Federico ovšem v Německu nezůstal. Po korunovaci a triumfu jmenoval Přemysla I. generálním vikářem (tedy svým zplnomocněným zástupcem) pro Německo, a vrátil se domů, do jižní Itálie. Jeho neuvěřitelná vláda pokračovala tak teatrálně, jak začala.

     Spíš než dvůr středověkého panovníka připomínal dvůr Federicův dvory orientálních satrapů či byzantských, respektive římských císařů. Harém, jímž se Federico nijak netajil, byl poslední kapkou, která přiváděla církev i moralisty všeho druhu k zuřivosti. Na Federicově dvoře se mluvilo několika jazyky, budoval velkolepou knihovnu, do které sháněl všemožné spisy jak antických autorů, tak překlady autorů z východu.

     Sám prý přeložil části Aristotela, které se zachovaly pouze v arabštině, protože originály byly při arabské expanzi v sedmém století zničeny;  založil v Neapoli univerzitu, kterou štědře podporoval. V roce 1227 se dostal do sporu s církví, protože na papežský stolec nastoupil mírně řečeno fanatický Řehoř IX.  Řehoř Federica brzy ekomunikoval pro jeho nemravný život a odkládání křížové výpravy do Svaté země. 

     Federico, aby tento spor nějak zažehnal, sice nakonec vyrazil na křížovou výpravu, ale místo, aby se tu proslavil velkolepými bitvami, stal se na několik měsíců hostem Saladinova nástupce sultána al-Malika al-Kamila, se kterým si vyměnili mnoho knih, sjednali velkolepou dohodu týkající se Svaté země a v rámci této dohody se Federico nejenže oženil s poslední dědičkou Jeruzalémského království, ale nechal se v Jeruzalémě korunovat králem - a to za potlesku všech místních, ovacemi početného houfu templářů a gratulacemi sultána.

     Byl uzavřen mír, Jeruzalém získal status otevřeného města, tedy věřící bez ohledu na přesvědčení v něm byli svobodní a rovnocenní a město dostala do řízení místní samospráva. Celý tenhle mír byl možný proto, že al-Kámilovi byla víra stejně lhostejná jako Federicovi.

     Ti dva nějakým během světa utekli své době o mnoho staletí, a ve své osamocenosti se setkali. Federico se sultánem v sobě nalezli celoživotní přátele (zlé jazyky na obou stranách je obvinily z homosexuálního vztahu, ale ten byl skoro jistě opravdu jen pomluvou).  Aniž by to zpochybnilo, že Federico i al-Kámil se na svém dvoře obklopovali jak krásnými ženami, tak mladými chlapci.