Dokud ještě žila moje máma, tak celá naše rodina se scházela na štědrovečerní večeři u ní na Vinohradech. Vlastně to nebyla večeře, máma měla cukrovku, musela jíst pravidelně, menší dávky a tak se nakonec z večeře stal oběd. Po obědě, aby nám slehlo, jsme se chvíli dívali na pohádku, tehdy ještě černobílou, a teprve když začala videa, stal se tradicí vánoční Pan Tau.

     Pak se šlo na hřbitovy, za těmi, co už s námi nebyli, alespoň rozsvítit jim svíčku. Tahle tradice, když už máma byla starší, zanikla a místo toho jsme chodili jenom na Vyšehrad, zapálit za všechny svíčku na Slavíně. Na Vyšehradě jsme při procházce počkali na první hvězdičku a pak se šlo domů, a čekalo se na Ježíška, až u nás zazvoní.

     Z Vinohrad to bylo na Folimanku z kopce dolů, jenomže pak před námi byl opět kopec nahoru na Vyšehrad a proto, když už to mámě nechodilo, jsme jezdili z I. P. Pavlova nahoru metrem. Vystoupili jsme na zastávce Vyšehrad a parkem kolem vily Bělky Na Bučance vešli do vyšehradského areálu Táborskou bránou.