Tak se prý demonstrovalo, hádalo, procházelo, slavilo, debatovalo - ale za moc to nestálo... Policie čekala nějaké manévry, jenže to byla bída s nouzí. V Praze před Úřadem vlády měly být uzavírány ulice, těžkooděnci byli nachystáni na domácí bitky, antikonflitní týmy nasávaly pozitivní energii, ale „skutek utek“. Naštěstí.

      I když - představme si, že 27 let po 2. světové válce rozdává na náměstí v Berlíně autogramy, řekněme Hermann Göring  (jelikož by neproběhl Norimberský proces a on by nebyl odsouzen). Každý řekne nemožné, ale bývalí čelní představitelé ideologie, která si s nacionálním socialismem v ničem nezadá, toto mohou dělat v roce 2016 na náměstí v Praze... 

     No, byl zase první máj, ale já ze všeho nejvíc a nejraději si vzpomínala na "našeho Puntíka". Na Álu. Která by toho prvního zas měla narozeniny....

     A proto jsem se rozhodla zase zopakovat kousek nějakého jejího psaní. Věřte mi - ať sáhnu, kam sáhnu, všechno je to super... Ale aby to bylo fakt "IN" A "KŮL", tak tohle je právě z doby jejích tehdejších přirozenin. Jen asi tak osm let dozadu...

 x x x

     Tedy, jak je "U NÁS" doma, tak to namouduši nevím. Sloužím totiž druhou noční v jednom hotelu v Praze - a domů se dostanu až zítra. Autobusové spojení je o víkendech skutečně mizerné a tak jsem spala v Praze u svého syna.  Takže mohu sdělit pouze to, že v hl. městě se ochladilo - a to dost citelně. Venku střídavě lilo a svítilo sluníčko, nebo lilo, fučelo a dokonce byly i bouřky.

    Jak jsem se následně dočetla v denním tisku, byla místy i tornáda - což je záležitost, ve střední Evropě nevídaná. Jojo, konec světa se blíží, jak říkal mladý vietnamský Demosthenes. No, naštěstí jsem stará a tak se toho snad nedožiju. Média blábolí buď o oteplování - nebo o nadcházející době ledové, na slunci nejsou skvrny, což je podle jedněch dobře, podle druhých špatně... tak nám nezbývá než čekat, až nám příroda ukáže, zač je toho loket.

     Asi budeme koukat - i když, překvapit by to nikoho nemělo. Podle jedné z mnoha teorií by nás měla vyhubit sama matka Země, kterou už dlouho se*eme, a to tak, že velmi. A už to i zlehounka začíná - jen těch chorob, co se vyrojilo, nemluvě o zemětřeseních, tornádech a jiných přírodních katastrofách v místech, kde nikdy předtím nebyly.

     Zajímalo by mě, kdo přijde po nás, z čeho se vyvine a jak bude vypadat; zda bude tak agresivní jako my, nebo zda přežije i bez rvaček. Kdo ví.

     Třeba jednou za mnoho milionů let  inteligentní chobotnicoidi vykopou z písku na mořském dně pozůstatky nějakých (našich) staveb či soch, a jejich vědci se budou vášnivě dohadovat, zda byla kdysi Země navštívena bytostmi z vesmíru. Protože jim nepřijde možné, aby ty srandovní vopice, jejichž kosti a lebky občas najdou, byly něčeho takového schopny.

     Jinak kočička Prdlouška je ještě stále pohromadě, i když  vypadá, jakoby spolkla talířek. Z čehož plyne, že zase čekáme radostnou událost - a to co nevidět. Určitě vás poinformuji, kolik se toho narodilo a jaké to má barvy. Když to vezmu kolem a kolem, třeba nás nahradí inteligentní kočky a já vejdu do jejich dějin jako velký kočičí dobrodinec a kočičí děti mě budou proklínat, neb se o mých hrdinských činech budou muset učit ve škole.

x x x

     A co právě děláte, veverušky? Pěstujete? Ryjete? Hnojíte, odplevelujete? Tak na mně nemáte. Upřímně řečeno, já mám přírodu ráda, ráda se koukám do zelenýho... ale tím to taky končí. Ve všech horoskopech se dovíte, jaký že jsou býci zahradníci a jak jim práce v přírodě dodává energie a podobně. Já jsem patrně jediná výjimka, která potvrzuje toto pravidlo.

     Jako dítě jsem na zahrádce musela pracovat za trest a tato skutečnost mě k lásce k zahradničení rozhodně nepřivedla.  Občas se nechám strhnout davovou psychózou - letos to byla ta čtyři rajčata, která jsou stále ještě jen v lavóru na balkoně. A taky tam ještě zůstanou, akorát je přenesu i s tím lavórem do ložnice - neb zítra mají přijít bouře s krupobitím a za ty rajčata jsem dala čtyři pětky, tak je přece nenechám  rozmlátit kroupama.