vybrat, kam chtějí na vojnu, nebo jestli vůbec na ni chtějí. : Myška Každý si nemohl zaplatit modrou knížku... Ten Silvestr si taky pamatuju. Byla jsem holka, někdy před půlnocí jsme se šli s našima trochu projít a už to klouzalo a přituhovalo. Pak v lednu byly, tuším, uhelné prázdniny... prosinec 12, 2016 20:28 Irisko : mia I byl to tenkrát opravdu teplotní šok. Nejhorší bylo pak chodit máchat plenky k obecní studni v těch mrazech, protože nám zamrzlo i něco v přívodu vody.. Pak si pamatuji ještě jednu krutou zimu. To bylo období 1969/1970. Tenkrát napadl sníh už koncem října. A že ho bylo. 6.března přišla sněhová kalamita, nejezdilo nic, zrovna jsme měli zabíjet pašíka. Táta marně vyhlížel řezníka. Jedinýho člověka, kterýho jsme za ten den viděli, byla soudružka z vedlejšího městečka, která neváhala se vydat na lyžích 18 km do práce. Sníh padal ještě na prvního máje. Ale byly to nádherný zimy. Tím,že jsme v tý době bydleli v chalupě na konci vsi, vítr nám zavál celý dvorek, který byl oproti polím utopený a tak někde bylo i 3 m sněhu, pěšinky prošlapané ke dřevníku, kadibudce, k chlívku a stodole. Okna zavátá. Cukroví se peklo mj. i dnes zapomenuté mrkvové. Na seně na starém vojenském kabátě uložené zimní hrušky, pár nastřádaných jonatánů (to byla vzácnost). Do školy se chodilo ještě v sobotu dopoledne , odpoledne už jsme vytáhli sáňky, igelitové pytle od hnojiva - ledku a šup ven. Ty pytle vyvinuly na sněhu neuvěřitelnou rychlost, to panečku svištělo. prosinec 12, 2016 20:45 Mysko, : Mikin1 tak to teda mame jiny zkusenosti. Pohranicnici neslouzili pod Ministerstvem obrany, ale stejne jako STB pod Ministerstvem vnitra. Nikdo jen trochu politicky nespolehlivej se k nim nedostal. Plnili funkci bacharu a taky se tak chovali. Ja slouzil na vojne v Lozorne u Bratislavy a dost casto se s nimi setkaval v hospode. Kdyz jsme si my obycejni vojclove delali zarezy na opasek za kolik mesicu jdeme do civilu, oni meli vsichni na opascich vyrezano "NO PASARAN". NEPROJDOU. Tim mysleli tzv. narusitele hranice. Lidi kteri jim chteli z toho komunistickyho raje zdrhnout. Jiste - nemuzes hodit vsechny do jednoho pytle. Naslo se i par peesaku, kteri se chovali slusne, "netrefili se", nebo dokonce behem sluzby zdrhli za kopecky. Ale v naproste vetsine to byli kovani soudruzi, kteri za zastreleni nebo zadrzeni nejakyho chudaka kterymu se zachtelo svobody dostali naramkove hodinky a opustak. Jen se podivej na nejaky z webu, kde se dodnes slezaji. A ze si nemohli vybrat? Stacila jedina nekorektni poznamka a byli prelozeni k ministerstvu obrany. prosinec 12, 2016 21:16 ... : *deeres* Zase kecáš z hladu. Prostě tě přidělili, dopředu jsi nevěděl kam. Kluci, moji vrstevníci se nestačili divit, když najednou byli někde na hranici a hlady tam vyli s vlky. Střední škola se končila v devatenácti, to byli ti, co už měli devítiletku, ale u předchozích ročníků některým bylo jenom sedmnáct. Osmiletka plus tehdy tříletá SVVŚ s maturou.Jak asi mohli být v tom věku komunisty? prosinec 12, 2016 21:28 To teda máme jiné poznatky a zkušenosti! : Myška Co vím já, tak dost kluků šlo k pohraničníkům proto, aby mohli dělat psovody. Aby mohli ty dva roky strávit se psy, když toho svého museli nechat doma. A byli všechno jiné, než kovaní soudruzi. Jsem ráda, že připouštíš, že nebyli všichni takoví, jak píšeš. prosinec 12, 2016 21:29 Dopis od kamaráda. (ten se nenudí) : Pepa Ahoj Pepo, (část dopisu) Měli jsme Mikulášskou maškarní veselici na chtě Paprsek v Jeseníkách u kamaráda, byla sranda jako každý rok. Jelikož napadl první sníh tak jsme