 Vzpomínám si, jak jsem jednou chodila za Alenkou do její práce - bylo to v jednom velkém moderním a vyhlášeném mezinárodním hotelu, kde seděla v takové špelunce bez oken, vrčela tam klimatizace, obrovská kopírka, která navíc i šíleně páchla, a za velkým pultem plným světýlek a čudlíků seděla ona. Celé to mělo asi 1,5 x 2,5 metru. Alena tam brala telefony a v podstatě fungovala jako taková telefonní recepční. Telefon drnčel jeden za druhým, Alena střelhbitě přeskakovala z jednoho jazyka do druhého a svým mladým melodickým hlasem vyřizovala i nemožné. Já tam vydržela u ní maximálně půl hodiny, v tom kraválu a smradu, ona tam byla kolem devíti hodin denně. Jezdila ze Slap až na Prahu 4 a vůbec nedala najevo, že by jí to nějak vadilo. My si nejen volaly, ale i hodně psaly, tak si se mnou počtěte a zavzpomínejte: x x x
Když jsem po matuře nastoupila do svého prvního místa, tak jak jsem z matiky téměř propadala, tak jsem si pomocí kalkulačky NISA hned spočítala, kolik přesně dní mi zbývá do penze - a stejně jako kriminálníci ve vězení, či branci na vojně - jsem si odpracované dny pečlivě odškrtávala....
- Kdysi, již jako padesátnice, jsem se ucházela o místo v německé právnické firmě. Německý JUDR mi dal překlad z češtiny do němčiny a vice verza - přeložit novinový článek z angličtiny do němčiny... a hned pak řekl, že mě bere a nabídl mi zákonem stanovený minimální plat. Tehdy asi 2,000,-. Tak jsem se ho zeptala, jestli budu dělat uklízečku, nebo co. Protože to, co mi nabízí, je plat pro nekvalifikovanou sílu. A on řekl, že bych seděla někde vzádu za bukem a psala a překládala, ale na asistentku von že potřebuje někoho representábl, neb mu tam choděj klienti, který krásu vyžadujou. "Ale to jich teda moc nemáte, že jo?" zeptala jsem se. "Warum?" zařval JUDr."No, mrkněte se tedy někdy do zrcadla", řekla jsem mu a odkráčela středem.
- Jindy jsem zase šla o místo u jedný americký firmy. Přijal mě Amerikánek mladší než můj nejmladší syn a dal mi vyplnit dotazník na jednu stránku, a že se za půl hoďky vrátí. Tak mu říkám, aby chvilku počkal, že to mám hned. Podala jsem mu vyplněný formulář a von, že je to divný, že tam nemám žádnou chybu a pak mi řekl, že tohle je zatím nejlepší angličtina, co tady slyšel. Ale - že voni jsou mladej kolektiv. Tak jsem se ho zeptala, jestli si myslí, že jsem stará. No, to von říct nesměl, neb je to žalovatelný - tak řek, že ne. Tak mu povídám: „Já jsem mladá, vy jste mladej, kolektiv je mladej - kde vidíte problém?" Řekl, že mi zavolá - a od té doby se neozval....
- Za pár dní mi bude šedesát, v důchodu budu třetím rokem a makám jak barevná. Ne snad z potřeby seberalizace, nýbrž, abych měla „za co“. Živím totiž telefon, mobil, počítač, satelit, dévédéčko a krom toho ještě dvě kočky a psa. Pokud mi stát cosi přihodí k důchodu, tak okamžitě zvedne ceny za proud, léky, vodu, atd. atd. - takže, když jde všecko dobře, jsem na tom stejně jako před tím.Ježdění do práce mě ničí a proto hledám práci pokud možno vleže... ale zatím se nic nenaskytlo. A k tý nejstarší práci, co se dělá vleže, už jaksi nemám tu správnou figuru.Takže se ráno v šest soukám do busu a dojíždím do zaměstnání, kde celý den šaškuju u počítače. Opravdu bych věděla o lepší zábavě... ale jaksi není čas. Podle mě stát doufá, že těžce pracující dělníci, rolníci a pracující inteligence vychcípá ještě před odchodem do důchodu a stát tak ušetří. Ale to maj smůlu!!!! My jsme zocelení a něco vydržíme!!! Nás zocelili komunisti!!!
Jsem skutečně zvědavá, jestli se někomu podaří sehnat ideální pracovnici - tedy dívku svobodnou, dvacetiletou, s dvaceti lety praxe, která nikdy neonemocní, nevdá se a nezatouží po dětech. Bude mít IQ 90, ale perfektní znalost šesti světových jazyků i s gramatikou, psaní na počítači a několika úžasných sexuálních technik. A bude bezmezně obdivovat svého zaměstnavatele... Myslím, že tohle vyřešej až androidi - to je asi taky důvod, proč se je ty chlapi pořád snažej vynalézt. (Tedy rozhodně ne proto, aby manželkám ušetřili žehlení).
ALENA PUNTÍKATÁ
|
