A už je to zas tady. Tma dohnala světlo, slunce vyšlo přesně na východě, zapadne přesně na západě a na Severním pólu už nevyjde vůbec. Singularita zvaná babí léto vypadá, že nás letos taky nějak mine. Kde jsou, sakra, nějaká pozitiva a sociální jistoty?

      Bilancovat se má asi spíš na Silvestra či Nový rok, ale já jsem se pořád nezbavila toho zlozvyku počítat roky na školní, nikoli kalendářní. Takže já bilancuji teď, a konstatuji, že to nebyl marný rok:

-         je nás o jednoho víc. Nový člen smečky se přistěhoval se dvěma psisky, takže teď je nás doma jako psů, do slova a do písmene :-)

-         pak máme víc o jednu kočku. Taky o jednoho příslušníka cizí civilizace, ale ten se nepočítá, neb je tu jen dočasně a dřív či později odejde obšťastňovat jinou domácnost.
Kočku cizí civilizace děsně zajímá. Teď už je civilizace vyspělá a neohrožená, ale byly chvíle, kdy jsem byla v pokušení jednoho z nich vystřelit na Mars. Hlavně v situacích, kdy kočka s packou vraženou do klece až po rameno cedila mezi zuby: „Kdo chce sežrat?“ a Donald se hystericky drápal ven z bedny Belle přímo do náručí a volal: „Já, já, já!“

-         z Aceovy nespecifikované téměř smrtelné choroby se nakonec vyklubala kýla, takže teď po operaci je z invalidy opět drzej smrad

        :-)

-         zrušili jsme bazén! Hurá!

-         dokončila jsem renovaci Bramborčinejch dveří, s kterýma se patlám už druhej rok a tak mi zbývají už jen lítačky nad schodištěm. Hurá!

-         mám částečně zakytovaný všechny dveře v patře, který ohryzal Karkulčinej Úžasňák, původně jsem myslela, že budou i namořený a nalakovaný, no, ale nakonec ještě není všem podzimním dnům konec a na jaře je ostatně také den.

-         vyměnila jsem židle v kuchyni, neb ty starý taktéž ohryzal Úžasňák. Páč mám stejně jako Krakonoš úctu k práci předků, tak starý židle jsou na půdě a až Úžasňákovi vypadají zuby a já nebudu mít co v důchodu dělat, tak je opravím. Zatím holt budeme sedět na těch s kovovejma nohama :-)

-         a pak jsem ještě vyměnila kuchyňskou desku. Tu výjimečně nemá na svědomí Úžasňák, alébrž čas a kapající baterie.