udělali rolbou kolem chalupy kolečko a zaběhli si mikulášský biatlon. Kamarád dovezl terče a pušky, a tak bylo veselo. |Pro děti jsem měli krásnýho Mikuláše, před tím jsem dětem udělal hodinový program a zavzpomínal na doby kdy jsem se kapánek věnoval kouzlení. Dva měsíce jsem doma cvičil, poslední týden jsem asi nedělal nic jiného. Vystoupení se ale povedlo, čuměli i dospělí a celý večer za mnou chodili a vyzvídali. Nikdo nevěděl že jsem to kdysi dělal a na večer nachystal, a tak čuměli jak opaření !!! Sranda musí být, bez toho by to nebylo ono. Všichni se už prý těší na příští rok, jenže to ještě nevědí že se kouzlit nebude, ono se říká že opakovaný vtip přestává býti vtipem. Už mám v palici něco jiného, musím sehnat nějaké loutkové divadlo a budu hrát nějakou legrační pohádku. Vymýšlet ptákoviny mě velice baví a už šmejdím po internetu a hledám divadýlko s loutkami. S kapelou nacvičujeme vánoční koncert v kostele, máme to 14.12., a tak se finišuje. Máme tam nějaké hosty, zpěvačku z divadla, houslistku z filharmonie a flétnistku z Ježkovy konzervatoře v Praze. Bezva baby a hlavně super muzikantky. Vše je laděno do vánoc, myslím že to bude zase hezké, hrajeme tam už po osmé. No a samozřejmě při tom všem nezapomínám na mé heligonky a hraji jak o život. V sobotu jsem stihnul jedny šedesátiny a večer jedny sedmdesátiny, takže měchy jsou pěkně vyvětrané. Přijel kamarád Strouha ze Švýcarska, má přítelkyni v Brně, a tak se u něj vždy stavím a pokecáme. Jinak jezdím hlídat děti, na chalupu no a už se u nás i lyžuje. 20 km za městem jsou dvě sjezdovky a obě už jedou, takže lyže mám v jednom autě a jak je chvilka ta se jedu na dvě hodiny svést, je to paráda mít to takhle u rypáku. Předvánoční cirkus neprožívám, jsme spíše zastánci pohody a ne magoření. Budeme zase všichni u dcery v Brně a pak se přemístím na chalupu.  Zdraví tě Šimon prosinec 12, 2016 21:47 Ať je doba jakákoliv : wendy když ji prožíváme mladí, je to i hezké. Přesně jak to říkal pan Werich. I naše podvědomí se tak chová, vytěsňuje to špatné. Jistě že víme co se dělo v politické rovině a ne všechny Vánoce byly pro všechny lidi pěkné. Já měla to štěstí, že ty moje pěkné vždycky byly... Fronty na banány už jsou špatné klišé nebo vlajková loď doby, jak to kdo bere, teď jsou zase fronty jiné, dalo by se říci s dalším klasikem, že doba vymknuta z kloubů šílí. Opět. Jo a na tu noc šílenou si taky pamatuju, na silnici před domem zamrzli esenbáci, měli jsme z toho ohromnou radost. NČ, taky jsme mívali v koupelně zvětšovák, mističky, kleštičky, natažený šňůry a červenou tmu. A když se fotilo na vzácný barevný film, to byly nervy při každém stisknutí spouště. NAtož když jsme si šli k odborníkům pro výsledky... prosinec 12, 2016 22:03 Mysko, : Mikin1 vsak jo. Kdo mel rad psy, pro toho byla prace psovoda vyhra. Ale stejne - dovedes si predstavit, ze ti ten pes pomuze zadrzet a poslat do vezeni nejakyho chudaka, kteryho jedinej zlocin je touha po svobode? Me pekne nastvalo, kdyz se po roce 89 nejaci zmetci hajili tim, ze museli zabijet, protoze dostali rozkaz ke strelbe. I kdyz jim samotnym zadne nebezpeci nehrozilo a hlavne - nemuseli se trefit. No, jeste ze uz je to pryc. Koukni se na mail, jo? prosinec 12, 2016 23:14 Nevis o cem mluvis, Deeres. : Mikin1 Se mnou slouzil na vojne kluk kterej narukoval pul roku po me k P.S., ale nechtel mit s nejakym zadrzovanim lidi nic spolecnyho. Stacilo par poznamek o tom, ze nevi jestli by nedokazal strilet po lidech a uz byl s nami v normalni armade. Oni byli politicti dustojnici na hranicich pekne paranoidni