Dneska jí to opravdu výjimečně slušelo. Normálně chodila v obyčejných tričkách a džínách, ale dneska se vyfikla. Zelenkavý top jí přes boky padal na zadeček a kostkované kalhoty jí opravdu slušely. Najednou si nebyl jistý tématem rozhovoru. O čem to vlastně mluví? Na chvíli se zarazil a poslouchal, se jak říká něco o novém autu, které si chce koupit, protože už jej potřebuje. Jí to bylo určitě jedno, ale s předstíraným zájmem jeho nudnou řeč poslouchala.

 
       Kopli do sebe vodku a vraceli se ke stolu. Dotknul se jejich beder, když vcházeli do sálu, kde seděl zbytek party. Co to vlastně dělá? O co se tu snaží? ptal se ho mozek. Neměl potuchy, jak tohle skončí. Jediné, co teď chtěl, bylo jít s ní někam na vzduch. Někam, kde je nebudou sledovat oči kamarádů. Někam, kde ji bude moct políbit. Něco mu povídala, ale vnímal jen pohyby jejích rtů. Představoval si jaké by to bylo, kdyby se její rty přisály k jeho... Zapudil tu myšlenku s tím, že je to jeho kamarádka. Přesto měl pocit, že se dneškem v jeho vztahu k ní něco změnilo. Nesmím to na sobě dát znát, umínil si.

       Večer se pomalu blížil ke svému konci. Stále víc se mu hlavou honili představy dnešní noci. Spolu v jedné posteli. Jejich těla nebudou vzdálená ani dvacet centimetrů. Kolikrát už vedle sebe takhle usínali? Nikdy se nic nestalo. Jenže věděl, že dneska se asi neudrží. Měl by si s ní promluvit? Jenže nebylo o čem. Co by jí řekl? "Víš, Hanko, když jsem viděl tvoje prsa, postavil se mi a já bych chtěl, abys mi od toho pomohla." no to určitě. "Hani, miluju tě, uděláš mi to?" Nemohl jí říct, že ji miluje. Nemiloval. Jen ho strašlivě přitahovala. Byla jako zakázané ovoce.

Chtěl taky jíst ze stromu poznání. Chtěl zjistit, jaké to je zakousnout se do jejích rtů. Vyhnala by jej ze svého ráje? Nevěděl, co si s novou situací počít. Chtěl cítit její tělo blízko svého, ale nemohl mluvit o citech, protože žádné nebyly. Bylo by o tolik jednodušší říct: "Hani, zamiloval jsem se do tebe." Pak by byl polibek skoro jistotou.

 
       "Tak co panstvo, jak to máte dneska s placením?" ptá se hospodská, která už kolem nich dobrou půlhodinu pobíhá s hadrem a uklízí. "Zavíráme, mládeži, tak se dohodněte a mažte." sype na něj s úsměvem. "No já myslím, že dneska by měli platit vítězové." navrhuje Hanka. "Jo jsem pro." přidává se k ní. "Jdem to vyrovnat." Po cestě k baru má příležitost ohodnotit také Hančin zadeček. Pohledům se už vůbec nebrání. Dojdou k baru. Platí na půl, tak jako vždycky. Hanka zívne. Vypadá unaveně. "Už se těším do peřin, jsem dneska nějaká utahaná," zapřede. Ani nevíš, jak moc se těším já, chtěl by jí říct, ale místo toho jen mlčky přikývne.

Cestou domů se do něj Hanka zavěsí a chvilku jde se zavřenýma očima. Připadá mu roztomilá. Chtěl by ji namístě obejmout a zlíbat, jenže s nimi jdou ještě ostatní. Doma je čeká rozestlaná postel se spoustou dek a polštářků. No jo, holčičí pokoj. Vysouká se z kalhot a padá do postele na znak. Hanka zakopne o jeho nohy, které trčí z postele do prostoru. "Hele, tohle si tam vem taky, jasný," zasměje se a nohy mu vyhodí na postel. Začíná se svlékat. Vůbec ji nenapadlo se jít někam schovávat. Proč taky? Znají se tak dlouho, že se viděli v plavkách i polonazí. Jenže Hanka ještě netuší, co se v něm odehrává. Nejradši by si sedl a nepokrytě ji sledoval, jenže copak se takové chování na kamaráda sluší? Ne, místo toho boří hlavu do její růžové deky a jen občas nenápadně vykoukne, aby si nevšimla, že na ni kouká. Nemá sice tělo bohyně, ale je na ní něco, co jej k ní přitahuje.

       Konečně se nasouká do toho bavlněného tílka, ve kterém spí snad sto let. Na nohy si dá huňaté ponožky a konečně skočí do peřin. Místo dvou postelí mají se sestrou udělané letiště ze dvou k sobě sražených válend. V prostředku jsou boční desky, na kterých musí vždycky spát ten, co je uprostřed. Dneska padla karta na Hanku. Jenže ona se přece nenechá otloukat. Chvíli se na tvrdém lůžku převaluje a hledá tu správnou polohu, ale pak to vzdá a překulí se na jeho půlku. Je nervózní, ale ta situace jej začíná velmi vzrušovat.