Sedla si do svého křesla, co si ho našla na nějaké akci. Ona si fakt umí vybrat.
„Myslím přesně to, jak moc vám tady vadím. Nebo jak dlouho tady vůbec můžu bydlet.“
Bum. Tak to mě dostalo. Tohle vážně řešily s Pavlínou? Tak z toho kouká malér.
„Myško. Zeptala ses hodně na rovinu, takže ti na rovinu odpovím. Ale bude to trochu delší, nevadí?“
Zavrtěla hlavou.
„To, že jsi tady, že jsi šla se mnou, že ses rozhodla pro tuhle cestu, pro mne znamenalo a znamená moc.

Vybrala sis docela určitě tu složitější variantu a já bych byl moc nerad, kdybys měla pocit, že na tebe v poslední době nějak kašlu.

Mám určitě spoustu vad, ale nemyslím, že bych byl nevděčnej zmetek – právě proto, že se celej život snažím živit sám a nikomu se nevěšet na krk, právě proto oceňuju to, cos tehdy udělala.“

Musel jsem se začít procházet.

Tak trochu mi před očima probíhaly ty první roky, když jsme tady začínali .. když se Myška rozhodla, že zůstane se mnou, ve městě, kde v životě nebyla a kde jsme vlastně nikoho neměli.

„Chci ti říct, že nevím přesně, proč tě napadlo to, cos řekla. Ale máš plné právo vědět, jak to vidím s tebou já. Takže … Stejně jako s klukama chci, abys měla práci, která tě uživí a bude tě bavit. Nebylo to tak jednoduchý jako s nima, protože sis prostě o něco déle vybírala a nakonec sis vybrala z oboru, o kterém toho moc nevím. Ale pokud máš dneska jasno, a chceš dělat grafiku a studovat, budu hodně rád, když u toho budu.“

Myška chtěla něco říct, ale ještě jsem ji zarazil.

„Neexistuje důvod, abys tady překážela. A pokud by měl vzniknout, udělám všechno, aby nebyl. Nemám představu, abys tu bydlela deset let a budu rád, když se při škole začneš zabydlovat, abych tak řekl .. na sebe. Doufám, že bude i technická možnost, jak ti v tomhle pomoct, ale na to je ještě brzy. Takže případné problémy ohledně spolužití můžeme doufám řešit nejdřív třeba za tři roky .. stačí to jako odpověď?“