a mezi muzstvem byla spousta spehu. prosinec 12, 2016 23:31 Mikine, : Myška už jsem mrkla. Mrkni taky . prosinec 13, 2016 00:12 Tak já si to asi pamatuji v jiné zemi. : *deeres* Můj švára se ženil, bylo mu devatenáct, ročník 1940. Povinnou VS, ve skutečnosti o něco prodlouženou, měl za sebou. Po roce 1945 se opět ujala prezenční vojenská služba v délce 24 měsíců. V době vrcholící studené války bývala občas, k malé radosti těch „méně uvědomělých“ vojáků, prodlužována i o půl roku Vyučen v šestnácti a nebylo mu ani sedmnáct a byl odveden K PS i se svou fenou, německým ovčákem, která musela tehdy být registrována u Svazarmu. Stejně tak, jako motorky se sajdkárou, jinak jsi si něco takového nemohl pořídit. Fenu po skončení VS musel na hranicích nechat.Takže sloužil někdy v 56-59.roce a že by byl v KSČ, nebo snad u svazáků? Nenech se vysmát. A než tu zase začneš trolit ta svoje moudra, podívej se třeba do publikace "Vojenské dějiny Československa", 3. díl, Praha 1987. Nejspíš to asi budou zase kecy, ono to vyšlo ještě před všeobjímající demokracií. prosinec 13, 2016 09:57 Koukam Deeres, : Mikin1 ze kazdej kdo kritizuje ten zlocinnej rezim je podle tebe troll. Chudak kluk musel byt i s nemeckym ovcakem registrovanej a nakonec mu ho ty zrudy ukradly. Hnus.... ------------------------ Ja mam s mym kamaradem - byvalym P.S. dodnes kontakt, tak jsem si s nim o tom zrovna pres Skype pokecal. Takze upresnuji: On byl odveden na konci 70. let a bylo mu sdeleno, ze byl vybran slouzit u Ministerstva vnitra. Byl s nim proveden dlouhy pohovor, vcetne otazek o jeho politicke orientaci. Odpovidal jak nejlepe mohl, protoze si coby 19-ti lety mladoch myslel, ze bude mit na hranicich lehci vojnu. Poslali ho po vycviku k nejake rote u Znojma kde se mu zdalo, ze je obkloben debilnimi idioty, jejichz jedine prani je strelit do zad nekoho kdo se snazi zdrhnout z komunistickyho raje. A dostat za to medaili opustak. A tak se asi po tydnu zminil tomu nejvetsimu pitomci o tom, ze by sice po "ozbrojenem diverzantovi" strilel, ale ze na neozbrojeneho cloveka by vystrelit nedokazal. Uz po dvou dnech byl povolan k veliteli roty, kde mu ZVP oznamil, ze byl prevelen k jednotce Ministerstva obrany pobliz Bratislavy. Smytec. Kdo nechtel u P.S. slouzit a strilet nevinne lidi, ten se tomu snadno vyhnul. Jinak ti preju stastne studium komunistickych publikaci, ale vez, ze vetsina lidi me generace se na pohranicniky divala jako na bachare, strezici nevinne. A ze na vsechny ty zavrazdene ani na dalsi svinstva toho zlocinnyho rezimu nezapomnela. Nazdar. prosinec 13, 2016 10:54 ... : mia I kdybych věděla, co ta jediná nevinná věta vyvolá, snad bych ji ani nepsala. Řeč byla o sněhu, o tom, že sloužit na Šumavě , brodit se několikametrovými závějemi musel být záhul. Člověk nemusel být zrovna PS . Ve Vimperku byly třeba také kasárny U Sloupu a ještě jedny, byla posádka v Sušici, obávaná posádka byla v Janovicích nad Úhlavou.. Tam všude, když se dostal kluk třeba z druhýho konce republiky, tak první vánoce určitě domů nejel a muselo to tam být na palici. Vždyť v době, kdy nebyly mobily, dopis šel i týden, to muselo být zvlášť náročné. V zimě sníh, kam oko dohlédne, nikde živáčka. A ti PS třeba na Svarohu, na Zhůří, na Čerchově, na Špičáku u Nýrska,.. to v zimě muselo být krutý. Tak jsem to myslela a netřeba do toho motat zase propagandu Mikine. prosinec 13, 2016 11:04 Mio, : Míša šíša bylo to pro vojáky opravdu hodně krutý. Mám známého, který dělal psovoda u pohraničního útvaru Polka (mezi Horní Vltavicí a Borovou Ladou). Vyprávěl otřesný