Byl mladý, silný a chtěl změnit svět. Svět jak už to tak bývá, změnil jeho. A nebyl sám…  Bylo léto a čas dovolených. Přesně před rokem provedla irácká armáda invazi do Kuvajtu a on si myslel, že ač byl voják, tenhle problém je daleko a netýká se ho.

      Byl zrovna s kamarádem na chalupě a užíval si pár dní dovolené  a "civilu“. A tam ji potkal... Byla mladá a krásná. Byla se sestrou na návštěvě u kamarádky a všechny tři dívky se přišly vykoupat pod splav, přesně naproti chatě, kde už pár dní byli on a jeho kamarád.

     Kamarád se znal s kamarádkou obou sester a tak slovo dalo slovo a večer seděli všichni u jednoho táboráku. Snad to byl Bůh, snad Ďábel. Poslal noční bouřku a všech pět mladých lidí bylo nuceno strávit noc společně v chatě jeho přítele. On s kamarádem  ještě honem honem uklízeli zahradní židle a tak, když konečně vešli do chaty, byli promočení na kost. Byli mladí a najednou ležel on a ona na úzké posteli vedle sebe. Jemu byla zima z toho jak zmokl, a deka kterou byli přikrytí, více štípala než hřála. A tak ho hřála ona.

     Ne, nemilovali se. Jen leželi celou noc přitisknutí jeden k druhému a povídali si. Vyprávěl jí, jak se nedávno rozvedl a ona si teprve v tu chvíli uvědomila, že je mu více let, než si myslela. Bylo mu dvacet tři, jí sladkých sedmnáct. Že je vojákem z povolání jí neřekl. Zdála se mu tak strašně křehká a zranitelná, že se bál, že by ji tím vyděsil.

      On se od ní dozvěděl, že jednou, až dokončí školu, bude zdravotní sestrou. A pak se dozvěděl, že v jejím životě už je někdo, na nějž pouhá vzpomínka jí nedovolí, aby té noci k ,,něčemu došlo“. Přesto onen Bůh či Ďábel dokázal, že po té noci už nikdy nebylo nic takové jako dřív.

     To léto se setkali ještě dvakrát. Strávili spolu ještě jednu noc. Zase si  leželi v náručí, zas v podstatě k ničemu nedošlo, ale on už věděl, že je ztracený. Ona měla však jak se zdálo jasno, zvítězil ten ,,druhý“. Ta bolest byla strašná, ale ta opravdová teprve čekala ukrytá za třináctými dveřmi času. Někdo ,,to“ nepozná za celý život ani jednou. Říká  se, že ten, kdo ,,to“  pozná, že by měl být šťastný…

     Ona si vybrala a on zmizel.

x x x

     Byla založena speciální jednotka vojenské policie a on se stal jejím příslušníkem. Jejím úkolem byla i účast na zahraničních misích. Odletěl s jednotkou do Kuvajtu  a posléze do Iráku. Tam pomáhal  chránit inženýry, kteří se snažili dát dohromady spoušť , kterou zanechala na ropných polích irácká armáda. Léta běžela a po blízkovýchodní misi následovaly výcvikové úkoly doma v republice. Seznámil se s další dívkou a oženil se. Svět se zdál mít smysl…

      Pak přišel Afghánistán. Tam na ní vzpomínal více než kdy jindy, dokonce snad více než na vlastní ženu. Bylo to absurdní. Nevěděl o ní dlouhá léta nic, a přeci vždycky, když chtěl, dokázal si vybavit ty krásné oříškové oči. Ten šibalský úsměv a ten nádherně pokrčený nosík při něm. A  ty vlasy… Bože, ty vlasy! Jejich vůně byla navždy ukotvená v jeho mozku.Ta úžasná vůně "holčičiny" spolu s vůní medu a slunce. Věděl, že ji musí ještě někdy vidět. Jak asi vypadá? Vdala se? Má děti?