O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
LILITH - PRVNÍ ŽENA ADAMOVA... - V. |
![]() |
![]() |
![]() |
Úterý, 23 říjen 2007 | ||||||
Strana 2 z 2
Adam líbal žhavými rty Lilitino tělo a vdechoval vonnou svěžest jejích boků, jež byla svěžejší než první rosa na listí a v korunách v den stvoření. A horkými prsty laskal Adam hroty Lilitiných ňader a z hloub duše hovořil: "Miluji, zamilovaně miluji hroty tvých ňader, Lilith, krásnější nad anděly! Tvá ňadra jsou dvě světlovonné kytice bledulí a lilií, světlovonné kytice zakončené dvěma poupaty panenských růží, dvě kytice --- šálivé vidiny, jež mámí moji duši a oddělují mi duši od těla..." Adam líbal Lilitina ňadra, chvějícími se rty líbal hroty jejích ňader. Lilith ležela s očima zavřenýma, lhostejná a netečná a hluchá pro Adamův hlas.
"Lilith, božská Lilith, dovol mi políbit tě na rty! V jednom jediném nekonečném políbení tvých rtů ochutnám celičký ráj!
V pouhém jediném nepojmenovatelném, neocenitelném, ničemu nepodobném políbení tvých rtů až do dna vychutnám věčnost a bezbřehost vesmíru..." Adam zapomněl sám na sebe a nic už pro něho neexistovalo.
Byly jen Lilitiny rty, jež Adam líbal nenasytným a nekonečným polibkem, dychtivě sál veškerou Lilitinu sladkost, celou její bytost, a nemohl se jí nasytit a jeho duše se ztrácela v bezednu polibků...
A tu náhle se Lilith napjala jako luk, osvobozujíc se od trýznivých, zkrvavujících Adamových polibků, vyskočila, prchla od něho a zmizela v labyrintu nočního ráje. Adam ležel v bezvědomí až do úplného rozednění.
Když přišel k sobě, vzpomněl si, že Lilith utekla do noční tmy. Zoufalý vstal ze země. Zkusil najít ji, ještě jednou ji snažně prosit, aby ho neopouštěla. Bolestně a lítostivě volal Lilitino sladké jméno, a slyšel jen marnou ozvěnu svého hlasu.
Hledal ji všude: na březích jezera, u pramenů, v hájích i v jeskynních slujích. A nikde ji nenašel, nenašel ani Lilitinu stopu. Dlouhé hodiny bloudil po stezkách, jimiž kdy Lilith prošla, toužebně líbaje trávu i hlínu, jichž se dotkly Lilitiny kroky. Dlouhé hodiny vysedával v místech, v nichž se kdy Lilith pozdržela, a zavíral oči, aby ji spatřil. A ve vidinách zjevovala se mu Lilith ještě toužebnější, ještě mnohem toužebnější a nedosažitelně žádoucí. Z těchto snů probíral se Adam k střízlivosti s bolem v srdci a jako šílený utíkal pryč a utíkal... Doběhl až k hranicím ráje, za nimiž se prostírala pustá a ladem ležicí země. Byl velmi unaven. Usedl, aby si odpočinul...
|
< Předch. | Další > |
---|