O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
VZPOMÍNKY NA PRAHU 1891 |
![]() |
![]() |
![]() |
Pondělí, 04 listopad 2013 | ||||
Strana 1 z 2
Tak jsem za dva roky nachodil po městě k tisíci kilometrů a neustále se rozhlížel, všímal si detailů staveb, šlapal neznámými uličkami, vkrádal se do vnitrobloků a sledoval šum velkoměsta i z druhé strany domů. Výlet byl zakončen v Trojanově ulici, kde začínala odpolední škola. Mnoho se změnilo za dvacet let, jen si nemohu ujasnit, zda změny vedly k lepšímu.
Zmiňuje místa, podniky i jména, které mnohý pamětník ještě může znát - nebo aspoň jejich potomky. Předkládám vám pohled na vaše město, jak se jevil před sto léty mému dědovi:
Pamatuji si z tehdejší doby na jeden delší pobyt, myslím, že třídenní. Bylo to v době, kdy byl v Praze návštěvou císař a bydlili jsme s otcem na Bělského třídě (Dukelských hrdinů), nedaleko výstaviště v hotelu Tivoli. Byl to nový dům, jenž stál tehdy ještě o samotě a když jsme ráno z něho vyšli, viděl jsem hned napravo v dálce výstavní bránu a za ní obrysy Průmyslového paláce.
Jednotlivé návštěvy Prahy z té doby se mi v paměti slily, ale celkový obraz, vzniklý z tehdejších zkušeností, je výrazný. Přijíždívali jsme do Prahy časně. Ulice zrána bývaly lehce zamlženy a nebyly otevřeny ještě ani uzenářské krámy, na jejichž teplý párek jsem se vždycky těšil.
Z obchodů jsem si zapamatoval dům U města Paříže v Celetné ulici (dnes stojí na jeho místě obchodní dům Baťův) a obchod s poštovními známkami v malém bazaru mezi Příkopy a Ovocným trhem. Na ulicích mne ovšem nejvíc poutala koňská tramvaj. Výstražné pískání jejích kočí a stejnoměrné dusání koní bylo pro mě dlouho charakteristickým zvukem Prahy.
Různobarevné tramvajové lístky (každá trať měla jinou barvu) jsem horlivě sbíral. Svezl jsem se také na elektrické dráze, kterou asi v délce osm set metrů postavil Křižík v době Jubilejní výstavy jako výstavní objekt v Ovenecké ulici na Letné (Ovenec je původní název Bubenče). Když jsme po ní jeli, musili kvůli mě zastavit, protože mi za rychlé jízdy v otevřeném voze uletěl klobouk.
|
< Předch. | Další > |
---|