zážitky, jak v zimě zůstali taky i několik týdnů odříznutí od civilizace, protože se prostě přes sníh odtamtud nedostali. A jak na ně působila ponorková nemoc, to taky nebylo příjemný. Jen tak na okraj: nevím, jak byl politicky spolehlivej nebo nespolehlivej, jeho rodiče ale měli mlýn s polnostmi, které jim komouši sebrali. Nikdo z jejich rodiny v KSČ nikdy nebyl. No, až ho zase někdy uvidím, musím mu říct, že měl tenkrát pronést nějakou nekorektní poznámku a mohl mít krásnou pohodovou vojnu v Bratislavě. Anebo mít taky vojenskej soud. prosinec 13, 2016 11:26 Mio, : Mikin1 ja se na vojne za studenejch noci ve strazi taky neco namrzl. Ty dve hodiny byly vzdy nekonecne, kanady - to byla jen kuze bez izolace a vlozky do kabatu byl stejny material z jakeho se delaly teplaky. Co se te me "propagandy" tyce tak se nezlob, ale kdyby v dobe, kdy jsme zili v okupovane zemi za ostnatejma dratama nekdo pronesl za mrazive noci vetu: "chudaci pohranicnici na Sumave", mohlo by to byt brano leda jako vtip. Koukam, ze lidi hezky rychle zapominaji...... prosinec 13, 2016 11:36 mio : wendy už jsem to tu psala - ať je řeč o kynutí rěsta nebo o sněhu, vždycky se to stočí na kritiky režimu a boji za celosvětový mír... Ráno jsem poslouchala profesora Hešla. Zlatá sĺova pronesl. Mluvil o to, že pravda a spravedlnost nejsou vždy kompatibilní ani v naší demokracii, že šikovný advokát vyseká jasného podvodníka ze všeho, že soudní mašinerie je kulhavá kachna, a taky o tom, že i když člověk nestrádá, žije v pěkném 2 1 a má auto v garáži, to, že ho stihne pokuta za každé blbé zaparkování a ti velcí jsou beztrestní, to mu otravuje život. Tedy ne to, že on zaplatí, ale to, že JEN on. Takže tak. prosinec 13, 2016 11:38 Míšo : mia I no to mu řekni, že měl pronést nějakou nekorektní poznámku a šel by do lochu a ještě by nasluhoval. prosinec 13, 2016 11:39 Wen : mia I zdravím . Máš tu článek o vnučce a vánocích. Vzpomněla jsem si jak jste si z recese udělali vánoce v létě , ten článek o tom, byl tenkrát moc prima. prosinec 13, 2016 11:48 ... : bb2 strejda, tedy mámin bratranec, dělal na vojně psovoda a přivezl si domů z vojny vlčáka Donu. Nebyla jsem ještě na světě, znám ji jen z fotek a z vyprávění při rodinných sešlostech, vykládají se o Doně celé legendy :-) Pokud jde o dárky pro děti, je větší nabídka, jasně, ale je to hlavně na rodičích a jejich výchově, pokud někdo řekne, že neví co dát malému dítěti, protože už všechno má, tak je to ostuda rodičů dítěte. Ostatně, i za nás, v mém socialistickém málo zásobovaném dětství ;-) byly děti, co dostávaly kupy dárků a hraček a tretek. Byly čůrací miminka, panenky chodící, mluvící, autíčka na ovládání, stavebnice, autodráhy, vláčky a koleje, celé sestavy, kazeťáky. U nás se dávaly praktické věci a pro radost knížky. Když jsem byla malá, tak kromě praktických věcí a knížek jedna hračka. Kočárek na panenky jsme dostaly společně se sestrou jeden. Hraček, plyšáků a panenek, autíček, stavebnic a jiných hraček jsem měla podle mého dost, ale vešlo by se to všechno, za celé dětství, do jednoho velkého koše a to i s jedním obřím medvědem od prarodičů. Měla jsem kamarádky, spolužačky, které na tom byly podobně, a jiné, které dostávaly záplavy hraček a věcí, i tehdy. Máma měla několik kamarádek a jedna z nich rozmazlovala svoji dceru. Holka byla starší než já, to byla výhoda, dědila jsem hračky, které ona odkládala jak na běžícím páse. Nojo, ale to byly hračky, se kterýma mě nebavilo si hrát. Třeba dětská automatická pračka na baterie, plněná zpředu ;-) Dvakrát třikrát jsme to s velkou slávou v koupelně spustili, jako zajímavost dobrý, ale co s tím víc... Dětský vysavač, mini kuchyňka, s tou jsme si teda celkem i vyhrály.. Souprava "doktorka".. Kdo chtěl, mohl i tedy zahlcovat děti věcma. Často jsme vánoce trávili na chalupě a jednou nás jedni známí pozvali na první svátek večer k nim, koupili si novou barevnou televizi a že se tedy společně podíváme na nějaký film, nebo pohádku, už si nepamatuju. Hned na začátku nás zahrnuli výčtem dárků a že jich doma do auta nakládali plný kufr. Přišlo mi to strašně nepatřičné, nebyla jsem zvyklá, aby se naši takhle předváděli a chlubili jak malé děti. Dodnes si pamatuju, že jsem se za ty lidi trochu styděla, i když mi bylo asi tak deset, prostě mi to přišlo divný, že se chlubí tím, že si pod strome zabalili hromadu krámů. Prostě lidé jsou různí, tehdy i dnes. prosinec 13, 2016 11:59 . : Míša šíša Na ty Wendiny Vánoce v létě jsem si taky hned vzpomněla. prosinec 13, 2016 12:01 Jo bylo to úžasný : wendy a po mnoha letech na to rádi vzpomínáme (příští rok máme téma Hippies). Na těch Vánocích letních se udála jedna krásná věc - přišli k nám večer farmáři odnaproti, že se jim právě narodilo hříbátko. TAk jsme se na ně všichni běželi podívat - správná svatá noc - leželo tam ještě celé mokré na slámě a ve vedlejší stáji funěla kravička...klasika. Jsem ráda že jsem vám mohla přinést pěkné vzpomínání ! prosinec 13, 2016 12:18 ... : doktor Narodil jsem se válce,poznal bídu tu opravdovou ,protektorátní.Nebylo nic.Škoda,že Beneš neprosadil pomoc od Marshalova plánu.Jinak souhlas s Pepou,Michalem a mamčou.Máslo,čokoládu a bonbony jsem ochutnal až po roce 53.Ale o pochoutky jsem ochuzen nebyl.Mamka dělala z hrušek skvělé rozinky,z cukrové řepy jsme vařily výborná sirup a podél lesa byla obrovská maliní a ostružiní.Stálo to pro dospělé za starou belu,ale dětství jsme měli náramné.Ahoj. prosinec 13, 2016 14:23 ... : *deeres* Letní vánoce, to byl jeden krásný díl ze seriálu Taková normální rodinka. Někde to mám na DVD, už jsem to dlouho neviděla, tak bych mohla zahrabat v krabicích. Cukroví mám dopečené, teď to musí ještě někdo namatlat krémy a zavařeninami a provést konečnou úpravu, nacpat do balíčků a posléze rozdat. Asi to budu muset udělat já. Zabalené cukroví je přede mnou v bezpečí, abych neochutnávala, jak se povedlo. Jinak by mne čekala několika měsíční hubnoucí kůra. prosinec 13, 2016 14:25 Fakt rozdat, Deer? : *NČ* Mohl bych v tom případě vědět, kdy a kde budeš rozdávat? prosinec 13, 2016 15:02 deeres, : Míša šíša jo, to si pusť pro veselou mysl. Je to i na youtube: https://www.youtube.com/watch?v=XvVEIiY5UbY Nebudu citovat přesně: Pavla ke Zdeborové (sousedka): "Letos se vánočky mamince obzvlášť povedly." . . . Zdeborová: "Já musím jít. Zadělat na vánočky." Maminka: "Teď v létě na vánočky?" Pavla: "V tomhle vedru?" prosinec 13, 2016 15:05 deer, s cukrovím : wendy u nás to je jako skoro všude - před Vánoci je období "nežerte to cukroví!" a pak následuje období "nikdo to nejí..." Míša mi připomněla situaci, kterou nám před našimi letními vyprávěla kamarádka Evina. Byl červen v rozpuku, přišel objednaný opravář na ústřední topení. Když se chopil v kuchyni díla, přišla Evina s pár dárky, rozložila je na stole, zjistila, že bude mít málo vánočního zbytkového papíru a začala hořekovat : "Do čeho já ty vánoční dárky zabalím, když nebudu mít dost papíru, to nebude hezké!" Opravář neznaje pozadí této situace, se prý pak bál otočit se k ní zády... doktore, ty zlaté maminky, viď ! prosinec 13, 2016 17:11

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment