Není nic horšího než psát úvody k básničkám a básníkům, které mám ráda. A není nic lehčího než si v duchu "pustit" hlas Evy Olmerové k následujícím veršům. Ale k podzimu, který se nám tento týden začal předvádět v celé své "kráse", ke krátícím se dnům, se prostě hodí jedině a pouze blues. Blues smutné a teskné, podkreslené zpěvaččiným hlasem a přesně takové, jako uměl napsat Josef Kainar...
(byť se v tomto případě inspiroval nejznámějším básníkem černé Ameriky, L. Hughesem (1902 - 1967). ![](http://obrazky.kudlanka.cz/olmL.jpg)
BLUES O KOLEJÍCH
U železničního mostu nad řekou ve vzduchu visí dým a blues U železničního mostu nad řekou ve vzduchu visí dým a blues Kdykoli vlak mě míjí mé srdce teskné je dívám se za ním a přemýšlím kam tekou koleje
Někdy si myslím, že vlak zastaví aby mě s sebou vzal Někdy si myslím, že vlak zastaví aby mě s sebou vzal Znovu se ozve pára zazní to hlouběji naděje mizí blues mi zbývá nad řekou kolejí
Když se pak vracím dolů k stanici srdce až v ústech mám Když se pak vracím dolů k stanici srdce až v ústech mám Větry mý blues jak páru bůhví kam rozvějí a já chci zpátky domů po řekách kolejí P.S. Při psaní článku jsem zkoušela štěstí na youtube a doufala, že tam někde tohle krásné blues bude. Bohužel nebylo, ale Evu Olmerovou jsem - i když s jinou písní - našla. Zapněte si zvuk a na chvilku "vypněte". Její hlas a krásný text Jiřího Grossmanna vám k tomu pomůže... PavlaČ
|