|
Strana 3 z 3
Vyčkává. Přemýšlí, jestli má vůbec právo se k ní přitulit. Jestli jej nepošle do háje. Pro začátek ji pohladí po ruce. Nic. Nereaguje nijak, a kdo mlčí, ten souhlasí. Položí jí ruku na boky. Ucítí její teplo. Posune ruku výš směrem na břicho. Cítí, jak dýchá. Ruka se mu v pravidelných intervalech jako na vlnách moře zvedá a zase klesá. Slabé uspokojení. Neodkopla ho hned. Začne ji hladit po tílku, které se mu vzápětí daří poodhrnout obratným pohybem palce. Pod bříšky prstů ucítí její hebkou pokožku. Vzrušení se stupňuje. Posunuje se k ní. Ona se ani nehne. Nespí snad?
Najednou neví, jak pokračovat. Může si k ní dovolit víc? Bere jej jako kamaráda? Nikdy nad tím nepřemýšlel. Byla tu snad nějaká možnost, že by to spolu dali někdy dohromady? Nejspíš ne. Na druhou stranu, by se nebránil tomu, kdyby se mezi nimi něco stalo. Nevěděl si s tím moc rady, stejně jako si nevěděl rady s tím, co se mu dělo v trenýrkách. Věděl, že jestli se k ní bude ještě chvíli takhle tisknout, musí to poznat. Určitě jí to dojde a bude ho považovat za úchyla. No co, riskne to. Posune se ještě kousek blíž. Jejich těla už od sebe dělí jen tři centimetry. Hanka si sundává ponožky a začne jej hladit po holeních a chodidlech. Je strašně lechtivý, ale vůči těmhle dotykům je jeho kůže imunní. Je rád, že konečně něco udělala. Teď ví, že Hanka nespí, že si stejně jako on uvědomuje jejich blízkost. A že s tím taky nic nedělá. Odváží se tedy dělat víc, než ji jen hladit po bocích. Sune tílko výš a výš. Hanka na malý okamžik mu ruku zarazí, ale pak ji zase pustí. Co mělo tohle znamenat? Možná si taky není příliš jistá tím, co se teď děje. Možná zvažuje následky toho vyhrnutého nátělníku.
Pak už se jen poddává tomu, po čem tak toužil celých pět hodin, co byli v hospodě. Jeho ruce objevují každé její zákoutí. Jen na ta nejneprobádanější místa se zatím neopováží. Nechce to zkazit. Hanka se přizpůsobuje. Celou noc nezamhouří oči a nepromluví ani slovo. Teď je sedm ráno. Noc začíná ustupovat novému dni a oni leží vedle sebe jako staří milenci. Hanka spí. On přemýšlí nad tím, co vlastně udělal. Jak se k ní má chovat? Má s ní o tom promluvit? Má předstírat, že se nic nestalo, popřípadě, že to bylo jen tím alkoholovým opojením? Neví si s tím rady, a tak utíká do říše snů. Třeba to všechno zaspí a třeba to byl jen sen.
Probudí jej až strašná rána. "Ooups! Dobré ráno," směje se na něj Hanka a zvedá židli. Dává na ni věci a přitom mu ukazuje to, kvůli čemu včera zradil svoje předsevzetí, že s kamarádkami nikdy nic mít nebude. Vůbec ho to nemrzí. Jen čeká, až k „tomu“ Hanka stočí rozhovor. Nestalo se tak. A nestane se tak ani během celého dne. Chvíli přemýšlí, jestli se mezi nimi opravdu něco stalo. O tom, že to nebyl jenom sen, jej přesvědčí skvrna na Hančině tílku, které leží zmuchlané vedle jeho hlavy. Stalo se to. Vstává z postele a nejradši by Hanku políbil. Neodváží se, ale už teď se těší na další noc s ní. MADDEAN
|
