O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| PRINCEZNA "SAMURAJ" |
|
|
|
| Středa, 16 březen 2016 | ||||||
Strana 2 z 2
Ale proč jsem vlastně začala psát o jménech? Aha. Už vím! Kvůli Samuraji. To jméno, ovšem v ženském rodě, jí už zůstalo, a později nás ještě mnohokrát přesvědčila, že je ho skutečně hodna. To vám ovšem musím napsat, CO ZAVINILY KOPŘIVY… Moje maminka Líba, ředitelka školy, je málokdy s něčím spokojená. Všichni lidé na světě dělají všecko jinak a lépe nežli my – tedy já. Dávno jsem již mohla být také ředitelkou školy – tak proč nechci? Mohli jsme bydlet v krásné pohodlné bytovce, ale my se nastěhujeme do totálně zdevastovaného statku. Je to nejhorší stavení v celé vsi, kdybychom alespoň přednostně dali baráku nový kabát! Nějaké argumenty jako čas či peníze, nebo kolik jsme toho již udělali a že nejde všecko naráz, moji maminku nezajímají. „Tak to je! Barák potřebuje nový kabát! Ale kdepak vy! Tedy ty! Docent H. za nic nemůže, to je celkem slušný člověk – ale ty se raději zabýváš nějakým neužitečným zvěřincem, nebo něco drápeš, místo co bys – příkladně - vysekala za plotem! Nikde ve vsi, a možná, že na celém světě, není tolik kopřiv, jako za naším plotem!“ Většinou mamince statečně čelím, ale tentokrát jsem projevila dobrou vůli. Navlékla holiny, vzala kosu a šla. Naše siamská kočka Princezna se ovšem vypravila se mnou, protože všecko, co se nachází za plotem naší veliké nudné zahrady, je nanejvýš dobrodružné a napínavé. Má pravdu. Oháním se kosou a ona po rozbahněné cestě pronásleduje motýly, brouky, žížaly, housenky a žáby. Když tu náhle – viděli jste někdy opravdu zlého kresleného psa? Sražený čenich, tlama rozcapená od ucha k uchu a vražedné tesáky. Obojek pobitý kovovými hroty, aby ho někdo náhodou nemohl zardousit. A přesně tohle se na nás s šíleným řevem vyřítilo! Letí, ani se země nedotýká, vzdálené hvízdání páníčka neslyší, nebo slyšet nechce. A kreslený není ani trochu! Princezna ztuhla uprostřed cesty jako socha a já jsem věděla, že nám oběma nejspíš tiká poslední vteřinka. Chytnu tedy kosu pevněji a zaujmu obranné postavení.
Psisko padne do bláta na kolena a v zoufalé snaze toho zatraceného upíra setřást se začne válet po hřbetě. Jenže, to už dobíhá udýchaný pán s píšťalkou a ječí: „Ať ho nechá! Ať ta mrcha nechá mého ubohého Fráju!“ Frája nepřestává bědovat a pán, ve snaze milovanému ubožáčkovi pomoci, se pokusí toho Samuraje skopnout. To ale neměl dělat. Koťátko pustí ucho psího srábka, vylétne vzhůru po nohavici, přesně tak, jak to s docentem H. mnohokrát zdařile trénovali, a ubalí pánovi pecku čenichovku. Drápy mu důrazně připomene, že nemá strkat svůj lidský čenich do cizích záležitostí! Teprve pak s výhružným vrčením přeskočí na mé rameno a ubalí jednu také kose za to, že jen pitomě čumí a nebojuje, když je toho třeba. Já jsem trestu za zbabělost unikla jen tak tak.
Čokl, šťastný, že se bestie zbavil, hvízdání nehvízdání, bere paly a páníček, na zkrvavělém nose ušmudlaný kapesník, vyhrožuje: „Tohle si vyřídíme jinde a jinak! Já si budu stěžovat! U paní starostky. Nikdo nesmí volně chovat dravá zvířata! U paní starostky si budu stěžovat! A pak uvidíte!“
MARCELLA MARBOE Z knihy „Utrpení docenta H.“
|
||||||
Bez boje nás nedostane! A pak, jediný skok od nás, se udá něco děsivého. Vzduchem se mihne – Samuraj! S ocasem zježeným, drápy tasenými a zuby vyceněnými přistane naše Princezna mezi ostny obojku toho zuřivce. A hned se pevně zahryzne u kořene jeho pravého ucha! Kdepak by pomohlo nějaké zběsilé třepání palicí. Princezna se drží jako lopucháč. Psí hromotluk začne naříkat. Samuraj ovšem nepovolí. Naopak. Zapře se předními tlapkami do ostnů obojku a úctyhodným chvatem při muší váze svého dvoukilového tělíčka operaci dokončí. 
| < Předch. | Další > |
|---|
