V autě ještě kapitánovi předávám materiály pro laborku. Doma nemám nic lepšího na práci, než se naložit do vany. Plné horké vody. Slastný pocit. Budí mne manželka. Vylez. Vodu máš už studenou a shání tě Boldán. Čeká na telefonu. Beru župan a sluchátko telefonu. Jen uslyší funění vychrlí: „Laborka sebou hodila, máme shodu.
Otisky prstů na kufříku nalezené ve sklípku zahrady...“ (dramatická pauza) “..jsou totožné s otisky sejmuté z fotky, kterou držel Wiessner. Hotovo, spadla klec. Zásahovku posílám pro Wiessnera, trochu ho podusíme v cele předběžného zadržení. K paní domu jedou technici s povolením domovní prohlídky. Zaměří se na chatku, kde prý Prajz bydlel po dobu stavby a na garáž. V garáži prý skladují kde co. I věci k vyhození. Tvrdila hospodyně. „Doktore, prosím ráno u mne. Dobrou i manželce.“ Ráno byli oba již ve výslechové místnosti. Kapitán Boldán i s manželkou. Přiváděli zadrženého, když jsem si stoupl k zrcadlu z druhé strany. Výslech začal přesně v devět. Zadržený mlčel. Neodpovídal na žádnou otázku. Požadoval právníka. Vlastního neměl a na přiděleného musí počkat. Nikdo nespěchá. Kapitán Boldánová se přisunula k zadrženému a … Otevřely se dveře a do výslechovky nakoukla služba. Kapitánovi služba předala nějaké papíry. Oba vyslýchající obsah zaznamenali a kapitán Boldánová změnila směr výslechu: “Jste podezřelí z vraždy pana Prajze v zahradě Květinové kolonie. Veškeré shromážděné důkazy usvědčují vás.“ Nyní podezřelý vyskočil ze židle. Až ho musela služba usměrnit Hulákal, že to je nesmysl, blábol a chce právníka. Jinak nebude vypovídat. Nikdo po něm nic nechtěl. Natož výpověď. Kapitán Boldánová nerušeně pokračovala: “Usvědčují vás otisky nalezené na kufříku ve sklípku zahrady, usvědčuje vás DNA zanechané ve formě slin na dně kufříku, usvědčují vás stopy značkových sportovních bot. Vaše manželka je poznala a nechápala, proč jste nové boty vyhodil. Byly značkové, drahé a nenošené. Pane Wiessnere, jen jednou použité, a to při vraždě pana Prajze. Zemina na obuvi je shodná se zeminou na místě činu. Dle otisků obuvi jste stál nad sedícím či stojícím opilým Prajzem, když jste mu vrážel lovecký nůž do břicha. Všechny důkazy jsou přiloženy.“ Zadržený se obličejem v dlaních přiznal. Nemohl mu prý odpustit, že místo pracovního zápalu si zapaloval jeho doutníky, válel se v jeho drahém křesle a i s jeho ženou. Vrcholem bylo, že mu chodil na dvanáctiletou whisky. Kradl peníze a šperky. O tom pochybuji, myslím, že zlodějíčkem je asi někdo jiný. Žel, nemám důkazy. Víte též to co já? Také vážení přiznávám, že slovy „Služba, odveďte zadrženého!,.....tento příběh končí. S oběma kapitány se loučím. Bez fanfár a pugétu zavírám dveře služebny, když ještě zaslechnu: “Doktore, díky a když něco, ozvu se..“ Zavřu dveře a seběhnu o patro níže, do dveří s nápisem Účtárna. SED IUSTITIA EST IN IUSTITIA! - (Nyní je spravedlnost v rukou justice.) -DOKTOR-
|