O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

ŠKOLA VČERA, DNES A ZÍTRA ... PDF Tisk E-mail
Pátek, 18 listopad 2016
Přejít na obsah
ŠKOLA VČERA, DNES A ZÍTRA ...
Strana 2

 

 

 

 

 

 

            Pan soudruh učitel Klikar, matikář, přezdívaný Herodes, to bylo jiné kafe. Od šesté třídy do deváté jsme házeli do kasičky svatému Antonínovi, ať nás příští rok má někdo jiný. Svatému Tondovi koupili nové šatičky a my zase měli Herodese. Věřím, že černé postavy naší třídy mu přáli mnohem horší věci, šlaktrefením počínaje a cirhózou jater konče.

 

       Před jeho hodinou bylo o přestávkách ve třídě hrobové ticho, zoufalci, kteří tušili, že ne vše ovládají, se snažili na poslední chvíli zachránit si kůži a dohnat, co se dohnat v pěti minutách nedalo. Naivní troubové. Zelené manšestrové sako s koženými záplatami na loktech, kalhoty barvy neurčité, obočí jako Brežněv a postava taky taková. Vlasy ala Einstein. Impozantní. Během dvaceti sekund napsal z hlavy na tabuli příklad dlouhý jako Lovosice - a rovnítko.

 

        Třída strnula a upuštěný špendlík by vydal zvuk bomby. Vyvolal pět nešťastníků k tabuli a už to jelo. Za rovnítkem se rozechvělé ruce snažili vypočítat příklad. První zaváhání a ozvalo se „Pět, sednout.“, „Pomalej, tři, sednout.“, „Blbej, pět, sednout.“, „Ještě blbější, pět.“, „ Kuba se nám překonal, čtyři, sednout.“. Kuba je dnes mimochodem řádným profesorem fyziky na prestižní universitě v USA a deset týraných studentů si vybralo po maturitách Matfyz. Můj oblíbený předmět, ať jsem studovala cokoliv, byl matika a mechanika.

 

            Dnes by pana soudruha učitele odsoudili a zavřeli, až by zčernal. Za všechny ty pohlavky, štulce a modřiny na rukou, co nám udělal dřevěným pravítkem. Holky nebil, ty tahal za vlasy a vyhazoval na hanbu čumákem ke zdi k umyvadlu v rohu třídy. Prostála jsem tam hodně hodin matematiky, a přesto dodnes ji umím. Doma ani muk, když mi řekl, že tak beznadějně blbou holku ještě neviděl, že ubozí rodiče určitě nevědí, co zplodili za dementa, a mnoho jiných pochval tohoto typu. (Věděl, že tatínek je docela uznávaný odborník přes optiku.).

 

         Mamička by řekla, že to tak bude, protože pan učitel má vždycky pravdu. Dnes vím, že nebýt jeho, neuměla bych matiku a měla bych odborníky diagnostikovanou lehkou mozkovou dysfunkci a zvláštní péči ohledně mého vzdělávání.

 

            Námi milovaný učitel na chemii, zvaný Nuklid. Starý pán, který měl být už dvacet let v penzi. Kdysi vyučoval latinu a protože komunista nějak nestíhal vyškolit během jednoho roku soudruhy z továren na kantory, nechali ho učit chemii. Zásadně dával za jedna a když už bylo opravdu zle a někdo nevěděl, že H2O je voda, tak chytil nemilosrdně a bez slitování za dvě. Já k tomu přihodila (nevím jak) ještě H2SO4 a tím moje vědomosti o chemii končí. Škola se s námi nemazlila a díky za to.

 

            Shrnuto a podtrženo: Dnes se to ve školách hemží dyslektiky, dysgrafiky, dysjánevímco, mozkovými dysfunkcemi. My jsme byli prostě blbý, dostali jsme po čumáku, mnozí hned při projevu blbosti ve škole, mnozí až doma, když matka omdlela z vysvědčení a bylo vymalováno.

 

            Takže, když můj milovný vnuk po pěti hodinách nechtěl pochopit, jak se počítají rovníce, použila jsem onu starou metodu mojí mamičky a Herodesa. Trefila jsem se přesně, a do pěti minut jsme počítali zcela bezchybně jednu rovnici za druhou. Že neumí jíst příborem? To už nějak přežiji. 

 

 

 

ERMA

(Pozn. red.: super, co říkáte?)

 

 

 

 

Komentáře (16)add feed
... : Mikin1
No, ja mam nazor presne opacny, ktery koresponduje s Komenskeho heslem "skola hrou".
Namlatit deckam neco do hlavy pomoci vyhruzek a facek umi kazdy debil. Zaujmout umi jen skutecny ucitel.
Nevim jak vy, ale ja si dodnes pamatuju veci, ktere me nejakym zpusobem zaujaly.
Oproti tomu nasilim nabiflovane vedomosti se z hlavy vykourily uz par dnu po zkouskach.
listopad 19, 2016 10:30
... : *deeres*
Tyhle učitele pamatuji stejně jako Erma. :-) Nikdy jsem nebyla premiantka, ale trojky jsem také neměla. Nepamatuji se, že by se máma starala o nějaké mé úkoly. Učitelé měli autoritu a pamatuji i takové, co nám nějakou vlepili. Zrovna ten můj učitel matiky byl drsňák.Ale krasopisně psát jsem se nenaučila nikdy i přes spousty hodin strávených po škole. Já dělala jenom čáry a obloučky.
S dcerou to bylo horší,ročník 80, ta sice byla , na rozdíl ode mne premiantkou, ale když jsem se začala trochu zajímat, tak jsem zjistila, že jaksi nemá moje vtlučené znalosti.
A pak přišla na řadu sestřina vnoučata, ročníky 90 a ti už měli samé jedničky a ty dysfunkce. Jenom naučit je zlomky a trojčlenku bylo o nervy. Také to v životě moc nikam nedotáhli. Ještě, že ta církev se o svoje lidi postará.
listopad 19, 2016 11:01
Erma : doktor
Jojojo,též vzpomínám,když "týrám" vnuka k obzorům vzdělanosti....marně.Vždy s láskou a úsměvem řka..."dědo,to neberem,nerozumím tomu co říkáš.Má pravdu,berou ,ale jmenují to jinak.Osobně vzpomínám na češtinářky jak na základní,tak střední.Jedna používala krom vědomostí i rákosku a druhá .... lásku k jazyku ,učivu i nám "negramotným" studentům.S láskou vzpomínám na oba matikáře a ze střední na pana profesora na fyziku.Úžasný žážitek bylo jeho zkoušení dívek.Otočil si dívku čelem k tabuli a obouruč ji na přední straně halenky ji vysvětloval látku.To jsme ani nedutali.Fakt.Jinak Ermo děkuji,vyprávíš i mé zážitky a poutavě.
listopad 19, 2016 13:44
Nějaký věci bez drillu nejdou a čim dřív, tim líp : *NČ*
Dodneška pamatuju na kantora hudební výchovy v pátý třídě, kterej na každym začátku hodiny vyžadoval od celý třídy nazpaměť odřikat: fis, cis, gis, dis, ais, eis his. Bé, es, as, des, ges, ces, fes.
Nikdo jsme netušili smysl tý pošetilý memorace. Až tak za další 3 roky u kytary a transpozic harmonie, a pozdějc s kapelama, jsem ten drill pochopil a zpětně učiteli v duchu poděkoval.
=====================================================
Přímo k článku. Větu: "Dnes se to ve školách hemží dyslektiky, dysgrafiky, dysjánevímco, mozkovými dysfunkcemi. My jsme byli prostě blbý". Tu větu bych tesal přímo do skály!

A k pozn. redakce: "super, co říkáte?" Řikám za sebe: Super Ermo!


listopad 19, 2016 13:51
Vzpomínám : babi
V první třídě jsme museli mít ruce na lavici,aby nás to nesvádělo k hraní pod lavicí.Učila jsem se doma vždy sama,mladší sestra psala úkoly pod mojí kontrolou.Rodiče pracovali v zemědělství a doma bylo také dost drůbeže,prase,koza,kráva.Tak po škole ještě dojít krůtám na řebříček/to jsem nenáviděla/a pak protrhat mrkev atd.Zkrátka musel pracovat každý i my děti.O velké přestávce se ve škole muselo chodit po chodbě v dvojstupu.Kluci se strkali a když měl službu učitel "Boulička",tak zlobilovi zaklepal na čelo,se slovy,boulička,boulička.Klukům jako když rostou rohy.Tenkrát nebyl nikdo dyslektik,dysgrafik atd.Někdo byl chytrý,jiný líný a někdo blbější.Je to tak i dneska,jen schované za cizí slova.
listopad 19, 2016 17:07
Ona holt, : Sidon
ta politická korektnost, je jako rakovina.

smilies/smiley.gif
listopad 19, 2016 19:57
... : Vodoměrka
http://www.kudlanka.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=7814&Itemid=37
A já si říkám, že jsem to tu už četla... jen podepsáno to bylo Wendulkou a ne Ermou...
listopad 19, 2016 20:05
tak nevím, esli se mám víc vztekat na sebe, nebo... : d@niela
ne, na Wendulku ne, a na tebe, Vodoměrko moje drahá, taky ne...

Ale - je to následovně: teď, jak tak hořekuju o nějaký hezký články, abyste se mi tu furt jen nehádali, tak mi Wendy poslala tohle... Nojo, ale ani jedna z nás nejni "databázistka". Takže ani jedna si neuvědomila, že to tu bylo. A abyste si snad nemysleli, že se Wendy za autorku vydávala; ano, Wendy mi to poslala, a já ji tam mechanicky podepsala... Prostě ten text už lítá sám internetem a většina lidí neví, kdo to napsal :-)

A - já jsem tentokrát ale zagooglila a našla skutečnou autorku - která se zove ERMA. A jejíž překrásných článků je škoda, aby byly jen schovány někde v internetím šuflíku.

Takže budete mít tu čest si přečíst ještě pár dalších - dalších pro potěšení.
listopad 20, 2016 03:46
škola. : Pepa
Když jsem složil maturitu, tak to bylo v osmé škole v pořadí. Ale rodiče u kolotočů nepracovali. Jenom se rozvedli. Takže něco pamatuji.
Ale k článku. Krátký příběh: Kdykoli jsme zašli na návštěvu ke známím, na otázku kde jsou děti, Dáša vždy ledabyle kývla hlavou k hornímu patru domku a řekla "učí se".
Jednou mi to již nedalo a zeptal jsem se, "jak jsi je donutila takto studovat".
Protože mé děti brali školu hákem.
Odpověd: "Musí se začít hned. Od prvního dne školy jsem trvala na určitém čase domácího studia. Bylo to občas i s pláčem. Ale jak šel čas, vžilo se jim to do krve a obdiv ve škole také hrál svou roly. Tu popularitu si již chtěli udržet. Honzík se účastnil matematických soutěží a o známkách ani nemluvím. Učil se snadno. Mladší Dáša to musela vydřít biflováním.
Nebudeš mi to věřit, přišel čas, kdy jsem je od učení vyháněla.
Je to na rodičích. Honzík vystudoval universitu a je počítačový expert. Dáša universitu po dvou letech vzdala. Vzala si bohatého rozvedeného a stará se o domácnost.



listopad 20, 2016 06:21
Chvála "židovství" : mamča
Měla jsem nejlepší kamarádku a spolusedící v lavici, Káťu. Oba její rodiče prošli koncentrákem, oba vystudovali VŠ už před válkou. Velmi si vážili vzdělání, protože to je jediná hodnota, kterou vám nikdo nevezme, i když máte na sobě vězeňský šat.
A tak i Káťa chodila do školy proto, aby se vzdělávala, a moc jí nezáleželo na známkách, ale na tom co umí. Na rozdíl od nás ostatních, kteří jsme se snažili za co nejmenší námahy získat co nejlepší známky.
Všimněte si, že tenhle židovský národ je převážně vzdělaný. A pokud se mezi nimi vyskytne někdo "hloupější", ti ostatní mu pomůžou získat místo odpovídající jeho schopnostem.
Nezbývá mi, než nad jejich soudržností smeknout. Možná je to způsobeno tím, že byli po staletí pronásledováni.
Z Káti je dnes úspěšná novinářka hovořící několika jazyky, a ta cílevědomost a skromnost jí zůstala.
listopad 20, 2016 07:29
Dani, : *deeres*
proč by ses měla kvůli tomu rozčilovat, že to už tady někdy bylo? Vodoměrka si pamatuje, já ne, já jsem si to klidně přečetla znovu a pak, když na to Vodoměrka upozornila, tak i svůj někdejší komentář. Prostě já i ty už máme selektivní paměť. smilies/grin.gif
Ale k článku, zrovna teď jsem někde četla, že dnešní mrňata vůbec nejsou zvyklá, že se jim před spaním čte. A tam někde podle mne, začíná cesta ke vzdělanosti a ke správným sociálním vazbám v rodině. Jenže dneska je tolik jiných lákadel a bez námahy.
listopad 20, 2016 10:20
Deeres to napsala za mně, : Michal
že už to někde kdysi kdesi bylo vydáno - no a co? I kdyby to byl článek ze starší Kudlanky tak to přece nevadí. Nebo snad někdo vyhazuje knížky po přečtění? Jistě ne a po čase se k nim vrací.
Jestli někomu vadí že už to někde viděl, mám prostou radu, nečíst.
listopad 20, 2016 10:57
... : Mikin1
Ja taky v opakovanych clancich nevidim velky problem. I kdyz by mozna neskodilo na tu skutecnost predem upozornit.
Ale zpet k tematu - ja si rozhodne pamatuju lepe veci ktere jsem se naucil diky svemu zajmu a ne pod hrozbou rakosky a spatnych znamek.
Dobry ucitel je ten, ktery dokaze zaujmout.
Jsem opravdu sam, kdo si tohle mysli?
listopad 20, 2016 11:06
Tak já se přidám ke kolektivu : *NČ*
Dobrýho nejni nikdy dost. Pěknej film se nechá klidně vidět i desetkrát (pokud to teda nejni v jednom tejdnu). Totéž i kniha, povídka. Pěkná holka může bejt klidně každej den (dokud teda ještě drží aspoň jakžtakž pohromadě).
I za sebe řikám, že jsem tohle skvělý pojednání o dyslekticích, dysgraficích, dysjánevímco, mozkovejch dysfunkcionářích, který jsme v dobách bolševickýho temna šmahem nazývali blbcema a lemplama, přečetl včera poprvé a s obdivem k postřehu autorky. A je mi uplně fuk, jak se autorka jmenuje.
Čest!
listopad 20, 2016 11:14
... : Bara
Zakladni skolu jsem navstevovala v sedesatych letech, takze to, co se popisuje v clanku mi neni cizi. Vetsina nasim ucitelu byla prima. Pamatuji rustinarku, mlada, vysoka, ne moc hezka zenska s propletanym drdolem, tu jsme moc nemuseli. Kdyz jsme ji byli po skonceni devitiletky pozvat na vecirek, tak nas uzemnila prohlasenim, proc ji zveme, kdyz ji nemame radi, to nam pak bylo docela trapne.
Na stredni skole jsem se citila velmi dobre, vsichni nasi profesori byli prima. Pak jsme dostali novou profesorku cestiny. Doneslo se nam, ze pro svoje politicke nazory musela opustit vyucovani na vysoke skole. Byla takova sva, trosku vybocovala z normalu. Byla takova hubena kostnata. Nosila pouze saty a sukne a k tomu barevne puncochace a boty podobne panskym polobotkam. Kapesnik stale zastrceny v rukavu, takze ji tam tvoril takovou bouli. Vykala nam a obcas nehoho kdo byl nepozorny nebo myslenkami uplne nekde jinde titulovala napr. vy jeden pavouku sklipniku, nebo vy jedno prase fialove neparene (studovala jsem na SPS technologie masa, zrejme ji to inspirovalo). Na me jednou vykrikla, fakt jsem nedavala pozor - ona vypada jako goticka madona, ale blba, blba, blba.....snad proto jsme ji meli radi, pani profesorka Vasinova.

Daniela prece uz pred casem oznamila, ze bude obcas uverejnovat clanky z archivu.
listopad 20, 2016 12:57
Taky : Milene
jsem se včera s vnukem učila. Dějepis. Dostal 4 z písemky.Je v 6. třídě. Kluk hloupý není. Ale není takový zázrak, aby se nemusel vůbec učit a stačilo mu, co pochytí ve škole. S dcerou jsem se neučila, měla vždycky velmi dobré známky. Ale se synem jsem se na základce učila, protože mu to až tak zase nešlo. Nakonec odmaturoval, vybral si nástavbu a našel si dobrou práci, která ho bavila.
S dcerou se nemůžeme shodnout. Ona známky vnuka neřeší. Tak se s ním většinou učím já. Některý učebnice jsou tedy hrozný. Ve škole se učí jinou látku než mají v učebnici. V sešitě mají pár poznámek. smilies/angry.gif smilies/angry.gif
listopad 21, 2016 10:48
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy

 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]