 Mám kočičího nalezence, Původně ten kocour patřil někomu jinému - není to zas až tak divoké zvíře. Ale z nějakého důvodu se domníval, že u nás je daleko větší sranda a rozhodl se, že bude žít s námi. Tak mě to hodně potěšilo. Protože, když si vás kočka dobrovolně vybere, mělo by to dokazovat, že vaše morálně volní vlastnosti jsou přinejmenším příkladné. Když se k nám jednou - jako ještě kocour na volné noze - snažil vprsit, odchytila jsem ho a spolu s kamarádkou jsme ho v jejím autě odvezli do Štěchovic na veterinu, kde ho vykastrovali. Mám doma dvě dospělé kočky a nehodlala jsem řešit případné sexuální či partnerské spory svých koček. Kocour tedy "zaplatil vstupné" a stal se trvalým členem domácnosti. Je tu viditelně šťastný a slyší na jméno Kocour - přestože už vlastně kocour není. Má svou misku a své místečko na křesle, v TV kouká rád na přírodopisné filmy; tuhle dávali něco o levhartech obláčkových a on na to dost fascinovatě zíral. Dostává se mu jídel, které by v přírodě neochutnal - včera se např. naprásknul bramborovou kaší, co zbyla od oběda. Vůbec miluje brambory. Tuhle mi ohlodal vařené brambory ve slupce, co jsem je měla připravené na druhý den na salát. I rýže, čočka a knedlíky mu chutnají. Omáčky všeho druhu miluje. S hovězím vývarem s játrovými knedlíčky se taky v přírodě - kde žil tolik opěvovaným volným životem - dozajista nesetkal. Zítra bude guláš, tak už se těší. Úplně nejdřív se spřátelil s fenkou Fifinkou, která je na kočky zvyklá a považuje je za podivné malé pejsky. Kocour samosebou chodí ven - vždyť byl již předtím svoboden a kdykoli se s Fífou v přírodě setkají, tak se bouřlivě vítají, jako příbuzní, co se třicet let neviděli a setkali se až na pohřbu prababičky. Drcají do sebe čumáčky a hlavičkami a třou se o sebe. Když jdu s Fífou na procházku, tak jde kocour s námi, kdyby se zas dělala nějaká sranda, tak aby o to nepřišel. Tak se kocourek Kocour naučil chodit domů hlavním vchodem, což považuje nyní za své privilegium a tvrdě se ho dožaduje. Předtím chodil ven a domů balkonem, stejně jako kočka Prdlouška, takto zasloužilá matka mnoha koťat. Tuhle jsem si na Kudlance postěžovala, že mu musím chodit otvírat barák, protože se odmítá vracet domů balkonem a sedí před domovními dveřmi a ječí jak podebranej, takže se široké okolí domnívá, že tu někoho vraždíme. A jedna z vás mi poradila, abych už konečně dala tomu kocourovi Kocourovi klíče. Tuhle odešla kamarádce Hance televize a chtěla se dívat na Superstar, tak zašla a přinesla lahvinku bílého, přišla i Květa (ta se zlomeným loktem), no a já jsem jsem jim u toho vína vyprávěla o tom nápadu s klíči. Kocour Kocour totiž přišel domů už s Hanou, pak jí seděl na klíně a sledoval s ní Superstar. No a Hana je skutečnou dcerou svého národa, který - jde-li o nějakou legraci - nezná odpočinku. Ještě ten večer (má auto) se k nám vrátila a přivezla malinké klíčky od dětské pokladničky, které jsme připevnili Kocourovi na protiklíšťovej obojek. Bála jsem se, že mu to bude vadit - ale naopak - on je na to hrdej!!!! A ostatní kočky mu to tiše záviděj. Takže teď chlapec chodí venku volným krokem s hlavou vztyčenou, aby KAŽDÝ VIDĚL!!!! - a záviděl - pochopitelně. A protože tím - dle svého názoru - získal něco jako "zelenou kartu", začal zas chodit domů v pohodě balkonem - jako každá správná kočka. No, chápete to? ALENA PUNTÍK berte to jako vzpomínku na Aĺu, která tu už mezi námi není; touhle dobou, začátkem října před dvěma léty, odletěla na svůj obláček
|
