O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
- ANDĚL NA HORÁCH
- SELÁTKO
- NEMOCNIČNÍ HOROR
- EXPERIMENT DR MAXIMOVA - I.
- EXPERIMENT DR MAXIMOVA - II.
- EXPERIMENT DR MAXIMOVA III.
- EXPERIMENT DR MAXIMOVA - IV.
- EXPERIMENT DR MAXIMOVA - VI.
- EXPERIMENT DR MAXIMOVA - V.
- EXPERIMENT DR MAXIMOVA - ZÁVĚR
- BLUDIČKA JULIE
- POJĎTE POBEJT!
- PÁN HOR
- PŘÍPAD PRO B&B - 2
- PŘÍPAD PRO B&B - 3
- PŘÍPAD PRO B&B - 4
- STRAŠIDELNÁ PANNA STŘEKOVSKÁ
- ZATRACENÉ ZTRACENÉ KLÍČE - 2
- O HRÁDKU VĚTRUŠI A TAMĚJŠÍM PÁNOVI
- POMOHL MI ERBEN
- ČTENÁŘSKÝ DENÍK
- SNY Z DÁLEK
- PŘÍBĚH ČLOVĚKA
- TAJEMNÝ SVĚT HORMONŮ
- ŠTĚSTÍ, CO JE ŠTĚSTÍ?
- VYPRÁVĚNÍ Z CHALUPY
- KOČKY? TY FAKT NEMUSÍM!!!
- ŽELEZNICE JE NÁŠ SVĚT
- ZÁKEŘNÁ ZBRAŇ - JED 1.
- ZÁKEŘNÁ ZBRAŇ - JED 2.
- ZÁKEŘNÁ ZBRAŇ - JED 3.
- ZÁKEŘNÁ ZBRAŇ - JED 4.
- VĚŘÍTE NA POVĚRY? – „POVĚSTNÁ 13“
- JAK A CO NA SPÁLENINY
- VĚŘÍTE NA POVĚRY? – PAVOUKA VIDĚTI ...
- LETNÍ POVÍDÁNÍ
- PRIMA RETRO DEN
- MILÁČKOVÉ, MRKNEME SE VÁM NA ZOUBEK
- KOČIČÍ ŽIVOT
- ZÁŽITEK, ZE KTERÉHO MRAZÍ
- PILZPOLIZEI
- KAM SE PODĚJE „DROBOTINA“?
- TO BY JEDEN NEVĚŘIL!!!
- ŠLAJFKY
- ZVONEK ZAZVONIL TŘIKRÁT
- VRAŽEDNÝ ZÁŽITEK
Přihlášení
Anketa
PŘÍPAD PRO B&B - 1 |
Pátek, 26 duben 2013 | |||||||
Máme za sebou hlídání vnoučka. Je to naše zlatíčko, ale čeho je příliš... Znáte to. Ač mrazivo, dnešní den zalilo slunce. Rázem je chmura ta tam. S manželkou usoudíme, že dnešek, kdy jsme opět bez závazků a slunce nás láká na procházku… Neodoláme. Hodíme se do zimního i když sluníčko dělá divy. Kape ze střech...
Taje sníh na cestách a cestičkách. Docela dnešek spíše než zimní den připomíná předjaří. „Jdeme se projít. Jdeme do přírody.“
Žena ovšem má jasno. Sděluje, že do přírody může znamenat projít se ke Květinovému vrchu. K zahrádkářské kolonii. Kde jsme před léty měli zahrádku. Měli - vlastně pomáhali nemocné sousedce. Vznikla tak za dobu cirka tří let určitá vazba na ten kousek půdy. Vazba i na dobré lidi, kteří nám pomáhali v začátcích.
Dobrý nápad. Realizujeme ho. Jsme zvědavost sama. Co vše se na Květinovém vrchu změnilo…
Sluncem ozářená krajina umocňuje náš požitek. Přicházíme ke vstupní bráně. Je otevřená. Na první pohled poničená a zašlá. Dílo vandalů. Vcházíme do areálu zahradní kolonie. Nestačíme se divit. Místo udržovaných zahrádek – zmar - zkáza. Poničené ploty. Zdevastované plochy dříve udržovaných záhonů. Chatky, kůlny a zahradní domky pobourané. Některá torza ohořelá. Toto vidět - je člověku do pláče.
Květinovou kolonii známe úplně v jiném světle. Hrůzný časový posun. Osada se zdá opuštěná. Vládne zde pouze zkáza. Fascinovaně pokračujeme. Nikde živáčka. Po pár krocích se... ozve se štěkot psa. Vidíme i pána.
Setkáváme se. Poznáváme se… Bývalý člen kolonie. Pan Netušil. Měl zahrádku vedle nás. Tedy, vedle nás – vedle sousedčiny, co jsme jí celé dva roky pomáhali udržovat zahrádku. Byla v nemocnici, potom rok a půl se zotavovala. Soused nám byl nápomocen radou.
Nyní se potkáváme za okolností, ani nemluvit. Podáváme si ruce. Není třeba více se ptát. Začíná sám. Slzy v očích.
„Začalo vše až po devadesátém. Bezdomovci... pohroma. Pomalu, ale jistě. Nejdříve drobné krádeže ovoce, zeleniny. Nic poškozeno.
Bezdomovců ale přibývalo a přibývalo i krádeží. Celé záhonky, celá úroda. Policie nic neřešila a bezdomovci přitvrdili. Vloupání do chatek a zahradních domků.
Poničené ploty. Ničení zahrádek. Vzplály ohně. Ohně z chatek.
My, zahrádkáři, jsme nemohli nic dělat. Policie nás upozornila, že vzít věc do svých rukou je trestné a tak to budou i řešit. Bezdomovci si stěžovali. Ničí... ničí... protože nejsme k nim vstřícní!“
x x x
Co dodat? Zahrádkáři odešli, nejsou zde už ani bezdomovci. Dílo zkázy je dokonáno. Pustina neláká ani toulavé psy. Rozcházíme se. Ještě se otáčí a dodává: “....jeden tady ještě žije, zrovna v té bývalé vaší. Myslím, že vím i, kdo to je. Vsadím boty, že je to ten zedník, co bydlel u vás. Váš soused. Jestli si vzpomenu na jméno.... no...?“
“Prajz?“
Přikyvuje...“jojojo, to je on, Prajz..“
Rozcházíme se. My k naší zahrádce, pan Netušil s pejskem asi domů.
Pár kroků a již je zahrádka vidět. Nelze popsat naše pocity. Žalostný pohled na kdysi krásnou zahrádku. Na chloubu.
Už vidíme přístřešek. Vidíme i komín čouhající ze stropu sklípku. Kouř žádný. Nezvaný host není „doma“. Manželku nechám na cestě. Má návštěva může být risk.
Přistupuji k přístřešku. Pane bože... O stěnu přístřešku se vsedě opírá člověk, zachumlaný do zašlého zimního oblečení. Čepici staženou hluboko do čela. Obličej nevidět.
Sedí. Hlavu a ruce položené na kolenou pokrčených nohou. Chci jít k němu. Mluvím na něho, ale neodpovídá. Všimnu si, že sedí na zašpiněné dece či na čem. Je zbarvena tmavou velkou skvrnou.
Docvaklo mi! Je to zaschlá krev. Vracím se k manželce. Naznačuji, že je.... Neptá se, tuší co naznačuji. Volám 158. Dostávám příkaz nevzdalovat se, čekat na příjezd hlídky...
-DOKTOR-
|
< Předch. | Další > |
---|