Ráno jsem se probudil v osm. No nazdar. To bude řečí. Hygiéna, snídaně, pusa ženě... a už stojím před oddělením. Služba jen zasalutovala. Zabzučelo u vstupu.... kráčím budovou. Pomáhej a chraň. Zaklepu. Vstoupím.

     Boldán kouká. Raději se nesvlékám. Zahučí: “Tak to vysvětlíš. Později. Jedeme na výlet.“ V autě udílel pokyny: „Zajistíme otisky prstů a vzorky pro určení DNA. Obou. Jeho i jeho ženy.“

Jak, to neřekl. Bude se improvizovat.Ještě dodal, že technici našli a odebrali vzorky otisků sportovní značkové obuvi. Vypadá to, že stál rozkročen nad Prajzem. Zda živým či mrtvým, to se uvidí.

     Ulici i vilu GPSka našla bez potíží. Zvoním. Ozve se bzučák. Otvíráme. Jdeme ke vstupním dveřím. Stojí v nich hospodyně. Uvede nás v halu. Naznačí... čekejte. Přichází pán Prašule, tedy Wiessner.

      Kapitán nás představí. Domácí pán hlesne: “Wiessner“. Dokráčíme do obývacího pokoje. Ukáže na křesla. V očích má velké otazníky. Ovládá se. Boldán mu podává fotku Prajze. “Znáte?“

     “Znám, je to Prajz. Zedník. Stavěl nám zimní zahradu.“

      Aby se neřeklo, zapojuji se do hry na slovíčka: “....co nám o něm můžete říci? A pokud možno od začátku.“

     „Znám jeho bratra. Jeden čas jsme spolupracovali. Pana Prajze staršího zaměstnávala v té době Krajská hygiena. Jeho bratr, tedy Prajz, o kterém je řeč, je, tedy byl, šikovný zedník...“

     S kapitánem na sebe jen kouknem.

     Wiessner nepostřehl nic a pokračuje: “Toho sháním i dnes... protože po té, co jsem ho přijmul, jsem ho následně vyhodil. První měsíc ...super, pak stupňoval nároky. Jasně, že peníze. Neakceptovatelné. Musel odejít. Vidíte, že zimní zahrada není dokončena. Proto ten nový zájem o zedníka. Jo, Prajze jsem od té doby neviděl. Vlastně jednou jsem ho viděl na TV. Dávali pořad o bezdomovcích. Manželka mne volala, že v tom ušmudlaným, zarostlým individuu poznala našeho zedníka .To je vše.“

     Poděkovali jsme a otázali se, zda můžeme pár otázek položit i jeho manželce. Naznačil hospodyni. Zavedla nás do pokoje paní domu. Mladá, pohledná dáma, sympatická.

     Boldán sebe i mne představil. Podal ji fotografii Prajze s otázkou, zda ho zná.

“Ano, náš zedník, než ho manžel vyhodil. Proč? Nevím, to je věc manžela. Když tady pracoval, vypadal lépe než na této fotce. Pečoval o sebe. Byl docela fešák.“ A  bezděky na tváři vyloudila něžný úsměv.

     Opět na sebe významně kouknem. Poděkujem za čas nám věnovaný a jdeme se rozloučit s panem Wiessnerem. Odjíždíme. V autě hodnotíme celou akci.

      Jistě, podezřelé je - tedy byl  - od paní úsměv, když mluvila o něm. Kývnu na souhlas. Z aktovky v igelitovém sáčku uložený zamáčknutý kus doutníku od Prašuleho a v druhém nedopalek cigarety od madam. Vzorky pro DNA. Uznale mne poklepal po rameni. Sám ukáže na náprsní kapsu. V obálkách jsou uložené fota s otisky prstů a prstíků našich „přátel“.

      Dnes nám padla.

-DOKTOR-

Komentáře (0)

Zobrazit/Skrýt komentáře

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující