Jak se ale všichni čtyři přihlouple rozhlížíme, všiml jsem si, že z řady domků u silnice vyběhl chlap. V ruce třímal velkou hůl a strašně nadával. Nebylo mu rozumět, neboť nás dělilo asi sto metrů vojtěšky. Upozornil jsem na něj a bavili jsme se pozorováním, jaké dělá legrační skoky ve vysoké trávě. Nešlo nám do hlavy, kam běží a proč nadává.

        "Klucí, já mám pocit, že ten chlap běží sem a chce nás zabít, alespoň to slibuje", řekl docela potichu Vončok. Déle jsme již nečekali a prchali. Já se Šviřákem do naší stáje a  rovnou na půdu plnou sena. Měli jsme smůlu. Rozuřený chlapík si vybral naši stáj. Mezi vraty křičel a žádal nás, abychom okamžitě slezli, což jsme ale rozhodně nehodlali udělat.

         Ve stáji začalo boží dopuštění, koně se plašili, kopali do stěn, řičeli. No hrůza. Zaslechli jsme rozčilený hlas starýho, který vyšel z kanceláře.

      "Tentonoc, co se to pro krindapána, tady děje?" Trenér Truhlář vynaložil mnoho času než chlapíka uklidil, vzhledem k jeho přirozené uzavřenosti to byl výkon. Musel rozzuřenému chlapovi mnohokrát opakovat, že nás určitě potrestá. Já v duchu děkoval všem svatým, že nás "starej" nezavolal k přímé konfrontaci. To by nedopadlo dobře…

       "Pepíku! lezte dolů!" ozval se komínem na shazování sena rozzlobený hlas trenéra Truhláře.  Šviřák pro jistotu vykoukl půdním vikýřem ven, aby se ujistil, že chlapík je pryč. Slezli jsme opatrně z půdy. Nabral jsem do plic vzduch, hodlaje trenérovi vysvětlit skutečnost, že jsme v tom co se stalo, nevinně. Nedostal jsem příležitost a obdržel jsem dva pořádné pohlavky. Šviřák dostal jenom jeden, protože pana Truhláře uplácel, aby měl lehčí učení - kdykoliv se totiž vracel z návštěvy své domoviny u Vizovic, přivezl mu flašku slivovice.

      Jakmile práskly za starým dveře kanceláře, od Bystryčana z boxu vyšel starší učeň Musil, který se také schovával. Ostatní vyšli ze sedlovny, kde do té doby dělali, že mají strašně práce s čištěním vercajku na koně.

      Přišel k nám i pan Merta, nejstarší žokej na závodišti. Padesát kilo živé váhy, černé kudrnaté vlasy, snědá tvář rozbrázděná vráskami. Každého upoutaly jeho ruce. K jeho výšce neúměrně dlouhé a svalnaté. Popleskal mně i Šviřáka po tváři, potřásl hlavou a povídá: "Každý rok se nechají pitomci jako vy nachytat, gratuluju. Mělo by se toho mečení už nechat, je to nemocný člověk."

      Když jsem se nadále tvářil nechápavě, povídá: "On je opravdu nemocnej, listonoška jej prej nachytala, jak ve chlívku pígluje kozu, ale kdoví,  jak to opravdu bylo. Chlapcí čest, zítra v šest." Natáhl na sebe bundu a vykročil k domovu.

PEPA KOUBA

Komentáře (6)

Zobrazit/Skrýt komentáře Moc hezke povídání, : Petronila Jen kdyz čtu o tom jezdci, ktery zneuzil situace učňů a své vlastní převahy a navezl je do něčeho takového, tak se mi otvírá kudla v kapse. To musel byt zlý zakomplexovany kreten. březen 03, 2014 09:13 pěkné čtení, piš dál, Pepo :) : bb2 Petronilo, ani ne, stačí prostě úspěšnej blbec. Chce to dost síly unést vlastní úspěch, aby se z toho jede nepotentočkoval. březen 03, 2014 14:09 Damy, : Mikin ja to vidim spis jako druh "mazackeho humoru". Problem je pochopitelne v tom, ze se pripada srandovni jen mazakum, nikoliv obetem..... březen 03, 2014 14:20 ... : bb2 Mikine,tzv. mazáckej humor to asi je, ale i tohoto druhu humoru se dopouštěli jen blbci, přičemž někteří byli blbci jen v mládí a vyrostli z toho a dneska se za to i trochu stydí, a některým to zůstalo.. :-) Projeví to se pak většinou v extrémních situacích velkého úspěchu nebo velkého neúspěchu. březen 03, 2014 14:35 Pepo, pěkné ! Těším se na další. : Sidon S tím mazáctvím a jeho "uplatňováním", se snad setkala většina z nás, kdo byl na vojně, v učení, na internátě apod. Bb2, máš pravdu, vždycky se ho dopuští "blbci", ale hlavně jsou to lidi se špatným charakterem. Jak to někdy končí, se můžete podívat na filmy - Zobani - http://www.youtube.com/watch?v=y0R7A_mHWxs , nebo - Silnější, než já - http://www.youtube.com/watch?v=bjXDxD9uuVQ , pokud jste je ještě neviděli. To mečení je jen slabý odvar, v porovnání s tím, co je v těch filmech. březen 03, 2014 18:42 "Žertíky" : Pepa. Žerty s učni, jsou staré jako lidstvo. Pekařští učni byli posíláni do sousedního pekařství zapůjčit si "vohejbák na rohlíky", a posmívání se hendikepovaným, mládeži do určitého věku, se jevilo normální. To co jsem vyprávěl v příběhu, se nedělo každý týden. Možná ani ne každý rok. Starší měli legraci pokud nachytali neinformované. Vojenskou "buzeraci" bych s těmito žertíky nespojoval. Ta je z jiného soudku. březen 13, 2014 04:14

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující