Celá sedmdesátá léta byla pro mou malířskou kariéru úspěšná. Na celostátní soutěži Amo 73 Šumperk, soutěž amatérských výtvarníků, můj obraz „Červené zátiší“ dostal cenu. Ujal se mne akademický malíř a na mém vyjadřování to bylo znát. Skupině amatérských výtvarníků se povedlo založit Klub Amatérských Výtvarníků.

      S pomocí městského muzea a jeho ředitele jsme  sehnali výstavní prostory. Za tuto angažovanost jej strana, ta jediná, vyhodila. Nezlomilo ho to. Vybudoval se studenty skanzen Zubrnice. Po úspěšné výstavě nás několik lidiček dostalo od profesora  na fakultě nabídku. Od října nastupujete na dva semestry ke mne do ročníku na kresbu.

      Začátky ve fakultním ateliéru nic moc. Kreslili jsme dle sádrových předloh, vycpanin a různá letem světem sestavená zátiší. Dřina,  kreslit a kreslit, to byl náš úděl. Pro představu - každý z nás musel kreslit do zvládnutí oči, nosy a uši všech kamarádů, rodiny, známých atd. Nakreslil jsem jich stovky.

      Zvládnut byl i tento úkol. Umět trochu kreslit je dřina. Fakt. Konečně jsme se dočkali. Pan profesor uznal, že začátky byly slušně zvládnuty. Mohli jsme přikročit ke kresbě aktů modelek.

      Modelky dodala fakulta. Mladou a krásnou. Starší a pozoruhodnou. Obě byly baletky z pražských divadel. Nejdříve jsme kreslili mladou holku. Modelky obdivuji. Hodiny a hodiny stojí modelem v různých polohách, jen s malým odpočinkem při změně polohy. Začali jsme kreslit její akt. Heslo dne: dívat, kreslit, nesahat a nefotit. Mladou jsme začali, protože kreslit mládí je prý snadnější. Mne to tak nepřipadalo. Práce to byla krásná, ale nádeničina. Netušili jsme, co nás čeká při druhé modelce.

       Byla starší. Na těle i obličeji roky byly vidět. Faldy, vrásky, a už zdaleka ne ladné křivky. Byla zkušená a dokonale plnila přání pana profesora. Teprve nyní jsme poznali úskalí kresby. Nakonec jsme vše zvládli. Profesor nám dovolil kreslit obě  v obětí. “Další dny budeme kreslit mužského modela, pokud možno starého, fakulta ovšem modelem nedisponuje a pro si ho musíte sehnat sami“.... prohlásil lektor a dal nám do dalšího dne volno. S kamarádem nám ostatní oznámili, že máme důvěru a věří, že je nezklameme. A tak jsme vyrazili do města.