Tak jsme se konečně dočkali. Ještě před měsícem jsme o Velikonocích odhazovali sníh a teď tu máme třešně v plném květu. Ten, kdo propásl Valentýna, má příležitost k reparátu.

      Na prvního máje od nepaměti jezdíme na vodu. Jednak je už pěkně. Druhak nejsou na řekách ještě žádní vodáci. Teda dřív nebyli vůbec žádní, dnes, v dobách půjčoven, už občas bývají, ale proti letnímu davovému šílenství je to havaj. A třeťak prvního je státní svátek, týden na to další a při vhodné konstelaci hvězd se zadaří jeden až dva prodloužené víkendy.  

      Mezi prvním a druhým víkendem se vždycky složí lodě u nějaké dobré duše na zahradě a za týden se pokračuje tam, kde se skončilo.

      Jarní vodě vždy předchází oprava lodí. V dobách historických, kdy jsme měli loděnici ve sklepě jednoho činžáku v Nuselském údolí, se vždycky vyvlekly lodě ven pod Nuselák, tam se škrábaly takovejma zubatejma želízkama, pak se nastříhaly záplaty ze skelné tkaniny, potom přišla adrenalinová chvilka namíchat polyester ve správném poměru s urychlovačem a záplaty se rychle nalepily. Rychlost lepení závisela právě na tý přesnosti míchání. Často bylo třeba lepit rychle :-))

      Pak už jen zbývalo odnosit lodě 100 m zpátky do sklepa a cestou se, pokud možno, k nim nepřilepit. A pak se člověk týden škrábal, než mu ten všude zapíchanej sklolaminát vyhnil. Dnešní mládež už houby ví, co to je poctivá manuální práce, protože dneska se lodě opravují za pomoci rozbrusky u nás na zahradě. 

     Ve třeťáku na gymplu nám takhle začátkem května zavřeli na pár dní školu, a protože jsme zrovna v té době byli v zajetí Máje (náš třídní byl češtinář), oslavili jsme to s několika spolužáky putováním kolem hradu Bezdězu a Máchova jezera.

Mám ten kraj ráda. Borové lesy, skály a cesty z bílého písku, po kterejch se dá chodit bosky... Bylo to velmi romantické :-)

Tak si rychle vyhlédněte nějakou rozkvetlou třešeň,

ještě kvetou, ještě kvetou...

Všem láskám vašim,

prvním, posledním, minulým, současným i budoucím,

hraje a zpívá Karel Plíhal.

Můra Trojbarevná Májová

Komentáře (7)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : deeres V naší loděnici k tradičnímu zvyku líbání na 1.máje pod třešní, také patřilo naházení holek z mola do Vltavy a bylo jedno, jestli náhodou ještě šly ledy. I já mám ráda bílé písky, borovice a borůvky kolem Mácháče a mockrát jsem počítala schody do podstřeší na Bezdězu. Je jich tam 29 točitých a 3 rovné. duben 30, 2013 09:20 no, já tn svátek : Puntíkatá od jisté doby neoslavuju, zas mi bude o rok víc. Ale vypadá to, že bude hezky. duben 30, 2013 09:37 Jó kolem Mácháče, : Michal to je kraj mého dětství. Jezdili jsme tam s maminkou na léto, měli jsme vždy pronajatý pokoj v chatě u Furmanských, u rybníka ve Starých Splavech. Tam jsem se taky naučil jezdit na kole. Posadili mně na tu věc a spustili s mírného kopečka. Já nedosáhl na šlapky a nemohl brzdit, projel jsem úspěšně lesíkem, za ním bylo fotbalové hřiště, zrovna se hrál jakýsi mistrák. Dojel jsem k všeobecnému zděšení do poloviny hřiště a tam se půvabně složil. Jó dětství, kdepak jsi? duben 30, 2013 15:26 Jojo - já jezdila do Krásného Března. : Puntíkatá Babička mi vždycky nechala udělat dort, kde byly růže z mandlového těsta. duben 30, 2013 20:23 Álo, : deeres krásné narozky. Dort s růžemi z mandlového těsta od babči to není, ani sníst se nedá, ale zase ti déle vydrží! http://www.mistrcukrar.cz/kategorie/dorty-k-narozeninam/jirina-kubikova-2945.html květen 01, 2013 08:34 Já ldký nmusím : Puntíkatá radši bych ten dort z buřtů - ale mandlové těsto miluju - náš Píťa taky. I teď, když ho chce mile překvapit, tak mu koupím zvířátka nebo ovoce z mandlového těsta. Jednou jsem mu koupila k svátku v cukrátně v Perlový dort, kterej vypadal jako košík, byl politej čokoládou a plnej ovoce z mandlovýho těsta. Tak nadšenýho jsem ho ještě neviděla. Pokaždé, když jsme šli do Dlouhé k doktorce, mě hnal do Peerlovky, do tý cukrárny, jestli zas nemají ten dort. květen 02, 2013 11:17 ... : bb2 V době, kdy jsme my holky vdávaly, byly mandle podpultovka a nikdy jich nebylo dost, natož na marcipán. Tak se dělaly na dorty různé náhražky, na svatbách jsme se sestrou měly například pravý marcipán jen na hlavním, svatebním patráku, a na ostatních byly náhražky. Myslela jsem, že to jsou ozdoby ze sušeného mléka a cukru, to se nedalo jíst, pak mi někdo řekl, že ne, že je to z želé bonbonů - rozmixovaly nebo rozválely se ovocné kyselé želé bonbony, přidal se cukr, uhnětla hmota, z červených a žlutých na růžičky, ze zelených na lístečky, a modelovalo se. Tak ty jsem ochutnala, byly moc dobré, takový sladkokyselý marcipán :-) od té doby jsem to nejedla a několik let potom bylo mandlí i marcipánu dost. květen 03, 2013 21:42

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment